Blíží se další volby, ve kterých budou s velkou šancí na úspěch kandidovat stoupenci Andreje Babiše. Politická strana ANO byla založena právě především tímto podnikatelem, stal se její klíčovou a prakticky nenahraditelnou tváří, jejím předsedou bez jakékoli významnější vnitrostranické konkurence a také jejím významným finančním věřitelem.
Jak se Andrej Babiš projevoval a co se o něm měla možnost dozvědět veřejnost v období, kdy začal ovládat část vlivných českých médií, stal se ministrem financí (a také místopředsedou Bezpečnostní rady státu) a neopustil své rozsáhlé podnikání?
Jako jeho největší podvod se ukázal případ společnosti Farma Čapí hnízdo. Předseda ANO Babiš uvedl pro časopis Respekt, že prostřednictvím své firmy poskytl Farmě Čapí hnízdo úvěr (jednalo se původně o ručení za bankovní úvěr) za více než 400 miliónů korun, avšak její majitele nezná. Později v televizi Prima zmínil, že tehdejší majitele už zná, jejich totožnost však nezveřejnil. Předseda poslaneckého klubu ANO (a bývalý dlouholetý člen ČSSD a krajský zastupitel za tuto partaj) Jaroslav Faltýnek tento obrovský úvěr tehdy v Babišově firmě schvaloval, na televizní stanici ČT24 si však v roce 2016 nemohl vzpomenout, komu tehdy více než 400 miliónů korun půjčil a omlouval to svým vysokým věkem a související špatnou pamětí. Následně Andrej Babiš na plenárním zasedání Poslanecké sněmovny přiznal, že tehdejšími majiteli Farmy byly jeho děti a bratr jeho partnerky. Pan Babiš po celou dobu majitele znal, ale podle svých slov je chránil. Před kým? Zjevně před orgány činnými v trestním řízení a možná také před finančním úřadem. Vyšetřování sice ještě není zdaleka u konce, avšak už teď tedy víme, že pan Babiš podváděl veřejnost. Dokumenty o tehdejších majitelích se však jako na potvoru ztratily a pan Babiš zamítl možnost jejich opětovného, dodatečného vytvoření. Kdyby se nejednalo o podezření na vážné hospodářské zločiny, byla by to dobrá legrace.
Podnikatel Babiš poskytnutím obrovského úvěru nesl téměř veškerá podnikatelská rizika Farmy, protože její reálná hodnota byla řádově tisíckrát nižší než tento jeho úvěr, a budovy Farmy navíc byly stavěny a její aktivity se odehrávaly po celou dobu na Babišových podnikových pozemcích. Na toto své podnikání přitom spolu s majiteli Farmy (svými dětmi a bratrem své partnerky) získal, jak asi většina lidí ví, 50 miliónů korun z peněz daňových poplatníků ze států EU určených pro menší podnikatele. Kromě snahy získat dotace mohla být důvodem také snaha snížit si daně (prostřednictvím úrokových nákladů z tohoto úvěru nebo jakéhokoli jiného přelévání zisků a ztrát mezi Farmou a Babišovými podniky). Vzhledem k tomu, že podnikatel Babiš majitele Farmy tajil, nemohl totiž o tomto propojení vědět ani finanční úřad.
Uvedené vysoké půjčky Farmy musely být v daném oboru podnikání samy o sobě prakticky nutně likvidační a podnikatel Babiš se tak jako kořistnický věřitel (resp. původně ručitel) mohl i jen z tohoto důvodu těšit na tzv. „nepřátelské převzetí“ (které však nakonec bylo vzhledem k příbuzenství zúčastněných jistě přátelské). Bylo však nutné vydržet několik let, aby podnikatel Babiš nemusel vrátit získané evropské dotace, protože se na rozdíl od svých dětí již nevejde se svým koncernem Agrofert do kategorie drobných a středních živnostníčků.
Podezřelé byly i stavební úpravy prováděné z iniciativy Farmy na Babišových budovách, které přitom měli Babišovi blízcí pouze pronajaté. Nyní již má podnikatel Babiš Farmu ve svých rukou a může si tak vesele dávat do nákladů (snižujících základ daně) odpisy Farmy i svých upravených budov. Víte proč? Protože dávat si je do nákladů smutně by bylo divné. Pro korektnost dodejme, že evropské dotace do účetní ceny (a tedy ani do následných odpisů) nešly, nicméně kdyby nebylo dotací, nebylo by v tomto projektu pro bohatou klientelu ničeho.
