Východní Evropa byla oceňována jako výjimečná během první vlny pandemie. Díky brzkému zavedení velmi přísných preventivních opatření měly země v regionu výrazně méně úmrtí souvisejících s covid-19 než jejich západoevropské protějšky. Proč se to na podzim nějak zvrtlo?  

Americký web Theconversation.com, který se zaměřuje na zpřístupňování vědeckých otázek veřejnosti, se pokouší najít odpověď, „kde se stala chyba“.

„Někteří lidé tvrdili, že je to kvůli ekonomice: že se východoevropské země uzavřely dříve, protože se obávaly, že jejich ekonomiky nezvládnou nával mnoha nemocných lidí. Jiní soudili, že tuto východoevropskou výjimečnost lze vysvětlit kulturou, přičemž úspěch v omezení první vlny spočívá v mentalitě strachu a připravenosti dodržovat tvrdá pravidla, což má základ v komunistické éře.“

Pak se samozřejmě objevuje otázka, proč tyto faktory údajně hrály roli v první vlně, ale neměly stejný účinek ve druhé. Zkušenosti východní Evropy s pandemií se letos na podzim dramaticky liší a všechny země v regionu zaznamenaly významný nárůst případů nákazy a úmrtí.

Theconversation.com se snaží porovnat, jak restriktivní byla opatření západní a východní části Evropy během první vlny, a to pomocí  Oxford COVID-19 government response tracker (OxCGRT). To je nástroj, který měří „přísnost“ snahy o kontrolu viru, a to na stupnici od 0 do 100, přičemž 100 znamená, že bylo uloženo nejvíc omezení.

Z následujícího grafu vidíme, že ve stejnou dobu na jaře oba regiony zavedly podobně přísná opatření.

Podíváme-li se však zpět na úmrtnost obou regionů v grafu, je zřejmé, že východoevropské země zavedly omezení, když měly mnohem méně případů nákazy a úmrtí.

Pak ale přišla druhá vlna a dopadlo to jinak. Proč? Vlastně paradoxně ze stejného důvodu.

Počet úmrtí ve východní Evropě předstihl počátkem října počty v západní Evropě, ale restrikce v regionu – které se po první vlně zmírnily – byly naopak pozadu za těmi „západními“.

„Důležité však je, že i ve východní Evropě existují velké rozdíly. Až do začátku listopadu byl nárůst úmrtnosti z velké části tažen Českou republikou. Případy a úmrtí nebyly v regionu rozloženy rovnoměrně.“

„Česká republika jednala velmi pozdě, například až na konci října zavedla přísnější opatření, přestože počet případů a úmrtí během měsíce prudce vzrostl. Sousední Slovensko naopak zavedlo přísnější opatření, přestože bylo zaznamenáno mnohem méně případů a úmrtí. Zdá se, že alespoň některé země v regionu se poučily.“

Pak je ještě možné se ptát, proč se některé země zdráhaly k přísnějším opatřením přistoupit dřív. Jednou z možností je faktor ekonomické síly země. To by objasnilo, proč relativně bohatší Česká republika čekala na opětovné zavedení restrikcí, jenže je tu také relativně chudší Rumunsko, které se chovalo stejně.

Klíčovým slovem je tady „politika“. „V říjnu se v České republice konaly regionální volby, v září se v Rumunsku volilo v komunálních volbách a v prosinci se bude volit v celostátních volbách. Volební politika by mohla vysvětlovat neochotu obou zemí přistoupit k dalšímu zablokování – politici by to považovali za nepopulární opatření.“

Nakonec článek říká, proč je jedno z navrhovaných vysvětlení, které můžeme nechat plavat jako nedoložené, a to zmíněný argument místní odlišné (od Západu) kultury. „Dokonce i v zemích, kde vlády v říjnu znovu zavedly poměrně silná omezení, jako je Slovinsko a Litva, zůstávají infekce a úmrtí po celý listopad vysoké – což svědčí o nízkém dodržování pravidel.“ Tedy když to okomentujeme od nás přímo z „východního terénu“, nezdá se, že bychom tady byli někdejšími komunistickými režimy příliš vycepováni k dodržování pravidel. Pokud to snad platilo kdysi (pamětníci ovšem vědí, jak to bylo doopravdy), dnes už je to jinak.