Budeme-li nadále xenofobní, problémy si tady výrazně vyostříme, říká v našem rozhovoru generál v záloze. Na druhé straně dodává, že nikdo nemá právo na lepší život a není v našich silách zachraňovat celý svět. Vysvětluje také podstatu Islámského státu, zmiňuje chyby, které Evropa udělala, a radí, kam letos nejezdit na dovolenou.
Jaká je podle vás aktuální bezpečnostní situace v České republice a v Evropě?
Řekl bych, že je velmi komplikovaná, protože se nám tady promítá několik krizí najednou a Evropská unie evidentně není schopná najít řešení, které by vyhovovalo všem zúčastněným. Za prvé je to krize, která je tady už delší dobu, a to je krize na Ukrajině, která ne úplně rozumným přístupem EU způsobila poměrně zásadní zhoršení vztahů s Ruskem. Pak je tu problém naprosto nezvládnuté otázky běženců. Ti se dělí na migranty, to jsou ti, kteří jdou za lepším. A tady bych chtěl říct, že nikdo nemá právo na lepší život. Tak to není. Takové lidi je potřeba nekompromisně posílat domů. Něco jiného jsou uprchlíci, kteří utíkají z míst, kde jsou konflikty, a my bychom jako Česká republika nepochybně měli být solidární. Ovšem ta solidarita by měla být v souladu s našimi možnostmi a ti lidé by měli být schopni se u nás začlenit, abychom si tady nevytvořili nějakou sociálně slabou skupinu, která bude žít na dávkách.
A je to reálné, když víme, z jakého prostředí pocházejí, jak odlišnou mají řeč, jaké mají kulturní zvyklosti a tak dále?
Je to reálné. Není to tak, že lidé, kteří jsou hodně odjinud, se nemohou integrovat. Já bych to ale s uprchlíky dělal tak, že bych jim dal dočasný pobyt, a jakmile se situace v jejich zemi zlepší, vrátil bych je zpátky. Pomáhat jim můžeme také v místech těch konfliktů. Mimochodem, jen na území Turecka je milion osm set lidí a my se tady handrkujeme o sedm stovek. Problematika běženců je účelově dezinterpretována politickými motivy. Například zástupci hnutí Islám v ČR nechceme, respektive Bloku proti islámu se rozhodli včera vstoupit do komunální politiky, což je jen krok k tomu, aby šli na celostátní úroveň. Potíž je v tom, že to, co oni hlásají, musí nutně vést k radikalizaci některých muslimů na našem území. A je to celkově nesmysl říkat „islám tady nechceme“. My ho tady přece máme. Nemůžeme říkat lidem, aby se vzdali koránu a svého náboženství. To jsou absurdní požadavky a je to přesně ten způsob, jakým si tu naši malou islámskou komunitu, ale i pravicové extremismy v naší zemi radikalizujeme. Myslím si, že by měli ubrat z plachet a že by si i politici měli uvědomit, že toto riziko nás může nebývale zasáhnout.
Jakou roli v tom hrají média? V tom vytváření strachu z uprchlíků a potažmo i islámu?
Já myslím, že by média měla být taky trochu umírněná a nehledat jen senzace za každou cenu a neukazovat jen ty příklady, kdy to soužití přináší problémy. Je řada muslimských států, kde je život naprosto bezproblémový, nic se tam neděje. Proto by média neměla vzbuzovat jen negativní vášně.
Hodně se píše o Islámském státě. Co o něm víme?
Islámský stát je jednak entita geografická, která okupuje nějakou část území, kde je asi 9 milionů osob, a většinou se skládá z dřívějších baasistických důstojníků irácké armády. Ale mezi nimi je i zhruba dvacet až třicet tisíc muslimů ze západní Evropy. Mimochodem, z Tuniska jich jsou tři tisíce a na počet obyvatel pak nejvíc jich tam má Belgie. Takže to je jeho podoba geografická, v níž se IS kodifikuje jako stát, určuje politiku cenovou, otázky náboženství, chování a podobně a v tom se chová jako stát, ať se nám to líbí, nebo ne. Pak je to podoba ideová, která nezná hranic a která dnes oslovuje spoustu radikálních muslimů k tomu, aby následovali jejich činy. Hlavní motiv IS je boj sunnitů proti šiítům obecně, který trvá již od konce 7. století, tedy je to odplata za utlačování sunnitských kmenů po nástupu vlády Málíkího včetně brutálního oběšení Saddáma Husajna. Absolutně největší počet zabitých jsou tedy šiíté. Ti jsou jejich hlavní prioritou. Ale na druhou stranu je naprosto reálné nebezpečí, že se bude IS nepochybně snažit těmi imigračními vlnami dostat sem lidi, kteří zde vytvoří nějaké spící buňky. Jim nejde o čas. Už představitelé Tálibánu říkali: Vy máte hodinky, my máme čas. Je jedno, jestli ty buňky začnou být funkční za půl roku nebo za tři, ale jednou funkční budou. A pak udeří.
