Babiš s knihou Kundera: Český život a doba FOTO: FB Andreje Babiše
FOTO: FB Andreje Babiše
Andrej Babiš jako renesanční osobnost zabrušuje už i do literatury a z Čau lidi udělal také jakési literárně-společenské okénko. Poté, co zachránil tisíce lidí před koronavirem, si zřejmě našel čas i na četbu a řekl nám, jak máme co chápat a jak se chovat.
Babiš nejdříve vykládá, jak byl poctěn, že mohl navštívit v Paříži manžele Kunderovy DOMA. „To se málokomu povedlo… byli jsme společně na obědě a tak jsme o tom mluvili, o historii, jak se pan Kundera dostal do Francie.“ Pak nám premiér vysvětlil, že je to náš nejslavnější spisovatel a jak mu pomohl zpět k občanství a jak pak lidé paní Kunderové volali a nadávali jí, že se setkala s tím zlým Babišem.
Po celou dobu předseda ANO drží před sebou knihu, asi tak, jako mýval drží v tlapičkách potravu. Jak divák vidí, je to kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba.
A premiér vykládá: „No a teďka vyšla taková knížka, která o něm nemluví dobře, ale víte, jak je to u nás. Ten, kdo je úspěšný, tak místo toho, abysme se snažili těm úspěšným vyrovnat, tak je radši pomlouváme, no a ta knížka není dobrá. Vyšlo na to plno recenzí a já si myslím, že bysme se měli změnit, měli bysme naopak ty úspěšné podporovať a měli bysme se spojiť a zkrátka měli bysme se mít rádi všichni. Tak zkustě to trénovať.“
Nechceme být podezřívaví, ale nějak máme dojem, že skoro devítisetstránkovou knihu nejspíš nemohl přečíst, když pracuje 18 hodin denně a o víkendu osm hodin denně, jak zase rád tvrdí jindy. No ale dejme tomu.
Knihu samotnou nechme teď stranou. Všimněme si toho výroků o úspěšnosti. „Místo toho, abysme se snažili těm úspěšným vyrovnat, tak je radši pomlouváme.“ To už zřejmě pochytil od Miloše Zemana, který rád mluví o neschopných, ačkoliv za ním toho – kromě funkcí – mnoho chvályhodného nezůstalo. Spíše můžeme mít podezření, že Babiš mluví sám o sobě. On se přece domnívá, že je úspěšný, a když ho někdo kritizuje, tak je to kampaň a závist. Jan Novák psal ovšem (úspěšně) i o jiných lidech a nezdá se, že by jim záviděl, třeba o Miloši Formanovi a bratrech Mašínech.
Klenotem je věta, „že bysme se měli změnit, měli bysme naopak ty úspěšné podporovať“. Ono bylo dost těžké podporovat u nás Milana Kunderu, když po roce 1989 pro řadu svých titulů nedal povolení k českému překladu. Kundera prý chtěl kontrolovat kvalitu svých překladů, což je ovšem s ohledem na množství světových jazyků, do kterých jeho knihy byly přeloženy, třeba maďarštiny nebo čínštiny, dost chatrná výmluva. Problém skutečně není v závisti a nedostatku podpory, kterou Kundera nepotřebuje.
Tak aspoň děkujeme za duchovní sdělení: „Zkrátka měli bysme se mít rádi všichni.“ Ano, spasitel všeho lidu musí pronášet taková poselství. A až se budeme mít všichni rádi, třeba nás pan premiér pošle za odměnu na Krym.
