Při pohledu na vývoj deficitů státního rozpočtu, růst státního dluhu a celou řadu dalších problémů, které budeme řešit v následujících letech, je jasné, že nás v nadcházejícím období bude opravdu pálit udržitelnost veřejných financí. Ať již bude složení příští vlády jakékoli, bude se muset k této otázce nějak postavit. Už teď by proto udržitelnost veřejných financí měla být jedním z hlavních témat předvolební kampaně, ačkoli aktuálně většinu pozornosti zabírá epidemie koronaviru. Obě vzniklé koalice by se tomuto tématu měly před volbami rovněž aktivně věnovat.

Vláda, která nastoupí po té současné, v jejímž čele stojí Andrej Babiš, to rozhodně nebude mít lehké. A to především z toho důvodu, že zdědí rychle se zhoršující stav veřejných financí a zároveň nutnost řešit dlouhé roky odkládanou penzijní reformu. Ta s problematikou veřejných financí úzce souvisí, protože narůstající deficit důchodového účtu bude veřejné finance dále táhnout ke dnu a zhoršovat jejich stav. Tedy za předpokladu, že se nějaká vláda neodhodlá ke zvýšení věku odchodu do penze nebo k výraznému snížení důchodů.

V loňském roce dosáhl schodek státního rozpočtu nakonec 367,4 miliardy korun a na letošní rok se plánuje deficit ve výši 320 miliard, který ale s největší pravděpodobností bude mnohem vyšší a po započtení zrušení superhrubé mzdy a snížení daně z příjmů přesáhne 400 miliard korun.

Dalším zásadním ukazatelem je růst státního dluhu, který se ke konci roku 2020 vyšplhal už ke 36,9 procenta HDP. Přitom ještě o rok dříve byl jen 28,5 procenta hrubého domácího produktu. Jde o skokový nárůst, který je třeba brát vážně. Je sice pravda, že v roce 2012 činil státní dluh dokonce 40,8 procenta HDP, ovšem pokud se nyní naše ekonomika bude potýkat s vleklou krizí a jen tak se nevzpamatuje a bude pokračovat rychlé zadlužování, velmi snadno oněch 40 procent překonáme a zamíříme k 50 procentům. Co se týče nominální výše státního dluhu, ta překonala hranici dvou bilionů korun. Na konci roku 2019 to přitom bylo jenom 1,64 bilionu korun.

V tomto kontextu je zjevné, že stav veřejných financí musí být jedním ze stěžejních témat nadcházejících voleb a že právě o něm by se měla vést důkladná předvolební debata. Tuhle problematiku by měly zvedat v první řadě strany, které jsou dnes v opozici, primárně dvě nově vzniklé koalice. A nejenom ji zvedat – měly by přicházet s konkrétními opatřeními a plánem, jak učinit veřejné finance dlouhodobě udržitelné, a to i s ohledem na náš důchodový systém a další výdaje spojené se stárnutím populace.

Odstranění státního dluhu

Je zřejmé, že opoziční strany si naléhavost situace, ve které se ocitáme, uvědomují. Například v koaliční smlouvě Pirátů a hnutí STAN najdeme v tomto ohledu následující: „Finance státu musí být dlouhodobě rozpočtově udržitelné, zadlužení je přijatelné pouze v krizi a při půjčkách na investice s vysokou návratností. Nepřipustíme, aby byla koronakrize zneužita k zadlužování našich dětí tempem půl bilionu za rok. Zvážíme zavedení víceletého financování, aby financované instituce nežily v nejistotě.“

Dále čtěte

Petr Fiala si klade velký a ambiciózní cíl. Po volbách ale nikdo nesmí pochybovat o tom, že pro něj udělal maximum

Při sledování dlouhodobých preferencí jednotlivých politických stran se zatím zdá být nejpravděpodobnější, že příští volby vyhraje hnutí ANO nebo koalice…

To je samozřejmě velmi pěkně řečeno. Mnohem obtížnější už ale bude přistoupit k tomu, aby zadlužování bylo skutečně využíváno jen k popsaným účelům, a ne jako běžný nástroj financování státu a veřejných služeb, které poskytuje. Minimálně je však důležité, že koalice Pirátů a Starostů a nezávislých tuhle věc vnímá s patřičnou vážností a přikládá jí nemalý význam.

V dlouhodobém programu samotné Pirátské strany ovšem najdeme ještě výrazně radikálnější formulaci týkající se státního zadlužování a rozpočtových schodků: „Omezení dluhového financování. Naším cílem jsou vyrovnané veřejné rozpočty a odstranění státního dluhu. Stát nesmí ručit za závazky bank a jiných právnických osob. Současný systém emise peněz přes úvěry komerčním bankám nevyhnutelně vede k zadlužování států a obyvatel, proto ho chceme nahradit jinou metodou.“

V situaci, kdy český stát na dluhové financování stále více spoléhá a stává se na něm závislý, znějí tyhle věty bezmála jako utopie. Pokud je Piráti myslí vážně, měli by je doprovodit návrhy konkrétních kroků a strategií, jak chtějí vyrovnaných veřejných rozpočtů a odstranění státního dluhu dosáhnout.

Malý a efektivní stát

Občanští demokraté v této souvislosti hovoří o snižování výdajů státu a sami přišli s návrhy, jak ušetřit 80 miliard již v letošním rozpočtu. Předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura k tomu před několika dny uvedl: „Věřím, že rozpočet na příští rok už budeme mít v rukou my a podaří se nám konečně zbytečné položky seškrtat. Rozpočtová odpovědnost je jedním z pilířů ODS a rozhodně ho nyní nebudeme opouštět.“

Předvolební debata by se měla ubírat právě tímto směrem a jejím předmětem by mělo být, co vše se dá pro lepší stav veřejných financí dělat. Klíčové je, že Občanská demokratická strana i koalice Pirátů a hnutí STAN se shodnou na tom, že chtějí štíhlý stát. Otázka je, jestli se shodnou na tom, co přesně si pod ním představit.

ODS hovoří o malém a efektivním státě, případně o tom, že stát musí zeštíhlit. Koalice Pirátské strany a Starostů a nezávislých pro změnu prosazuje „štíhlý, ale silný stát zejména v oblastech, kde je nezastupitelný“. Myslí to samé, nebo ne? V čem se jejich vize státu protíná a v čem je případně v rozporu? I to by se mělo vyjasnit během měsíců, které zbývají do voleb. To se však může podařit jenom v tom případě, když se této problematice bude v předvolební kampani věnovat dostatečná pozornost.

V každém případě by se však obě koalice měly jasně vymezit vůči politice, kterou v této oblasti předvádí vláda, a to nejenom frázemi o rozpočtové odpovědnosti či dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, nýbrž konkrétními návrhy, co v případě svého vládního angažmá plánují dělat.