Co je tedy na konci jejich cesty, jaký je ten definitivní cíl?
Jejich cílem je útočit proti západnímu světu, kultuře, ideologii. Součástí radikálního džihádu je, že řada běžných muslimů vnímá politiku západu tak, že západní svět je s islámem ve válce. Mají pocit, že se tady dějí věci, které jsou výrazně orientovány proti jejich světu, což přispívá k radikalizaci. Proto se nás snaží rozklížit a vnést do našich životů strach.
Což se jim daří.
Ano, někdo říká, že nám hrozí takzvaná izraelizace, to znamená, že se budeme muset naučit žít s tím, že tady ty teroristické útoky budou. Nemyslím si ale, že nás IS porazí, podle mě není schopen přejít do otevřené vojenské konfrontace. Na druhou stranu ani my je nemůžeme porazit vojensky. Jdeme na to špatně. Čtrnáct let po jedenáctém září a tři roky po zabití Bin Ládina jsme na tom podstatně hůř, než jsme byli tehdy.
Proč?
Protože neřešíme příčinu. Navíc některé ty invaze a vojenské operace přispěly k destabilizaci. Saddám Husajn byl nepochybně tvrdý člověk, potíral šiíty, používal chemické zbraně a tak dále, ale držel ten stát pohromadě. Ano, sice v rozporu s evropskou demokracií, ale můžeme my ji někam vyvážet? To samé Kaddáfí, to byl taky krutý vládce, ale v rámci po staletí stejného boje osmnácti libyjských kmenů držel pořádek a ty lidi na uzdě. My jsme oba tyto diktátory svrhli, ale nebyli jsme schopní nahradit je někým lepším. Takže z relativně stabilního Iráku máme brutálně nestabilní Irák, z relativně stabilní Libye máme chaos. To je všechno podhoubí pro různé skupiny, které se dnes velmi rády hlásí k IS. A navíc neděláme nic s těmi, kteří nepřímo podporují násilí nebo financují různé teroristické organizace.
Tím myslíte koho?
Katar například. Já bych mu nikdy nedal MS ve fotbale, vždyť oni podporují kdekoho, kdo na Blízkém a Středním východě dělá to, co dělá. Nebo Saúdskou Arábii, která ročně vynakládá ročně tři miliardy dolarů na podporu wahhábismu po celém světě. Wahhábismus neboli salafíja je radikální odnož islámu, která je velmi protižidovská a protišiítská a říká, že muslim má jednat s bezvěrcem jen tehdy, je-li to pro něj výhodné, a památky starověké světské či církevní, jež podle nich urážejí islám, mají být zbourány. Wahhábismus je pomyslným můstkem k tomu, aby se někteří lidé radikalizovali. Ti pak říkají, že džihád nemusí být jen obranný, že může být i útočný, že je dovoleno zabíjet civilisty, že použít k atentátu své vlastní tělo není sebevražda a tak dále.
Ale je třeba to rozlišovat. Jestliže žije ve Francii pět milionu muslimů, tak to neznamená, že tři miliony z nich jsou radikálové. Jsou však mezi nimi skupiny, které tu tendenci mají. A není v silách policie je všechny odsledovat.
A co u nás? Jakou máme šanci rozlišit je mezi uprchlíky? Máme na to nějaké nástroje?
Vláda nás ujišťuje, že tajné služby to budou kontrolovat. Tajné služby to ale musí podle něčeho kontrolovat. Asi těžko bude BIS psát do Damašku, aby žádala Bašára Asáda, aby nám ověřil seznam Syřanů, se kterými bojuje. To máme Sýrii. V Libyi jsou dvě vlády a jejich autorita je tam velmi malá. Nevím, jakou spolupráci mají naše zpravodajské služby s Eritrejí, s Etiopií, Mali a tak dále. Já jsem v tomhle trochu skeptický, tedy v možnostech reálného ověření uprchlíků. I proto, že do toho všeho vstupuje organizovaný zločin.
