V české společnosti, podobně jako třeba ve společnosti polské či východoněmecké, se vede opakovaně debata, jaké ekonomické přínosy pociťují běžní občané ze systémových změn, kterými prošly bývalé komunistické státy. Ekonomickou kartu používají bez pádných argumentů populisté extrémně levicového zabarvení a tvrdí, že se prostí lidé měli v socialismu lépe. Na takové pověsti vycucané z prstu je třeba odpovědět pádnými argumenty. U příležitosti 30. výročí pádu komunismu přinášíme analýzu ekonomického rozvoje od ekonomického experta Pavla Peterky.
Česká republika (do roku 93 Československo) se musela v polistopadové éře potýkat s řadou problémů. Zpočátku především s problémy, které po sobě zanechal silně represivní režim s centrálně řízeným hospodářstvím. Přesto dnes jasně vidíme, že v průběhu uplynulých třiceti let došlo v české ekonomice k zásadní pozitivní změně, jež zahrnuje více parametrů.
Za posledních třicet let došlo v České republice mimo jiné k
- dramatickému zlepšení kondice národního hospodářství.
- dramatickému zvýšení životní úrovně.
- dramatickému zvýšení očekávané doby dožití.
- dramatickému zvýšení příjmů jejích obyvatel.
- dramatickému zvýšení produktivity práce.
Podívejme se na jednotlivé body podrobně:
1. Kondice národního hospodářství České republiky
V posledních třiceti letech došlo k obrovskému zlepšení celkové kondice národního hospodářství České republiky. Tato skutečnost řadu čtenářů už dávno napadla při pohledu na často pomačkané a zažloutlé fotky našich rodičů a prarodičů. Prohlídka fotek, často doprovázená komentářem jejich autorů či fotografovaných osob, dá pocítit alespoň nádech doby. Automobily, které by dnes neprošly státní technickou kontrolou ani za láhev toho nejlepšího koňaku, dovolené maximálně pár kilometrů od místa bydliště, děravá střecha, dům bez připojení k elektrické síti, vodovodu, kanalizaci a mnoho dalších pro dnešní dobu jen těžko myslitelných věcí. „Tenkrát nebylo. Muselo se šetřit.“
Že se dnes máme z pohledu ekonomické situace nejlépe v historii, a tím spíše nejlépe za posledních 30 let, lze potvrdit i jinak, než pomocí dobových fotografií. Instituce ve světě i v České republice nabízí řadu statistických ukazatelů, které tento fenomén potvrzují. Jedním z těchto ukazatelů je hrubý domácí produkt (HDP), či častěji užívaný hrubý domácí produkt na hlavu. Jeho vývoj lze pozorovat na dalším grafu, který znázorňuje vývoj HDP na hlavu mezi lety 1990 až 2018 ve stálých a v běžných cenách.
Znázornění v běžných cenách zobrazuje údaje HDP v cenách daného roku. Zjednodušeně tedy, kolik činilo HDP na hlavu v daném roce. Tento údaj je vhodný, pokud chceme pozorovat hodnotu veličiny v jednotlivých letech. Pokud však chceme jednotlivé hodnoty mezi sebou srovnávat, musíme využít přepočtu do stálých cen. Ukazatel v běžných cenách totiž nebere v úvahu rozdílnou cenovou hladinu (kolik, co stojí) v jednotlivých letech. Přepočet do stálých cen tento problém eliminuje, když veškeré hodnoty převede do cen jednoho roku. V našem případě do roku 2010.
Dle dat Českého statistického úřadu činilo HDP na hlavu v běžných cenách v roce 1990 dnes už těžko představitelnou hodnotu 3070 USD. V roce 2000 činilo už 6002 USD, v roce 2010 19 714 USD a v roce 2018 dokonce 22 966 USD. Jak již bylo zmíněno, tak ukazatel v běžných cenách není vhodný pro srovnání v čase, protože nepočítá se změnou cen vlivem inflace, kvality institucionálního rámce a dalších. Graf proto nabízí i vývoj HDP na hlavu ve stálých cenách z roku 2010 z databáze Worldbank. Po vyjádření ve stálých cenách roku 2010 dosahuje HDP na hlavu v roce 1990 13 989 USD, což je již podstatně lichotivější číslo. Shodně dochází k růstu hodnot v čase. Růst již však není tak strmý. V roce 2000 činilo HDP na hlavu ve stálých cenách 14 807 USD, v roce 2010 již z definice ukazatele shodně 19 714 USD a v roce 2018 23 344 USD.[1] Ve stálých cenách roku 2010 vzrostlo HDP na hlavu mezi lety 1990 až 2018 o necelých 70 %! To je úctyhodný výkon a „pouhých“ 30 let.
