Prezidentští kandidáti, které oslovil deník FORUM 24, se shodli, že je k pravomocem hlavy státu, jako je amnestie a právo veta, nutné přistupovat s rozmyslem a využívat je pouze ve vážných a odůvodněných případech. Podle zájemců o prezidentské křeslo by se nemělo zasahovat ani do Ústavy.
Pouze v nezbytně nutných případech
Ekonomka Danuše Nerudová je toho názoru, že by se do Ústavy zasahovat nemělo. Prezident podle ní nepotřebuje další pravomoci svěřené Ústavou. „Stačí, když bude svůj úřad vykonávat aktivně. Nebude zavřený za zdmi Hradu jako ve slonovinové věži, ale bude aktivně přispívat k lepšímu životu deseti a půl milionu lidí v této zemi,“ odpověděla Nerudová.
S tím souhlasí také generál Petr Pavel, podle kterého by měl prezident do Ústavy zasahovat pouze v nezbytně nutných případech, kdy je třeba reagovat na významné společenské změny.
Ani senátor Marek Hilšer nevidí žádný akutní důvod do Ústavy nyní zasahovat. „Potřebujeme především, aby hlava státu Ústavu začala dodržovat, její literu i jejího ducha. Což neznamená, že o právním rámci včetně Ústavy není možné diskutovat,“ dodal.
Senátor Pavel Fischer apeluje na to, že Ústava se má dodržovat, nikoli přepisovat. A případné zásahy do jejího znění by měly být posuzovány jen s největší obezřetností. „Ale Ústava je živý organismus a nejde jen o text, ale i o ústavní praxi. A s tím musíme pracovat. Je třeba měnit praxi Miloše Zemana, který ústavní zvyklosti devastoval,“ řekl Fischer s tím, že je nyní potřeba text Ústavy analyzovat, zejména s ohledem na to, zda její ustanovení odpovídají současné zkušenosti. To se podle něj týká všech jejích ustanovení, včetně těch, která se týkají instituce prezidenta republiky. „Mám za to, že po deseti letech zkušeností s přímo voleným prezidentem máme odpovědnost tuto zkušenost vyhodnotit. A to může provést ústavodárce, tedy parlament,“ uvedl. Jako prezident by na tomto úkolu rád spolupracoval a názoru ústavodárce se pak podřídil.
Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), současné znění Ústavy České republiky respektuje a zásah do ní vidí jako velmi výjimečný. Také bývalý rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima řekl, že by se do Ústavy mělo zasahovat co nejméně a po široké shodě. „Každý takový zásah je velmi problematický. Byla bych pro, aby se do takto významného zákona zasahovalo co nejméně,“ odpověděla na dotaz Denisa Rohanová, prezidentka České asociace povinných.
Milost Balákovi je facka slušným lidem
Danuše Nerudová by plošnou amnestii nikdy nevyhlásila. „Individuální milosti bych udělovala pouze z humanitárních důvodů, jako je například nevyléčitelné onemocnění, a to u méně závažných trestných činů,“ odpověděla s tím, že by takové milosti vždy řádně odůvodnila a představila veřejnosti. „Prezident svými činy musí podporovat důvěru lidí ve spravedlnost. To je také důvod, proč milost panu Balákovi považuji za facku všem slušným lidem,“ řekla bývalá rektorka Mendelovy univerzity. Zákony podle ní musí platit pro každého.
V plošné amnestii nevidí žádný smysl ani Petr Pavel. „Pokud jde o individuální milosti z humanitárních či výjimečných důvodů, když například dojde k justičnímu omylu, tak to vnímám jako opodstatněné, ale rozhodně ne jako nástroj, který staví prezidenta nad soudy,“ přiblížil svůj postoj bývalý náčelník vojenského výboru NATO.
Josef Středula zastává stejný postoj jako přední favorité nadcházející prezidentské volby. Plošnou ani dílčí amnestii by určitě nevyhlásil, v současné době k tomu nevidí důvod. „Nerušil bych ji, v budoucnu mohou nastat situace, kdy by její vyhlášení mohlo dávat smysl,“ dodal.
„Obecně nejsem příznivcem amnestií, zkušenosti s nimi nejsou dobré,“ odpověděl Marek Hilšer. Individuální prezidentské milosti mají podle senátora smysl v odůvodněných případech, například ze zdravotních či jiných humanitárních důvodů. Pavel Fischer vysvětlil, že za rozhodnutí o amnestii přebírá odpovědnost vláda a také se těsně ve spolupráci s vládou připravuje. „Nehodlám mluvit za vládu, detaily mi dnes nepřísluší ani znát,“ řekl.
Tomáš Zima by byl ochotný využít amnestie pouze v naprosto výjimečných, lidsky odůvodnitelných případech. Denisa Rohanová uvedla, že k amnestii přistupuje poučena z chyb minulých prezidentů s obrovským respektem.
Veto prezidenta jako krajní prostředek
„Veto patří mezi Ústavou dané pravomoci prezidenta,“ odpověděla Danuše Nerudová s tím, že by ho využívala se vší zodpovědností pouze v ojedinělých případech. „Vetovala bych například zákony, které by šly proti demokratickému zřízení země nebo porušovaly lidská práva, stejně tak, pokud by zákony nesplňovaly základní legislativní požadavky,“ vysvětlila. Petr Pavel by se vetování zákonů snažil předcházet už v procesu jejich přípravy, tedy pravidelnými konzultacemi s odborníky a aktivním jednáním se zástupci vlády i opozice.
Pavel Fischer by této pravomoci případně také využil. Veto prezidenta bere jako krajní prostředek pro mezní situace. „Může jít například o bezpečnost státu nebo o případ, že by byly v ohrožení naše závazky ke spojencům a podobně,“ přiblížil senátor svůj postoj. Výjimečně, v případě pochybností o souladu s Ústavou či zájmy občanů této země, by k takovému kroku přistoupil i Marek Hilšer. Zdůraznil ovšem, že prezident by neměl této své pravomoci nadužívat. Zákonodárcem je parlament.
Josef Středula považuje prezidentské veto zákona za krajní možnost. „Před ním bych využil možnosti vstupu do legislativního procesu v připomínkovém řízení, tedy v době, kdy zákon vzniká. Prezident má také možnost vystoupit na parlamentní půdě a tím zasáhnout do diskuse,“ odpověděl na dotaz šéf odborů.
Podle Tomáše Zimy by k vetování zákonů především nemělo docházet. „Prezident by měl využít všech svých formálních i neformálních možností, aby zákony byly schváleny v souladu s potřebami naprosté většiny společnosti. Pokud by dohoda nebyla možná, práva vetovat zákon bych mohl využít,“ vysvětlil lékař. Denisa Rohanová by tohoto práva využila, pokud by to považovala za správné.
Deník FORUM 24 oslovil také prezidentské kandidáty Andreje Babiše (ANO) a nominanta hnutí SPD Jaroslava Baštu. Na dotaz však neodpověděli.