Adam Vojtěch a Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ihned, jakmile virtuální premiér Andrej Babiš na twitteru velkými písmeny oznámil, že „zítra“ řekne pravdu, roztrhl se pytel s trefnými komentáři. Absurditu situace vystihl kupříkladu komentátor Petr Honzejk, který reagoval slovy: „Jsou lidi, kteří to dělají běžně.“ Jiný uživatel hořce poznamenal: „Jen v našem státě může být významnou událostí to, že premiér řekne zítra pravdu…“
Marketingovému pracovníkovi se tedy sdělením, že Babiš řekne pravdu, jistě podařilo upoutat pozornost na Babišovu agitační brožuru. Zároveň ale nechtěně zaměřil pozornost lidí na základní Babišův problém. Problém s pravdou v moři svých lží. Když Andrej Babiš oznámí, že konečně sdělí pravdu, tak následuje ohlušující salva smíchu.
Umíme si totiž představit, jaké by to zhruba bylo, kdyby nám předseda vlády řekl o sobě plnou pravdu. Na sociálních sítí se krátce nato objevila parodie na Babišův osobní dopis občanům, v němž se předseda vlády přiznává, že nese zodpovědnost za tisíce mrtvých, kteří zemřeli poté, co vláda nedokázala bránit společnost před koronavirovou nákazou. Parodovaný Babiš se dále občanům přiznává, že nemůže rezignovat, protože by skončil ve vězení, jelikož by policie konečně mohla vyšetřovat jeho trestné činy. A právě proto potřebuje vyhrát volby, přičemž použije jakoukoli lež a špínu na kohokoli, kdo ho ohrozí, a bude doufat, že to vyjde.
Je to osvěžující čtení, protože vyslovení pravdy v plné nahotě a u člověka, který lže od rána do večera a ze lži si vybudoval osobní byznys, skutečně občerstvuje.
Kdybychom ale vzali Andreje Babiše doslova a představili si, že nám o sobě řekne PLNOU PRAVDU, bylo by to mnohem delší čtení. A připomínalo by to horor, v němž podvody a lhaní nemají takřka žádné hranice. Představte si, jak by to začínalo, jak by se to přiznání vyvíjelo a co všechno bychom se dočetli. Tak třeba toto:
Vážení spoluobčané,
rád bych Vám nyní o sobě konečně řekl plnou pravdu. Stát jsem okrádal již jako delegát komunistického podniku zahraničního obchodu a kryl jsem to tím, že jsem byl v KSČ a v StB. Podnik Agrofert jsem ukradl s pomocí svého přítele agenta StB Antona Rakického, který mi za úplatek podepsal, že mnou fingovaná firma OFI podvodně navýšila základní jmění a já jsem tak převedl Agrofert na sebe. Chemičku Lovochemii jsem ukradl s krytím ČSSD, kterou jsem financoval z tajných fondů v daňovém ráji.
Ze státního podniku Unipetrol jsem vyvedl asi 20 miliard korun na podhodnocených cenách čpavku, protože mi vláda Miloše Zemana umožnila dosadit do Unipetrolu mé lidi, kteří obchodovali s mojí firmou tak, aby to bylo výhodné pro mě a nevýhodné pro stát.
Boj s korupcí jsem začal proto, abych zakryl klientelistický systém, který jsem kolem svých firem vytvořil, a také jsem byl naštvaný, že mě politici, které si platím, málo poslouchají.
Na farmu Čapí hnízdo jsem si zařídil 50 milionů z evropských dotací podvodem, do kterého jsem jako bílého koně zatáhl svého syna. Jako ministr financí a premiér jsem pak zastrašoval policii a státní zástupce, aby se nedalo nic vyšetřit, a ze svého syna jsem schválně nechal udělat totálního blázna, aby nemohl o mých podvodech vypovídat na policii, a nechal jsem ho najatým zlodějem aut odvézt na anektovaný Krym.
A aby se na mé podvody nedalo ukázat, koupil jsem si noviny, vytlačil jsem z nich slušné novináře a zkorumpoval jsem jiné novináře, aby mi sloužili.
Po volbách se spojím nejen s komunisty, ale tentokrát i s fašisty. A nikdy nerezignuji, nikdy, ať si to všichni uvědomí.
Váš Andrej Babiš
K sestavení tohoto pravdivého doznání si stačí přečíst knihy novinářů Jaroslava Kmenty či Tomáše Perglera a sledovat, co všechno bylo již o premiérovi zjištěno a doloženo. A je toho ještě mnohem více.
Stručně řečeno, náš předseda vlády by nám už nikdy neměl vyhrožovat, že řekne pravdu. Napadá nás totiž až příliš mnoho výroků, které by mohl o sobě v záchvatu pravdivosti přednést. Nestačili bychom se divit, kdyby jednou řekl o sobě plnou pravdu. Žádný skutečný záchvat pravdivosti nám u něj ale nehrozí.