Lví podíl na růstu HDP má (vedle řady dalších faktorů) uvolnění podmínek pro podnikání. Žádoucí aktivity podnikatelů, živnostníků a dalších před 30 lety zakázaných segmentů výrazně podpořily naplňování potenciálu našeho národního hospodářství. Důležitost role soukromých subjektů lze pozorovat na následujícím grafu.
Graf nabízí vývoj podílu soukromých subjektů na tvorbě hrubé přidané hodnoty[2] mezi lety 1995-2016. V roce 2018 činí tento podíl 80,6 %. V roce 1995 tvořil tento podíl pouhých 67 %. Spolehlivé údaje z let 1989-1994 nejsou bohužel k dispozici. Vzhledem ke sklonu křivky mezi lety 1995-2001 lze však předpokládat, že byl podíl pod hodnotou z roku 1995. Zajímavý je trend zvyšování podílu ve zmíněném období 1995-2001, kdy podíl na HPH vzrostl z 67 % na 79 %. Tento nárůst lze z části přiřknout řadě pro tržních a pro podnikatelských reforem v 90. letech.
2. Struktura národního hospodářství České republiky: stále silný průmysl
K vysvětlení výše popsaného ekonomického růstu se nabízí řada důvodů. Jedním z nich je výrazná restrukturalizace ekonomiky. Tuto myšlenku však na základě dat Worldbank, nelze zcela potvrdit. Pokud se analytici Worldbank nepletou, pak můžeme pomocí tohoto ukazatele znázornit, že k žádné výrazné restrukturalizaci České ekonomiky nedošlo. Podíl služeb a na HDP vzrostl za sledovaných 20 let o zhruba 3 procentní body a podíl průmyslu klesl o pouhé tři procentní body.
Zajímavé může být i srovnání se strukturou ostatních ekonomik. Průměrný podíl služeb na tvorbě HDP v zemích OECD tvoří 70 %, tedy o 15 procentních bodů více než je tomu u České republiky. Vyšší podíl služeb má také Polsko a Německo. Česká republika má naopak podstatně vyšší podíl průmyslu na tvorbě HDP. Zhruba o 11 procentních bodů vyšší než průměr zemí OECD a o 5 procentních bodů vyšší než Německo, které je plné světoznámých průmyslových značek. Česká republika tak mezi vyspělými zeměmi sedí na vysokých příčkách v otázkách velikosti průmyslového sektoru. Za sledovaných 20 let navíc došlo ke zvětšení mezery podílu služeb na tvorbě HDP vůči průměru zemí OECD.
3. Životní úroveň
Na růstu výkonu ekonomiky v posledních třiceti letech se přirozeně svezli vedle firem také zaměstnanci. To lze pozorovat na raketovém růstu průměrné mzdy, který znázorňuje následující graf. Průměrná mzda v roce 1993 činila dle dat ČSÚ pouhých 5904 Kč, v roce 2001 14 378 Kč a v prvním kvartálu roku 2019 již 32 466 Kč. Jedná se o obrovský rozdíl. Vliv má však samozřejmě i inflace a další důvody růstu cen viz rozlišení stálých a běžných cen v první kapitole. Z tohoto důvodu nabízí text i přepočet v následující tabulce.
Zdroj: ČSÚ
Následující tabulka nabízí místo klasického a pro řadu lidi abstraktního vývoje inflace přepočet cen jednotlivých výrobků na průměrnou měsíční mzdu. Přepočet následně ukazuje, kolik kusů, kilogramů, či litrů vybraných komodit šlo v letech 1993, 2000, 2008 a 2018 koupit za průměrnou mzdu daného roku. Ve výběru komodit figuruje např. chléb, máslo, pivo, automobil Škoda a mnoho dalších. Následující text provádí vývojem popsaným v tabulce.
Je dnes chléb drahý? Jistě naleznete řadu lidí ve vašem okolí, kteří toto tvrdí. Zda je výrok pravdivý záleží na každém z nás. Je to subjektivní. Co lze s jistotou říci je to, že konzumního kmínového chlebu si za průměrnou mzdu mohu v roce 2018 koupit podstatně více než v roce 1993. Zatímco v roce 1993 stačila průměrná mzda na 615 bochníků chleba, tak v roce 2018 stačila na 1294 bochníků. Jedná se více než dvojnásobný nárůst! Podobný průběh lze sledovat např. i u vaječných těstovin, kde nárůst mezi lety 1993 až 2018 činil 277 %. Zde je však zajímavé pozorovat, že ke skoro dvojnásobnému nárůstu dostupnosti došlo již mezi roky 1993 až 2000, kdy výrazně pomohlo otevření trhu.
