Aktuální průzkum agentury Kantar CZ pro Českou televizi přinesl opravdu přelomový výsledek. Především jde o jednoznačné potvrzení toho, že rozhodnutí opozičních stran vytvořit dvojici koalic bylo správné. To, že koalice Pirátů a hnutí STAN by nyní získala 29,5 procenta hlasů a překonala by hnutí ANO, je zásadní zpráva. Stejně tak je ovšem velmi dobrý výsledek 19,5 procenta pro koalici SPOLU vzhledem k tomu, že má ještě dost času na to ho dále zlepšovat a růst. Z uvedeného šetření však plynou i možná rizika a nebezpečí.
Z volebního modelu agentury Kantar CZ vychází, že do poslanecké sněmovny by se dostalo celkem pět subjektů: koalice Pirátů a Starostů a nezávislých (29,5 procenta), hnutí ANO (26,5 procenta), koalice SPOLU (19,5 procenta), SPD (10,5 procenta) a KSČM (5 procent). Z dalších politických stran měla k pětiprocentní hranici, jejíž překonání je nutné pro vstup do sněmovny, nejblíže sociální demokracie se 4 procentními body.
Pokud se tento trend, kdy obě koalice rostou a hnutí ANO spíše stagnuje nebo o něco málo klesá, prohloubí či přinejmenším vydrží v této podobě, zbývají Andreji Babišovi pouze dvě možnosti, jak si udržet post premiéra, a už je jedno, zda jím bude on sám, nebo někdo mu blízký.
První je doufat, že přemluví jeden či více subjektů z pětice koaličních uskupení, že s ním nakonec půjdou do vlády. Druhá by znamenala vsadit všechno na to, že se do dolní komory parlamentu přece jen nakonec dostanou komunisté a sociální demokraté.
Andrej Babiš by pak jednak z pragmatismu a jednak protože by neměl jinou možnost, mohl za silné asistence prezidenta Miloše Zemana, bez kterého by se to celé s největší pravděpodobností odehrát nemohlo, dát dohromady menšinovou vládu spolu s ČSSD a KSČM a za podpory SPD Tomia Okamury.
I zmíněný volební model ukazuje, že tento scénář nemusí být úplně nereálný. Komunisté a sociální demokraté se kolem pěti procent pohybují a nedá se vyloučit, že je nakonec těsně překonají. V takovém případě by se předsedovi hnutí ANO Babišovi výrazně rozšířil manévrovací prostor a významně by se zvětšila šance, že si v nějaké podobě udrží premiérský post.
Odpovědnost za tragicky nezvládnutou pandemii
V takovém případě by však hrálo klíčovou roli to, kolik mandátů by jednotlivé strany obdržely a zda by dvojice koalic měla 101 mandátů v poslanecké sněmovně, nebo ne. Velmi důležitou úlohu zde také může sehrát to, podle jakého konkrétního volebního zákona se podzimní volby odehrají, respektive na jaké jeho podobě se politické strany nakonec dohodnou a pro koho bude ve výsledku výhodnější.
To, že by komunisté a sociální demokraté byli ve sněmovně přítomní i po volbách, tak může Babiše zachránit, ovšem záleží i na tom, zda sociální demokracie bude ochotná s Babišem do vlády znovu jít. Zde je ale velmi těžké věřit tomu, že by takové nabídce mohla odolat, pokud by Andrej Babiš byl vysoce motivovaný jí naslibovat hory doly.
To, jestli KSČM a ČSSD pětiprocentní práh překročí, záleží z velké části na tom, zda se jim povede se vůči hnutí ANO, Babišovi a vlastně i jeho vládě, jejíž součástí buď jsou, nebo ji podporují, dostatečně silně vymezit a vyhranit. Komunisté tímto směrem učinili velký krok, když odmítli dále hlasovat pro prodloužení nouzového stavu.
Je pozoruhodné, že jim to prošlo bez toho, že by současně byli kritizováni za to, že vrhají republiku do nejistoty a chaosu. Naopak se zdá, že to poněkud paradoxně mnohem více odnesla opozice. Sociální demokraté zase sázejí na to, že varují před údajným stáčením Babišova hnutí doprava a jeho případnou koalicí s ODS. Cíl je stejný jako u komunistů: dát najevo, že se od Babiše emancipovali a nemají s ním už nic společného.
V tomto smyslu je samozřejmě důležité upozorňovat na to, že KSČM ani ČSSD se nemůžou zbavit svého dílu odpovědnosti na Babišově vládě a na tom, co všechno způsobila – především na tragicky nezvládnuté pandemii. Právě to je třeba neustále připomínat a vyzdvihovat. Bez komunistů a sociálních demokratů by vláda Andreje Babiše zkrátka v tuhle chvíli nebyla a Babišův amatérismus v řízení státu by se nikdy takto katastroficky neprojevil.