KOMENTÁŘ / Na konci 80. let minulého století vydal tehdy úspěšný realitní developer, který teprve začínal projevovat své politické ambice, knihu s titulem Umění udělat dohodu. Stala se bestsellerem. Celkem 48 týdnů – z toho 13 na první příčce – se objevovala v žebříčku nejprodávanějších knih deníku New York Times. Autor, jehož portrét zdobil obal 375 stran dlouhé knihy, ji označil za jeden ze svých největších úspěchů a po Bibli za svoji druhou nejoblíbenější knihu.

Dalo by se říct, že šlo o samolibé či narcistní vyjádření, ale právě díky této knize se jeho jméno – jméno Donald Trump – dostalo takřka do každé domácnosti ve Spojených státech amerických. A svým dílem kniha, která budovala jeho veřejný obraz jako úspěšného byznysmena, přispěla i k tomu, že se stal 45. a později i 47. prezidentem Spojených států v roce 2017, respektive podruhé o osm let později.

Ono umění udělat dohodu, kterému Donald Trump zasvětil svoji první vydanou knihu, může definovat to, jak bude jeho druhé prezidentské období vnímáno dějinami i jaký bude jeho historický odkaz jako prezidenta Spojených států. A co více, Trumpovo umění udělat dohodu může rozhodnout o směřování světa v dalších desetiletích.

24 hodin, 100 dní nebo půl roku?

Nejde o nadsázku. Donald Trump dával v kampani před svým druhým zvolením americkým prezidentem jasně najevo, že jednou z jeho priorit bude ukončení války na Ukrajině, kterou před necelými třemi lety rozpoutal ruský prezident Vladimir Putin. Konflikt na Ukrajině sledují všichni prezidenti, vůdci, vladaři – říkejte jim, jak chcete – kteří mají jisté imperiální cíle.

Čína si dlouhodobě brousí zuby na tichomořský ostrov Tchaj-wan, Putin na cokoliv, kam v minulosti vstoupila bota sovětského vojáka, a i když se Trump chlubí svým uměním v dělání dohod, špatná dohoda na Ukrajině může spustit další procesy v současném nestabilním světě, ve kterém se na mnoha místech bojuje a na jiných k tomu není daleko.

Podle očekávání vzala Trumpova slova o tom, že ukončí válku na Ukrajině do 24 hodin, za své. Generál Keith Kellogg, který se stal Trumpovým zmocněncem pro Rusko a Ukrajinu, si na ukončení horké fáze konfliktu vzal sto dní. Později samotný Trump upravil své dřívější prohlášení, kterým zřejmě chtěl ukázat, že Ukrajina je pro něj prioritou, když řekl, že půl roku je realistický časový rámec pro ukončení největšího konfliktu na evropském kontinentu od druhé světové války.

„Nehodlám ublížit Rusku. Miluji ruský lid a vždycky jsem měl velmi dobrý vztah s prezidentem Putinem,“ napsal krátce po inauguraci na své sociální síti Truth Social. „Pokud neuzavřeme dohodu, a to brzy, nebudu mít jinou možnost než uvalit vysoké daně, cla a sankce na vše, co Rusko prodává Spojeným státům a různým dalším zúčastněným zemím,“ varoval.

Dohodli jsme se, že spolu budeme velmi úzce spolupracovat, včetně vzájemné návštěvy našich národů. Dohodli jsme se také, že naše týmy okamžitě zahájí jednání.

Trumpovy snahy o řešení konfliktu dosáhly svého prozatímního vrcholu, když ve středu na stejné sociální síti oznámil, že si telefonoval se svým ruským protějškem. Vedli spolu hodinu a půl dlouhý telefonický hovor a dohodli se na tom, že chtějí zastavit umírání „milionů lidí“.

„Dohodli jsme se, že spolu budeme velmi úzce spolupracovat, včetně vzájemné návštěvy našich zemí. Dohodli jsme se také, že naše týmy okamžitě zahájí jednání,“ napsal také Trump. Setkat se oba státníci mají v Saúdské Arábii. Trump o své diplomatické misi informoval i Volodymyra Zelenského krátce poté, co dohovořil s Putinem. „Rozhovor proběhl velmi dobře. Stejně jako prezident Putin chce uzavřít mír. Hovořili jsme o různých tématech, která mají co do činění s válkou,“ dodal později.