V letošním roce několikrát opakovaná lež o snížení dostupnosti vepřového neprošla testem na oficiálních datech ČSÚ. To lze pozorovat mj. na vývoji u vepřové pečeně s kostí, kdy v roce 2018 stačí průměrná mzda na více než čtyřnásobek toho, na co stačila v roce 93. Zvýšení dostupnosti vepřového platí na rozdíl od vaječných těstovin ve všech sledovaných intervalech. V roce 2000 stačila průměrná mzda na více vepřového než v roce 93 atd. Argument o soběstačnosti v produkci vepřového za totality je tedy nejenom velice slabou obhajobou, ale také nepravdou.
Dále lze v občanském prostoru zaslechnout tvrzení, že vstup do EU zničil cukrovarnický průmysl v České republice a cukr je v jeho důsledku drahý. Na první pohled se může zdát, že je toto tvrzení pravdivé. Řada seniorů, kteří mají v paměti pevně dané ceny cukru a dalšího zboží, bude souhlasit. Cukr stál korunu, dvě a maximálně třeba pět! Srovnávají však běžné ceny, které jsou v delším časovém horizontu nesrovnatelné. Vedle cen rostou totiž také mzdy.
Pravdou je, že v reálných cenách nebyl cukr nikdy levnější. Z námi sledovaných komodit zlevnil dokonce nejvíce. Průměrná mzda v roce 1993 stačila na „pouhých“ 369 kilogramů krystalového cukru. V roce 2018 stačí průměrná mzda v ČR na 2601 kilogramů. Tedy sedmkrát více. Vývoj ceny cukru je zajímavé sledovat mezi lety 2000 a 2008. V roce 2008 bylo možné koupit téměř dvojnásobné množství cukru za průměrnou mzdu než v roce 2000. To všechno i přes údajnou destrukci cukrovarnictví po vstupu do EU v roce 2004.
Na své si při zvyšování životní úrovně přijdou také dámy. Průměrná mzda dnes stačí na 4,5 krát více než v roce 1993. To samozřejmě platí i pro pánská saka. Milovníci piva, kterých je v České republice požehnaně, mohou také slavit. Tzv. desítek v láhvi si dnes za průměrnou mzdu koupíme o 264 % více než v roce 93. V přepočtu na růst mezd zlevnil také benzin. To stejné platí pro kuřecí maso, vejce i např. pro slunečnicový olej.
Zlevňují také auta. ČSÚ pracuje s blíže nespecifikovaným vozem Škoda. V roce 93 bylo potřeba zhruba 34 průměrných hrubých mezd na jeho nákup. Dnes je to méně než deset průměrných mezd. Na příkladu automobilů lze perfektně demonstrovat, že zvyšující se životní úroveň neprojevuje pouze v cenách. Lze ji demonstrovat i v pokroku kvality jednotlivých výrobků. Nejen, že jsou automobily Škoda dnes v reálných cenách často levnější. Jsou ale navíc také podstatně kvalitnější.
Škoda 100, 120, Felicia a mnoho dalších vypadají dnes vedle nových Škod Fabia, Octavia, Kodiaq v lepším případě úspěšně. Pokud nejste milovník veteránů. Automobily se zlepšovaly v průběhu času v mnoha parametrech, jako je např.: bezpečnost, pohodlí, dopad na životní prostředí a spotřeba. Není to tedy pouze o tom, že došlo k poklesu reálné ceny. Došlo také k často obrovskému zlepšení kvality. Není tomu tak pouze u automobilů, ale také u kvality potravin, kvality látek apod.
Úroveň mezd je komplexní téma, které by vydalo na několik dalších článků a knih. Vysvětlit komplexnost nastavení mzdové hladiny není ambicí tohoto textu. Následující graf poskytuje pouze dílčí vysvětlení raketového růstu mezd na našem území. Jednou z podmínek k růstu mezd v nepřeregulované ekonomice je růst produktivity práce.
Růst produktivity práce spolu s růstem výkonu národního hospodářství nepřekvapivě přišel a zde je to doloženo v číslech. Je to přirozené. Produktivitu práce z velké části určuje vybavenost kapitálem, technologický pokrok náčiní a růst lidského kapitálu. Pod vybaveností kapitálem si na příkladu staveniště lze představit dostatek náčiní jako jsou lopaty, kladiva, míchačky betonu apod. Pod technologickým pokrokem si lze představit zavedení plně automatické techniky a pod vzděláním schopnosti takové stroje ovládat. Modrá křivka znázorňuje hodnotu výkonu v běžných cenách a žlutá pak v přečtu k indexu cen z roku 2010, který je zde brán jako 100 procent. I v tomto „očištěném“ vyjádření stoupla produktivita práce téměř na dvojnásobek.
Zdroj: ČSÚ
Produktivita hodiny práce vzrostla v běžných cenách mezi lety 1995 a 2017 ze 167 Kč/h na 529 Kč/h. V běžných cenách tak produktivita práce za 22 let vzrostla zhruba 3,2 krát. Průměrná hrubá měsíční mzda ve stejném období zhruba 3,6 krát. Lze tedy spatřit určitý trend. Pro řadu čtenářů může být zajímavé, že hrubá mzda roste rychleji než produktivita práce.
