Americký ministr zdravotnictví se v neděli vydal na Tchaj-wan a komunistická Čína jako obvykle zuří. Čím víc se bude na Tchaj-wan jezdit, tím častěji budou v Pekingu zuřit a tím víc si na to zvykneme jako na nezbytný folklor.

Americký ministr zdravotnictví Alex Azar je nejvýznamnějším americkým politikem, který se po desetiletích objevil na ostrově. Tchaj-wan je fakticky nezávislým státem, ale Čína ho považuje za svou odtrženou provincii. Stejně jako v případě Česka a plánované návštěvy předsedy senátu Miloše Vystrčila, tak i v jiných případech Peking stále opakuje svoji mantru o respektování „principu jedné Číny“. Režim sdělil, že „vyzývá USA“ aby „nevysílaly žádné špatné signály elementům hlásajícím nezávislost Tchaj-wanu“, protože by mohlo dojít „k vážnému poškození vztahů mezi Čínou a USA“.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Je vidět, že Američanům už to začíná být zřejmě docela jedno.

Alex Azar den před příletem na ostrov uvedl, že tato návštěva má „tři zastřešující témata“: „Prvním je uznat Tchaj-wan jako otevřenou a demokratickou společnost, která velmi úspěšně a transparentně reaguje na COVID-19, druhým je opětovné potvrzení Tchaj-wanu jako dlouhodobého partnera a přítele Spojených států a třetím je, že Tchaj-wan si zaslouží být uznán jako světový zdravotnický lídr a má vynikajícím přínos pro mezinárodní zdraví.“

Tchaj-wan ale není členem Mezinárodní zdravotnické organizace a to kvůli nátlaku komunistické Číny. Režim v Pekingu má máslo na hlavě, protože z Číny vzešel nový koronavirus a Čína o tom podávala matoucí a opožděné informace. Ti, kdo v Číně před novým koronavirem varovali, byli perzekvováni. Čínským statistikám se nedá vůbec věřit. Režim ale začal mohutnou propagandistickou kampaň, aby sám sebe představil jako zachránce světa před novým virem. To je něco takového, jako kdyby Stalin, který vyvolal na Ukrajině hladomor, pak ze sebe dělal zachránce, když na místo pošle nějaké svačiny.

Propaganda ovšem byla dost úspěšná. U nás se na ní podíleli činovníci jako Miloš Zeman, Andrej Babiš a Jan Hamáček. Dva posledně jmenovaní neopomněli vykonat rituální úkon klanění se čínským letadlům, která k nám přivezla námi zaplacené zboží.

Jak se zdá, doba se začíná trochu měnit. Západ pochopil, že závislost na Číně je pro něj ohrožující a že od totalitního režimu se dají čekat jen takové obchodování a styky, které jsou pro rudé komunisticko-kapitalistické panstvo tamní nové šlechty výhodné. Takové povědomí je třeba posilovat. Realita nestojí na straně ztrouchnivělých politických sil, co hlásají politiku „všech azimutů“, přičemž „všemi“ myslí směr na východ.

Pro některé jedince jsou samozřejmě osobně neprůhledné kšeftíčky výhodné. Mohou při nich využít „znalost místních reálií“, čímž se myslí kontakty s místními papaláši a nejspíš obratnost v dávání „všimného“ a „urychlovného“ do patřičných kapes. Znalost místních reálií je věcí křehkou, protože se snadno může stát, že nějaká klika v komunistické straně bude mít najednou navrch a usmyslí si, že nechá odsoudit a popravit příslušníky jiné komunistické kliky. Pak aby se hledaly nějaké nové „místní reálie“, místo těch reálií popravených.

Zatím ještě svět není tak daleko, aby někdo řekl nahlas, že svým „principem jedné Číny“ se mají genocidní soudruzi jít vycpat. Trpělivě ale vykazovat zločinný režim do příslušných mezí je možné.

Je dobře, že americký ministr na Tchaj-wan jel a vztek komunistů je vždycky jasná známka, že se něco udělalo správně.