Možná, že je inkriminovaný případ jen ukázkou dlouhodobého Babišova podnikání. I kdyby měl totiž v 90. letech k dispozici pro zahájení podnikání stamilióny korun vlastních zdrojů, musel by dosahovat desítek procent roční ziskovosti (byť včetně inflace), aby dosáhl svého současného odhadovaného jmění, což je ve většině oborů podnikání (s výjimkou úspěšných tzv. finančních investic, úžasných vynálezů či případných neregulovaných monopolů) krajně nepravděpodobné, ledaže panu Babišovi při okopávání mrkve vytryskla na zahrádce nalevo od psí boudy ropa.
Nemělo by také zapadnout, jak bravurně rozhodl o místopředsedovi Vrchního soudu. Ptáte se, jak to souvisí s Ministerstvem financí a jak to vlastně vůbec souvisí s vládou? Nemělo by to souviset nijak. Ale v tom je právě ta bravura. Jak upozornila Rada Evropy, tehdejší ministryně spravedlnosti měsíce otálela se jmenováním kandidáta, který vyhrál ve výběrovém řízení. Ten pak raději svou kandidaturu stáhl. Paní ministryně byla podle odborníků z Rady Evropy pod tlakem šéfa politické strany, která ji nominovala do funkce, Andreje Babiše. Sám Andrej Babiš se odporem k vítězi netají. Tlak na ministryni dokládá také fakt, že její tehdejší náměstek, který usedl ve výběrové komisi, obodoval vítězného kandidáta bez uvedení důvodů nula body, zatímco od ostatních členů komise obdržel kandidující soudce v součtu tolik bodů, že s přehledem vyhrál. O případu informovaly Česká justice i Svobodné fórum, ale jinak téměř nikdo. Zmíněného náměstka později navrhl Andrej Babiš se svou stranou do funkce ministra spravedlnosti, kterým se následně stal. Ano, je tam dodnes.
Hromadění vlivu ministra a podnikatele Babiše odpovídá textu jedné písničky od Jana Wericha. Podle nějaké pověsti poradila baba Jaga královi, že musí mít kata, aby se lid bál, a blázna (nebo třeba nějakého novináře ve svých novinách), kterému jako jedinému dovolí, aby se mu smál. K současné situaci na nás nechme promluvit protihitlerovský závěr této písničky: „Z čista jasna kde se vzal, pan Nikdo tu se vzal, křičel, jak si předsevzal: ‚Já chci vládu!‘ Nemluvil a jenom řval, co nedal, to sliboval, ale na svá bedra vzal funkcí hromadu. Prohlásil se za krále, za blázna, za kata, takže vznikla situace značně napjatá, a tak z kata a blázna vznikla hodnost svérázná, vylíhnul se nový tvor – blázen diktátor!“
Měli bychom také ocenit, jak se pan ministr umí postarat o zviditelnění tiskových prohlášení své politické strany. Někdy v době, kdy už bylo všeobecně známo, že zvažuje koupi Lidových novin, protože ho jeho přítelkyně ráno požádala, aby koupil chleba a noviny, zavolal do redakce, aby pokáral svého budoucího zaměstnance, že nenapsal nic zajímavého právě o jedné tiskovce ANO. Vyzvídal a vyzvídal, avšak známý novinář na druhém konci telefonu i jeho nadřízení měli zjevně na míru zajímavosti této konference poněkud odlišný (ne‑li opačný) názor. Pan Babiš posléze rozhovor zakončil přátelským ujištěním, že v redakci nevědí, s kým mají tu čest. Nahraný rozhovor se volně potuluje po Internetu.
Proč se bojí předložit čisté lustrační osvědčení? I v tomto směru je vzácným člověkem, protože všichni ostatní ministři i členové Bezpečnostní rady státu od 90. let svá osvědčení předkládali, dokonce vždy ještě před převzetím klíče od svého ministerstva. Bývalí „estébáci“ jsou totiž méně věrohodní a mnohé z nich mohou bývalí kolegové snadno vydírat. Závěr soudu, že pan Babiš nespolupracoval se Státní bezpečností, může být klidně výsledkem toho, že soud pouze neměl dostatečné důkazy. Proto také byla po Sametové revoluci zavedena v otázce lustrací pro některé vysoké představitele a vysoké úředníky presumpce viny. Nikdo je neposílá do vězení, jen se prostě nesmí stát třeba ministry. Navíc s verdiktem soudu polemizuje řada odborníků, kteří upozorňují, že je krajně nepravděpodobné, že by Státní bezpečnost spisy o soudruhu Babišovi (pod krycím jménem agent Bureš) celé zfalšovala. Proč by to taky dělala, že?