Pro srovnání v čase je však nutné opět použít přepočet na reálné veličiny. K tomu slouží v grafu přiložený index. Index zjednodušeně říká, že v roce 2010 činila produktivita práce 100 jednotek. Rok 2010 funguje tedy jako báze. Hodnoty v ostatních letech jsou pak přepočítány na základě okolností v roce 2010, aby bylo možné je srovnat. Z křivky je patrné, že produktivita práce roste i po takovém přepočtu. Produktivita práce byla v roce 2017 zhruba o 11 % vyšší než v roce 2010 a o zhruba 75 % vyšší než v roce 1995.
V úvodu článku je položena vcelku silná hypotéza, že za posledních 30 let došlo k dramatickému zlepšení kondice národního hospodářství, životní úrovně, příjmů obyvatel, produktivity práce. Tato hypotéza, pokud nebyla přímo potvrzena, byla minimálně podpořena řadou argumentů a datových podkladů. Slíbený růst naděje doby dožití je zřetelný z posledního grafu tohoto textu.
Zdroj: ČSÚ
Křivka naděje dožití zobrazuje údaje zvlášť pro ženy, které se v průměru dožívají déle, a zvlášť pro muže. Mezi lety 1968 do roku 2018 došlo ke zvýšení naděje dožití při narození u žen o 8,4 let a u mužů o 9,5 let. Na této křivce je zajímavé pozorovat, že za 21 let mezi rokem 68 a 89 došlo k zvýšení naděje doby dožití u mužů pouze o 1 rok a u žen o zhruba 2 roky. Zbylé prodloužení o 8,5 let u mužů a 6,5 let u žen má na svědomí období 1990-2018. Tedy období mimo komunistický režim. Zdravotní péče přitom v západních zemích už v letech před 1990 dosahovala vysokých kvalit. Průměrná naděje dožití v roce 1968 byla např. u mužů v Holandsku zhruba o 5 let vyšší.
Vyšší naděje dožití v západních zemích však nebyl způsobena jen tím, že dostupné léky nebyly na naše území z často ideologických důvodů dováženy. Naděje dožití a kvalita života je také velice úzce spojená s kvalitou života. Česká republika nyní dosahuje nejvyššího HDP v běžných i ve stálých cenách ve své historii. Klíčovou roli na tomto hrají především soukromé podnikatelské subjekty jejichž počet v 90. letech díky reformám vzrostl.
Ač se na základě dat o podílu HDP na produkci za jednotlivé sektory národního hospodářství České republiky nemusí zdát, že by prošlo výraznou transformací. Opak je pravdou. Z vlastních zkušeností víme, že v průmyslu v ČR již nehovoříme jen o špinavých fabrikách s diskutabilními podmínkami pro práci z 60. let. Hovoříme dnes o moderních továrnách, kde jsou dodržovány nejvyšší standardy kvality, podmínek a bezpečnosti práce. Relativně stabilní podíl průmyslu na tvorbě HDP v ČR tak nemusí být způsobený nedostatečnou transformací, ale tím, že tradice průmyslu drží na našem území krok se sektorem služeb.
Díky pozitivnímu vývoji na makroekonomické úrovni rostou také mzdy, produktivita práce, kupní síla obyvatelstva a s tím i mj. životní úroveň obyvatel České republiky. Vedle pro řadu lidí „nic neříkajících“ čísel ukazuje text na jednoduchém modelu, že si dnes za průměrnou mzdu lze pořídit podstatně potravin, spotřebičů, benzinu apod. než kdy dříve.
Ne. I když existuje řada věcí, které byly v té době „zdarma“, tak z širšího pohledu víme, že z komunismu lépe nebylo. I tak lze dnes pozorovat tendence, které brojí proti podnikání, které chtějí zavádět část starých a překonaných pořádků. Je to pouhých 30 let od pádu komunismu, i tak má člověk občas dojem, že lidé zapomněli. Minimálně za sebe mohu jako říci, že všichni lidé tedy rozhodně ne. Je na každém z nás, abychom převzali zodpovědnost, a to především sami za sebe. Proti tendencím malovat socialismus narůžovo a snaze znevažovat podnikání musíme bojovat. Nejen na veřejných protestech, ale v každodenním životě, kdy se budeme chovat a rozhodovat v souladu s principy svobody společnosti i jednotlivce.
Autor Pavel Peterka je analytikem Centra ekonomických a tržních analýz
Poznámky k textu:
[1] Mírné odchylky jsou způsobeny vlivem mírně odlišných metodik a datových základen ČSÚ a Worldbank.
[2] Jedná se o část HDP bez salda daní z produktů a dotací na produkty. Běžně se pohybuje na hodnotách 9/10 HDP.
