Premiérovi zřejmě někdo z rádců naznačil, že nebylo moc chytré zaútočit na neziskové organizace v době, kdy se společnost o sebe musí dost starat sama, a tak otočil. Najednou si nastudoval, co dělají.
Bouři vyvolal otevřený dopis, který byl odeslán v rámci iniciativy Europe Must Act a kde se mluvilo o tom, že je třeba dodržovat lidská práva v přístupu k uprchlíkům v Řecku, žádalo se umožnění spravedlivého azylového řízení, a tak dále. Celkem by se vzhledem k tomu, co se teď děje, jednalo o okrajové téma. Jenomže v Babišovi zřejmě spojení slov uprchlíci a neziskové organizace vyvolalo nějaké negativní pocity a v dopise aktivistům datovaném 25. března v závěru napsal: „…od prvních okamžiků, kdy se v naší zemi projevily symptomy krize s koronavirem, postrádám pomoc z neziskového sektoru. Uvítal bych namísto agitace a zasílání otevřených dopisů konkrétní návrhy, které budou vládě nabízeny. Například je potřebná výpomoc ve zdravotnických a sociálních zařízeních, při dezinfikování veřejných prostor, čištění vlaků, autobusů, nákupních vozíků. I tak lze vyjádřit humánní a solidární postoj k životu.“
To vyvolalo pochopitelně dost silnou reakci u lidí, kteří v neziskovkách něco dělají, a Babiš o tom nic neví. Na sociálních sítích už se objevily výčty aktivit, kterým se občané věnují, třeba že skautky a skauti roznášejí infoletáky, šijí a distribuují roušky, tisknou ochranné štíty na 3D tiskárnách, připravují dezinfekci, nakupují seniorům potraviny nebo léky, že humanitární organizace ADRA CZ nabízí pomoc s donáškou nákupů potravin a léků nejohroženějším skupinám obyvatel a že Milion chvilek pro demokracii vytvořil MAPU POMOCI, celorepublikový přehled s poptávkami a nabídkami pomoci v době koronaviru. Charita Česká republika má infolinku pro seniory a organizuje pomoc rodinám, kterých se dotklo uzavření denních stacionářů. Pracuje také Diakonie ČCE, Paměť národa, Člověk v tísni a mnoho dalších organizací.
Pak tedy najednou Babiš otočil a napsal: „Tak za tohle se omlouvám. Psal jsem, že postrádám pomoc z neziskového sektoru. Měl jsem jen málo informací. Právě jsem si přečetl tenhle příspěvek a taky se informoval, co všechno lidi z českých neziskovek dělají a jak pomáhají. A dělají toho opravdu hodně. Studoval jsem to hodinu. Respekt a ještě jednou dík.“
Tak je dobře, že si to nastudoval, ale měl na to přinejmenším rok a půl od doby, kdy chtěl vyšetřovat, co neziskovky dělají s obdrženými penězi. „V roce 2013 jsme na neziskový sektor dali 6,8 miliardy korun a 2017 12,9 miliardy. To je nárůst šest miliard, a tak se oprávněně ptám – kam ty peníze šly? My totiž náklady na neziskové organizace vůbec nesledujeme,“ prohlásil tehdy.
Zatímco triumfálně sděluje, jak Američané podle našeho vzoru také uvažují o nošení roušek, nějak mu nedošlo, že ty roušky si lidé museli ušít sami. Že neziskové organizace tady celé roky dělají práci, kterou stát nestíhá, a že to není nějaká podvratná činnost, ale výraz nezávislé aktivity. Jenomže představa něčeho na státu nezávislého je lidem určitého typu myšlení cizí. Je poněkud zneklidňující, že premiér něco řídí, a přitom neví, co se v zemi děje.
V něčem už jsme přece jen dospěli do jakéhosi vyššího stadia lidové demokracie. Stát něco vyhlásí, následuje vlna kritiky na sociálních sítích, a vedení země pak dojde, že je to nesmysl, a občas něco změní. Tak lepší než nic, ale takhle jsme si krizový management asi původně nepředstavovali. Tak hlavně teď vysvětlit Američanům a Evropě, jak na to jít, protože jinak skončí celá planeta nejspíš bídně.