Tento výjimečný charakter také uzavřel, pravda, již za minulých vlád, se státní správou krizových zásob smlouvu, která má sice jednu takovou větší nevýhodu, ale taky má jednu obrovskou výhodu, jak informovala Česká televize. Nevýhodou je, že je nevýhodná pro stát. Zato je však výhodná pro Andreje Babiše. Hloupí novináři se ho ptali, zda v tom nevidí problém, a on jim pravdivě odpověděl, že problém nevidí. Zbytečná otázka. Jak by mohl někdo ve výhodné smlouvě, na které pěkně vydělá, vidět problém?
Sympatické na něm je také, že má odpor k obilí. Nechme stranou jeho velký díl zásluhy na tom, že u nás máme voňavá žlutá dotovaná řepková pole. Ale dokonce když vedl spor s jiným kovbojem o pronájem zemědělského pozemku, vyřešil vše po svém. Nechal jedem zlikvidovat vzrostlou úrodu obilí za několik miliónů. I kdyby byla pravda, že příkaz nevydal on, přinejmenším s ním dodatečně souhlasil (a proto z něj také nevyvodil ve své firmě žádné důsledky, nanejvýš možná někomu zvýšil odměny). Kdyby takhle rychle a efektivně řešili své spory všichni, nemusely by probíhat zdlouhavé, drahé a nudné soudní procesy. Jen bychom se nikdy nedozvěděli, na čí straně byla pravda.
Někteří nepřející hlupáci vyčítají ministru Babišovi, že na tiskové konferenci vlády nepřímo vyhrožoval daňovou kontrolou jednomu nepřátelskému médiu (Echo24.cz), protože mělo dotaz. Vzhledem k tomu, že slovo drží, za pár týdnů skutečně přišla kontrola z berňáku, jak informovalo přímo Echo24.cz. To bylo od Andreje Babiše moc hezké. Na spoustu jiných podnikatelů totiž chodí kontroly nečekaně, bez upozornění.
Roztomilá byla také jeho odpověď na drzou otázku předsedy další koaliční strany, KDU‑ČSL, zda nezváží ukončení svého působení ve vládě kvůli jeho podvodům v případu Farmy Čapí hnízdo. Vzácný charakter Babiš odpověděl památnou větou, že podpoří komunistický návrh na zdanění církevních restitucí, jak informovala Česká televize.
Přidejme ještě drobnou poznámku o tom, jak pan ministr lhal, že rozdělí celý roční zisk koncernu ČEZ na dividendách. Pak se radoval, že tím způsobil růst ceny jeho akcií. Jak už to tak bývá, mělo to dva háčky. První zádrhel spočíval v tom, že pan ministr lhal. Nebo přinejmenším zapomněl říct, že se chce ještě poradit s celou vládou a rozhodne podle jejího doporučení. Druhý problém byl, že o tom informoval vybranou novinovou redakci s předstihem několika pracovních dní, kdy byly otevřené obě české burzy, takže se mohli na předpokládaném růstu ceny akcií tito vyvolení novináři pěkně napakovat. Cena akcií opravdu podezřele stoupla jak poté, co ministr Babiš informoval novináře (čímž však také mohl chytře krýt podvod spáchaný jeho případnými komplici a podobně), tak také po vydání příslušného novinového rozhovoru. Případ vyšetřovala Česká národní banka, nepodařilo se jí však zjistit, z jakého důvodu cena akcií rostla (tedy kdo a proč měl o ně zájem). Nepodařilo se prokázat ani to, v čem měl Andrej Babiš na svém oficiálním facebookovém profilu jasno. Cenu ovlivnil svou lží. Nakonec byla vyplacena dividenda menší, díky čemuž měl ČEZ nakonec vlastní peníze přinejmenším na opravy a běžný provoz svých elektráren.
Nemluvme teď o Babišově škodlivé politice, o jeho tanečcích s komunisty, o ohromném propojení jeho politiky s jeho podnikáním, o jeho dalších lžích, o jeho běžných názorových veletočích (např. ohledně vstupu ČR do „eurozóny“ atd.) ani o jeho urážkách a dalších nehoráznostech.
Zapamatujme si jako shrnutí tohoto Babišova psychologického profilu, že se jedná, slovy Josefa Švejka, o vzácný charakter.
