Právě skončila debata kandidátů na prezidenta ve veřejnoprávní televizi. Sledoval jsem videa z jeho sociálních sítí celý víkend. A debata na České televizi v neděli večer pak zcela jasně ukázala, že je Andrej Babiš (ANO) vyčerpaný, nervózní a kampaň psychicky ani fyzicky nedává. Už o víkendu bylo vyčerpání zjevné. A kampaň dosáhla až bizarně kýčovitých forem. V nedělní debatě pak předvedl, že by prezidentský úřad už fyzicky a psychicky nezvládl.
Andrej Babiš se v nedělní debatě prezentoval jako těžce nervózní a k smrti unavený hašteřivý stařík, kterému musí moderátor otázky opakovat. Některé nepochopil, některé zapomněl. A už o víkendu dával přes sociální sítě vědět, že mu docházejí síly. Napsal jsem do sobotního komentáře pro deník FORUM 24: „Slabomyslný marketingový trik „paní Monika dostala poštou náboj“ je ve své hlouposti jen o krůček před fotografií Andreje Babiše s kolouškem.“
Jsou věci, které by člověk neměl vůbec říkat nahlas, aby něco nezakřikl. V noci ze soboty na neděli se na Babišově facebooku objevilo video, kde pózuje s pejsánkem z útulku. Některý z jeho propagandistů obsluhují FB účet Andrej Babiš napsal ke zveřejněnému minutovému videu: „Lojza je super. Těším se, až za ním zase zajedu. Teď jsem mluvil s útulkem Dášenka a má se fajn. Stavte se tam taky, kdo máte cestu. Psi jsou fajn. Já o tom něco vím, máme doma čtyři.“
V tom sobotním videu Andrej Babiš v kulichu, díky kterému je vizuálně blíže k lidu, drží v náručí asi křížence kokršpaněla. Jmenuje se Lojza a nebylo by správné mu vyčítat, že se podílí na volební kampani Andreje Babiše. Byť mám psy rád, orientovat se na české politické scéně je nad jejich možnosti. Pan Babiš ovšem dobře ví, kterak jsou opuštění psi milováni a jaké erupce něhy vzbuzují. Aby nedošlo k omylu – já ty emoce k opuštěným psům sdílím, a když mi ještě zdraví dovolovalo psa mít, tak jsem měl až na jednu výjimku vždy psy z útulku. A právě proto se Andrej Babiš pochlubí, že psům v útulku – mimo jiné i Lojzovi – koupil hodně granulí. A slova pana premiéra o Lojzovi jsou i odpovědí na otázku, koho by si pan velkouzenář na Hrad v případě zvolení prezidentem vzal do týmu: „Lojza je super. Napadlo mě, že kdybych šel na ten Hrad, tak by to byl dobrej parťák.“ Takže v případě volebního vítězství Andreje Babiše by byl kancléřem Lojza. Ve srovnání s okolím Miloše Zemana by to bylo samozřejmě lepší. Ale vážně se to brát nedá.
To pózování se starým, což Babiš neopomene zdůraznit, opuštěným psíkem a poté záběry, kterak kandidát na prezidenta nakupuje pytle s granulemi, je nejkřiklavější představitelný volební kýč. A zároveň je to i trochu dehonestace úřadu, na který Andrej Babiš kandiduje, a naprosté zdětinštění předvolební kampaně. Ne, úkolem prezidenta republiky není péče o nemocné psy. Nepotřebujeme prezidenta, který už v kampani zcela rezignoval na běžnou komunikaci kandidáta na hlavu státu – o svých představách výkonu funkce a svých prioritách v úřadě – a nahrazuje ji tím nejbanálnějším, nejpouťovějším marketingovým kýčem. Protože však oslovuje ty, které oslovuje, dobře ví, že na nějaké hlouposti, jako zahraniční politika České republiky či její obranyschopnost, nejsou zvědaví. Nezaberou na ně. Zato že Lojza od hodného pána dostal granule, je pro Babišovy voliče zásadní.