Říkal jste, že jsme už udělali nějaké chyby. Minulost nemůžeme změnit, co tedy dělat, aby se nyní postupovalo správně?
Pokud jde o migraci, tak se Evropská unie musí shodnout na společném řešení, které by vyhovovalo všem. A pak k tomu musí ještě přijít dohoda se sousedícími zeměmi, které mohou představovat svým územím tranzit. Například Makedonie umožňuje třídenní pobyt, takže přes ni můžou uprchlíci přejít do EU. Dál: Řekové, Italové, Španělé musí adekvátně chránit schengenskou hranici. Já vím, že to je složité, ale po mém soudu ji nechrání dostatečně. My jim pochopitelně musíme pomoci, nemůžeme se tvářit, že to je jen jejich problém. To, že značně poklesl počet unesených lodí v teritoriálních vodách Somálska, je důkazem úspěšnosti vojenského patrolování.
Jak přesně?
Tady se musí dohodnout nějaká vojensko-civilní operace, u které bude jasné, co je cílem. Zastavit migraci úplně, nebo pouštět? Není v tom shoda. Země se nejdříve musejí dohodnout, co chtějí. Ti vojáci jsou schopni to zvládnout, ale musejí vědět, co mají dělat.
Dobře. Říkal jste, že je potřebná účinná ochrana hranic Schengenu, byť se tedy shodneme na tom, že to na moři není plně jednoduché. Co dál?
Kromě ochrany hranic musíme zlikvidovat pašerácké gangy. Tady je prostor pro zpravodajské služby a speciální jednotky. Ti pašeráci to dělají přes Viber, Twitter, je to organizovaný byznys, normálně si přečtete na internetu, kdy a odkud loď jede a podobně. Takže tyto skupiny by měly tajné služby penetrovat a pracovat s tím.
Podle vás to nedělají?
Myslím, že ne. Pokud to dělají, tak ne dostatečně. A třetí věc je, tam, kde to jde, zastavit migrační vlnu na tom území a z něj rozhodovat, jestli ten člověk může do Evropy, nebo ne. Jak říkají Australané: U nás je vítán ten, kdo přichází legálně. Kdo ne, toho nevpustíme. Nekompromisně. A tohle je potřeba udělat a taky je potřeba to říct. Ale když běženci vidí, jaký je tady chaos, tak toho samozřejmě využívají. My ale nemůžeme řešit problémy celého světa. Koneckonců za všechny problémy také nemůžeme. Jít za lepším a vzít si ho, to není solidarita.
Platí, že jsme pro teroristy bezvýznamná země?
Česko sice není v centru jejich zájmu, ale budou-li tady pokračovat tendence různých hnutí a xenofobie, tak si sem tu pozornost přitáhneme. V tuto chvíli a v této otázce bychom měli velmi vážit, jak se vyjadřujeme. Reakce islámských zemí na některé výroky našeho prezidenta už přicházejí. Takže oni to sledují. Nicméně pravděpodobnost, že se staneme obětí teroristického útoku, je u nás stále výrazně menší, než že se staneme obětí dopravní nehody. Je však třeba říci, že dnes není stoprocentně bezpečné místo nikde na zemi. Ale jsou místa, kde je riziko útoku vyšší.
Kde třeba?
V Egyptě například.
Kde je tedy letos podle vás relativně bezpečno na dovolenou?
Češi, když je to levné, tak vyrazí kamkoliv. Na 99 % se jim nic nestane, ale já osobně bych nejel do Tuniska. A zvážil bych, jaký smysl má dovolená v uzavřeném objektu s vojáky za zády. Před pár dny se stal cílem atentátu v Egyptě generální prokurátor, jeden z nejhlídanějších lidí!
Proto bych tento rok volil Chorvatsko, Španělsko, Itálii nebo Řecko. Chápu, že jsou to destinace dražší, ale je na každém, aby zvážil, zda stojí za to riskovat vlastní život za deset tisíc. Já jsem zastáncem toho nechodit nebezpečí vstříc, když to není nutné.
Andor Šándor je bývalým náčelníkem Vojenské zpravodajské služby ČR a uznávaným odborníkem na otázky bezpečnosti, hrozby terorismu a krizový management. V současné době působí jako poradce v oblasti bezpečnosti.