Když Donald Trump mluví o míru, ve skutečnosti mluví o příměří. Příměří, které pomůže Ukrajině a Západu se nadechnout, vyzbrojit a pomoct ukrajinské armádě i finančně. Ukrajina touží po bezpečnostních zárukách. Nechce jakési třetí Minské dohody, jejichž předchozí dvě verze vedly jen a pouze k válce. Ukrajina chce mír z pozice síly. Přesně to ale Vladimir Putin nechce. Chce mír, který půjde v jeho prospěch a Ukrajinu mu vydá na milost.

O Ukrajině bez Ukrajiny

V případě telefonátu mezi Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem nešlo o nic nečekaného. Dříve či později muselo k takovým hovorům dojít. Z toho, co Trump napsal na své sociální síti, ale vyplývá něco, čeho se Volodymyr Zelenskyj obával – jednání o Ukrajině bez Ukrajiny. „Mohou mít své vlastní vztahy, ale mluvit o Ukrajině bez nás – to je nebezpečné pro všechny,“ řekl už dříve v rozhovoru s agenturou AP ukrajinský prezident.

Nebezpečné to je a hrálo by to Putinovi, který si přeje návrat bipolárního světa studené války, kdy globální politice dominovaly Spojené státy na jedné straně a Sovětský svaz na straně druhé, do karet. Je to totiž právě ruský prezident, který označuje rozpad Sovětského svazu za „největší geopolitickou tragédii 20. století“. A v souladu s tím odmítá jednání o urovnání války se Zelenským, který podle něj není legitimním prezidentem.

Co na tom, že Vladimir Putin je v Rusku u moci – ať už jako předseda vlády nebo prezident – už čtvrt století. Ukrajina v souladu s ústavou neuspořádala v roce 2024 volby, protože je ve válečném stavu, takže Zelenskyj není nelegitimním prezidentem, a navíc v roce 2022 – po nezákonné ruské anexi Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti, které jsou částečně okupovány – dekretem zakázal jednání s prezidentem ruským.

„Můžete jednat s kýmkoli, ale kvůli své nelegitimitě nemá právo nic podepsat,“ poznamenal Putin v rozhovoru pro státní televizi Rossija 1.

Putin ukazuje, že v jeho očích Ukrajina není suverénním státem a Rusko je stále onou velmocí, která může rozhodovat o osudu jiných států. Duchem je ve válce s NATO a Západem a myslí si, že vyhrává.

Celá Ukrajina je ale v tomto případě vydána na milost a nemilost Donaldu Trumpovi. A jak kdysi řekl bývalý ministr zahraničních věcí Spojených států amerických Henry Kissinger: „Amerika nemá trvalé přátele nebo nepřátele, jen zájmy.“

Putin vlastně na Ukrajině ani zvítězit nemusí, jeho propaganda bude i tak Rusům denně ukazovat, že je vítěz, ochránil ruskojazyčné obyvatelstvo na východě země – konkrétně je ochránil raketami létajícími jim nad hlavami – a zabránil dalšímu rozšiřování Severoatlantické aliance na východ. Ostatní autoritářští vůdci uvidí, že Rusko posunulo hranice silou – poprvé od druhé světové války – a prošlo mu to.

Těžká cesta k míru

Zelenskyj si na Trumpa vsadil a nic jiného mu ani nezbývalo. V New Yorku se sešli ještě před tím, než usedl do Bílého domu, a na inauguraci Zelenskyj vyslal svého blízkého spojence a šéfa parlamentního klubu strany Služebník lidu Davyda Arachamiju. Dojednání míru ale nebude tak lehké, jak si zřejmě staronový americký prezident představoval. Na Ukrajinu má sice velký klacek v podobě americké vojenské pomoci, na Rusko mu ale podobný nástroj chybí.

Pomoc Spojených států je pro Ukrajinu zásadní. Vloni na podzim tak Zelenskyj, když představoval takzvaný plán vítězství, jehož cílem bylo zajistit Ukrajině co nejsilnější pozici pro jednání a přimět Moskvu zasednout k jednacímu stolu, přišel s myšlenkou nabídnout Spojeným státům rozsáhlá naleziště vzácných zemin a dalších důležitých nerostných surovin, zásadních pro výrobu vysoce výkonných magnetů, elektromotorů a spotřební elektroniky. A pro Trumpa je zřejmě tato myšlenka líbivá.

V rozhovoru s televizí Fox News zdůraznil, že pro Spojené státy je zásadní, aby se jim ona podpora Ukrajiny vrátila. „Dáme tam všechny ty peníze a já říkám, že je chci zpátky. A řekl jsem jim, že chci ekvivalent, třeba ve formě vzácných hornin v hodnotě 500 miliard dolarů,“ poznamenal. „A oni s tím v podstatě souhlasili, takže se alespoň necítíme jako hlupáci.“ Jenže tento plán má problém. Asi 20 procent ukrajinských nerostných zdrojů, včetně přibližně poloviny ložisek vzácných hornin, je pod ruskou okupací.