Uštvaný stařec
V neděli pak zveřejňuje další video: „Liberec, Jablonec a Děčín! První výjezd Moniky. Upřímně, v Jablonci jsme měli strach. Všechno je to ve videu, tak si ho pusťte. Budu rád.“ Vidíme jásající fanoušky a pak Andrej Babiš spolu s manželkou hovoří do kamery v nějaké hezké restauraci. Povídá – a i paní Monika to popisuje – jak se báli v Jablonci (kde na jeho spanilé jízdě přečíslili jeho odpůrci Babišovy příznivce), a děkuje občanům jiných měst, kde naopak přišlo na meeting víc babišovců. Ale najednou není v pozici člověka obklopeného davem, pro který hraje roli. Normálně stojí se ženou a hovoří do kamery, snaží se o vážný projev, a když se soustředíme na jeho přednes a na to, jak se tváří a vypadá, najednou je vidět, že mluví nesmírně unavený a deprimovaný starý muž. Jeho stížnosti na Jablonec až bolestně nejen obsahem, ale i přednesem a mimikou připomínají naříkání starců, kteří si stěžují, jak je svět už jenom pro ty mladý a na ně si nikdo nevzpomene.
Největším zrcadlem Babišova vyčerpání je – na tom samém záběru – jeho paní. O Monice Babišové – kdyby nevěděl, že je to manželka – by si nezasvěcený pozorovatel myslel, že je to jeho dospělá dcera, která vzala do restaurace svého starého tatínka. Babišově zjevné únavě a vyčerpání se nelze divit. Jako oligarcha je dlouhá desetiletí obklopen lidmi, kteří mu jenom přikyvují a pochlebují.
Nyní před druhým kolem prezidentské volby je však dennodenně konfrontován s realitou světa, kdy mu obrovská spousta lidí z vlastní iniciativy a v mraze přišla vyjádřit, že ho nechtějí. To musí být pro jeho psychiku naprosto zdrcující zátěž. A tak se vedle principiálních a etických námitek proti představě Babiše v roli prezidenta vynořila další pochybnost: Je Andrej Babiš ve svém věku a se svou psychikou ještě schopen úřad prezidenta zastávat? Nyní, v extrémně náročné době války na Ukrajině a klimatické/energetické krize to nebude ani fyzicky snadné. A psychicky bude výkon toho úřadu strašně náročný. Válka je blízko. Zvládl by to Babiš, má na to ještě dost energie? Mně je o deset let míň než jemu a vím zcela jistě: Já sám bych tu zátěž nezvládl.
Hašteření popuzeného staříka
V neděli večer ve svém duelu s Petrem Pavlem na veřejnoprávní televizi tu svou očividnou únavu, vyčerpání a neustálou obranu lehce zmateného seniora Andrej Babiš ukázal celému národu. Neudrží myšlenku, přeskakuje z tématu na téma a trvale, až neuroticky se brání. Zabíhá v řeči, nervózně mrká očními víčky, při řeči spíná ruce jak při prosbě nebo modlitbě. Jeho projev byl – ještě více než obvykle – tokem samochvály těkající z tématu na téma a neustále obviňoval kdekoho ze lži. Petra Pavla, moderátora, média. Vykřikoval, skákal do řeči, handrkoval se, seděl se shrbenými zády, tělo ve schoulené pozici obrany a celkový komunikační projev byl hospodským hašteřením nervózního a vyčerpaného seniora.
Nepamatoval si otázky moderátora, ten mu je musel někdy opakovat. Při některých Babišových výrocích Petru Pavlovi cukaly koutky, jak přemáhal smích. Babiš nebyl pěknou chvíli schopen pochopit dotaz, zda by v případě napadení Polska či Pobaltí jako prezident vyslal českou armádu. Když otázku pochopil, začal vykřikovat, že chce mír. Přitom nás článek 5 jednoznačně zavazuje při napadení členského státu NATO zasáhnout vojensky na jeho pomoc jako všichni ostatní členové Severoatlantické aliance.
Co Babišovy výkřiky znamenají? Nehodlá dodržovat nejzásadnější mezinárodní závazky naší země? Přiznal svůj záměr vytáhnout naši zemi ze západoevropských struktur a přiklonit se k Rusku? Anebo mu jen markeťáci řekli „mluv proti válce“ a on nechápe, že nás členství v NATO zavazuje k vojenské pomoci napadenému jinému členu Aliance? A když se vyjadřoval k oborům, kde se trochu orientuji, šel z něj jen bílý šum – úplné bláboly. Petr Pavel shrnul jeden Babišův výstup slovy: „Na to se nedá reagovat jinak než s úsměvem…“ A to vlastně platí pro celé Babišovo vystoupení. Z hlediska sociální komunikace je základní sdělení Babišova vystoupení v předvolební debatě ČT následující: Andrej Babiš je vyčerpaný hašteřivý stařík, který nemá sílu zastávat úřad prezidenta.