Týdeník Respekt přinesl článek údajně analyzující stav českého diplomatického sboru. Součástí článku je grafika, kterou vypracovala Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Ta zveřejňuje svou Souhrnnou informaci od roku 2014 a mám silný dojem, že je to propagandistický produkt z dílny spřátelené s ČSSD nebo osobně s ministrem Zaorálkem. To je sice legitimní, ale čtenář by to měl vědět. „Shodou okolností“ vyšel článek v době, kdy se v Praze konal každoroční „slet“ českých velvyslanců.

Samotné označení projektu i článku je v nesouladu s obsahem. O stavu českého diplomatického sboru totiž neříká vůbec nic. Věnuje se jenom velvyslancům, navíc jen těm, kteří jsou momentálně na svých misích v zahraničí. Tito lidé představují zhruba dvě třetiny všech českých velvyslanců (ostatní jsou v ČR buď na MZV nebo v jiných institucích) a poměrně malou část celého českého diplomatického sboru. Rád bych věděl, jestli je to autorům studie známo. Pokud ano, vědomě poskytují zavádějící informace, pokud ne, měli by asi zkusit jiné téma.

Čtenář se z článku a grafiky dozví, kolik máme v zahraničí velvyslanců, kolik jich umí anglicky, kolik jich studovalo třeba přírodní vědy a jaký je jejich průměrný věk. Autoři se pohoršují nad genderovou nevyvážeností, ale to přisuzuji jejich mladistvému zápalu. Příslušnost k pohlaví, jak víme, nevypovídá nic o profesionálních kvalitách dané osoby. Informace sice zajímavé, ale celkem k ničemu.

Všechno se autorům zdá být v pořádku proto, že byrokratická procedura běží a v podstatě všechny ambasády (mají rádi toto slovo, asi nevědí, že velvyslanci jsou i na jiných typech úřadů) jsou obsazeny. Když všechny obsazeny nebyly, byla prý naše diplomacie v krizovém stavu. Autoři si neuvědomují, že tím urážejí diplomaty, kteří v době tahanic mezi Hradem a Černínem pracovali na našich misích v zahraničí a sloužili své zemi a jejím občanům? Naši hraví politikové se mezitím v Praze hádali jako báby na trhu o to, kdo kam vyjede a koho vymění za někoho jiného. Současná „řežba“ není o nic méně intenzivní. Není ale vidět, a tak se podle AMO žádná krize nekoná.

Velkou pochvalu si podle mého soudu zasluhují pracovníci MZV za to, že informace nebo i jen báchorky o tom, jaký je skutečný stav české diplomacie, nepronikají na veřejnost. Dokonce ani k takovým odborníkům, jako jsou badatelé z AMO. Co se doma uvaří, má se doma i sníst. Diplomati současnou bramboračku na MZV neuvařili, ale jíst ji musí oni, nikoli šéfkuchař. Na MZV není blbá nálada, spíš to vypadá jako mírná beznaděj a rezignace. Do vysokých funkcí avancují lidé, z nichž leckteří by udělali lépe, kdyby ještě nějaký čas počkali. O ještě dalších se dá říci, že by bylo lépe, kdyby své úsilí zaměřili jiným směrem, ale není, kdo by jim to řekl.

Autoři článku se zadostiučiněním tvrdí, že „se zatím nenaplnily obavy některých komentátorů, že současná vláda a Hrad využijí poslední střídání k masivnímu rozdávání výsluh dosluhujícím politikům.“ Chtěl bych mít jejich optimismus! Pánové a dámy v AMO nejspíš nevědí, že „poslední střídání“ neproběhlo letos, ale bude probíhat až příští rok.

Proces nominace, schvalování a pověření velvyslance je dlouhý, půl roku i víc je normální. Daleko podstatnější mi připadá, že údajně se má v jednom procesu vystřídat snad až 50 velvyslanců. Z údajů AMO vyplývá, že je to víc než polovina současného počtu našich velvyslanců v zahraničí. Spíš než jejich genderová skladba a věkový průměr by mne zajímalo, jací jsou to diplomaté, co umějí, jaké mají zkušenosti a kde se na MZV vzali.