Na Vladimira Putina ale na rozdíl od Ukrajiny podobný klacek nemá. Rusko není v pozici, kdy by potřebovalo okamžitě vyjednávat. Putin je navíc přesvědčen, že vítězí, a je ochotný jít až nadoraz. Ekonomika na tom není nejlépe, ale zároveň není ve stavu jako například v 90. letech. A oblíbená taktika Donalda Trumpa v podobě uvalení cel na všechno, co se hýbe, nemusí být úspěšná, protože obchod mezi Ruskem a Spojenými státy po třech letech války není nikterak velký.

Není mír jako mír

Kudy chodí, tam Zelenskyj v poslední době říká, že Ukrajina je připravena vést mírové rozhovory. Vladimir Putin ale zřejmě tak připravený není. Z Ruska nyní přicházejí zprávy o tom, že urovnání konfliktu bude muset předcházet debata o důvodech jeho vzniku.

„Jsme pro skutečně spravedlivé, komplexní a konečné řešení krize, kterého lze dosáhnout pouze odstraněním jejích hlavních příčin,“ popsal nedávno náměstek ministra zahraničí Galuzin. Dvěma hlavními příčinami války na Ukrajině jsou podle něj expanze NATO a porušování práv etnických Rusů a rusky mluvících obyvatel na území Ukrajiny. „Bez jejich odstranění se dočkáme dočasného příměří nebo zmrazení konfliktu s jeho nevyhnutelným obnovením. To je pro Rusko nepřijatelné.“

Jsme pro skutečně spravedlivé, komplexní a konečné řešení krize, kterého lze dosáhnout pouze odstraněním jejích hlavních příčin.

Samotný Vladimir Putin dlouhodobě mluví o stažení ukrajinské armády z Doněcké a Luhanské lidové republiky, Chersonské a Záporožské oblasti (čtyři oblasti, které v roce 2022 nezákonně anektoval, pozn. red.) a opuštění od plánů na vstup do NATO.

„Nepočítejte s velkými dohodami,“ dodal v rozhovoru s agenturou TASS ředitel vlivného Valdajského diskusního klubu Fjodor Lukjanov, který je v Rusku vydáván za předního odborníka na zahraničněpolitické cíle a záměry Kremlu. Za hlavní téma budoucích jednání označil „kořeny konfliktu“, které definoval jako rozšiřování NATO do východní Evropy v 90. letech a na počátku 21. století. Nepůjde tak podle něj o území.

Těmito a podobnými výroky se Rusko může připravovat na jednání bez Ukrajiny, protože země přeci není členským státem NATO, a proč by tak měla být účastna rozhovorů o jejich rozšiřování v 90. letech? Pro Rusko by navíc členství Ukrajiny v NATO bylo červenou linií, nehledě na to, že Kyjev členství považuje za jednu ze zásadních bezpečnostních záruk, která by měla zabránit rozpoutání další války.

V podstatě ve stejném duchu jako ruští politici a ve stejný den, kdy si Donald Trump volal s prezidentem Putinem, mluvil i americký ministr obrany Pete Hegseth. „Spojené státy se nedomnívají, že členství Ukrajiny v NATO je reálným výsledkem vyjednávání,“ poznamenal na americké letecké základně Ramstein v Německu. Obnovení hranic Ukrajiny z roku 2014, respektive 1991, označil za nerealistické.

„Aby bylo jasno, v rámci jakýchkoli bezpečnostních záruk nebudou na Ukrajině rozmístěny americké jednotky,“ dodal s tím, že na další vojáky NATO by se nevztahoval článek 5 Severoatlantické smlouvy. Je fér dodat, že pod Joem Bidenem byla reálná politika velmi podobná, i když to americká administrativa neříkala natvrdo.

S trochou nadsázky by se ale dalo říct, že jde o novátorský přístup k umění udělat dohodu. K velmi významným ústupkům dochází ještě před zahájením jednání. Ukrajina by se měla vzdát území, slíbit, že nevstoupí do NATO, a za to všechno Americe věnovat ložiska vzácných hornin za 500 miliard dolarů. Trump bude muset ukázat, že je skutečně mistrem v dělání dohod, jinak bude Putin odměněn za napadení Ukrajiny a dostane to, co chce – mír v jeho prospěch. Ještě pravděpodobnější je to v momentě, kdy samotné Spojené státy dávají Rusům příjemný odrazový můstek.