Naprostá většina poslanců Evropského parlamentu je přesvědčena o tom, že se současný český premiér chová neeticky a možná i za trestněprávní rovinou. To je pro naši zemi děsivá zpráva, kterou nedokáže vymazat a zrelativizovat ani Prchalova úderka a agilní svazáci ze stáje ANO. Evropští poslanci se diví tomu, co všechno je v České republice možné. Někteří si mohou myslet, že se Češi dělí jen na dvě skupiny blbců – jedni, kteří ho volí a ti druzí, kteří to pak platí.

Hlavní postava tohoto nedůstojného příběhu si vzala pár prášků na uklidnění a s utrápeným výrazem nám sděluje, že se vlastně diví, že se tomu někdo diví. Pro něj je celoživotním způsobem existence podvádět a získávat pro sebe všechny představitelné i nepředstavitelné výhody, tak sorry jako. Babiš se drží svého osobního kréda – brambora k bramboře a miliarda je na dvoře. Politika je pro něj hlavně maskovacím manévrem a vehiklem k dalšímu profitu a benefitům. Tak rád by v žebříčku domácích dolarových miliardářů v časopisu Forbes dohnal a předehnal nejbohatšího Čecha. Být druhý v něčem je pro něj sžíravý pocit. A že se na jeho obohacování podílejí i drobní daňoví poplatníci ze všech členských zemí EU je mu srdečně jedno. A nejen to, on to dokonce považuje za normální. Oni přeci musí vidět jaký je to formát. I tu migračku už pro ně vyřešil.

Letos se na filmovém festivalu v Karlových Varech promítal také dokument o nástupu Putina do prezidentského úřadu. Autor snímku Vitalij Manskij natáčel v roce 1999 Jelcinův odchod a počátky Putinova převzetí moci. Všímá si okamžité proměny kremelské kamarily. Snímek nese trefný název Svědkové Putinovi. Je to poučný dokument. Po jeho zhlednutí si uvědomíte, že nelze nevidět jisté podobnosti s okolím našeho prezidenta a našeho premiéra. A tak mne v této souvislosti napadlo, zda by některý z našich opozičních poslanců nemohl navrhnout zákon, v němž by byla navržena odluka sekty Svědkové Babišovi od státu, aby se zákonem přeťaly tyto anofertí penězovody. A mohlo by se to vztahovat i na aktuální téma evropských dotací. 

V posledních dnech dostal Babiš evropské razítko na své estébáctví a na své dotační veletoče. Pro něj to je ovšem kampaň, těch, kteří mu závidí jeho famózní úspěch. Verdikty Evropského soudu a výsledky hlasování Evropského parlamentu jsou podle Máry Prchala jen politickou proklamací. Teflonový náčelník jede dál a dál, a stahuje na pomyslné dno ubohosti i nás ostatní, kteří na to nevěřícně koukáme. I legendární Silvio Berlusconi byl vedle něj jen čučkař, řečeno mluvou našeho lánského pána. 

Jako by si někdo mocný a možná nejmocnější na Babiše vsadil. Možná má nějaké zadání. Možná je jen skvěle maskovaným bílým koněm. Možná má za úkol rozvracet Evropu a vytvářet koalice populistů, nahnědlých nacionalistů a ultralevičáků. Možná jsou klíčové jeho dávné vztahy ve zpravodajských strukturách. Každopádně to nelze vyloučit. I jeho bezprostřední okolí leccos naznačuje. Jeho vstup do politiky byl mimořádně nákladný a určitě si to neplatil sám. Navíc ve stejné době údajně kupoval za 1,5 miliardy Kč korunové dluhopisy. Takže komu je vlastně zavázán? Těžko jenom sám sobě. Kdo z něj dělá neporazitelného obra a proč? Prchalové jsou jen nádeníci a kdo řídí je? Není on Babiš nakonec také jenom něčí „svědek“?

Nenechme se zmást spoustou kouřových clon. Fakta jeho story jsou přeci dobře známá, ale vždy při dílčích odhaleních dalších a dalších lumpáren nastoupí trollí farma a nahodí motory na plný plyn. Ten rukopis není neznámý. Dobře funguje i v Petrohradu. Pravdou je, že nám Babiš opravdu dluží hodně odpovědí na hodně otázek. Možná bychom se měli ptát třeba na strýčka pana Protopopova, který působí přímo v útrobách Kremlu. Nemyslím si, že je Babiš jen nenasytnou neřízenou střelou, jen sólistou svého vlastního souboru, jen neovladatelným sociopatem, který vidí jenom své ego. Myslím, že je součástí větší hry. Jaké? To nevím. Jisté je, že součástí něčí strategie je osvědčená hra na oběť, spasitele a vládce tvrdé ruky. On jakoby legitimizuje posttotalitní oligarchy v očích obyčejného dělného lidu. Dochází k dojemné shodě velkokapitálu s proletariátem. Velkokapitál vlastní i většinu médií, aby tomu všemu proletáři pak lépe rozuměli, pro jistotu se k tomu přihodí i pár průzkumů veřejného mínění, aby nikdo nepochyboval, kdo je tady vítěz. Vítěz, který bere vše, tedy veškerou moc.

Mohu se prozatím jen domýšlet kdo, proč a jak se na této hře podílí, kdo ji ve skutečnosti řídí a jaké jsou jeho další úmysly. Všimli jste si, že za něj teď nejvášnivěji bojují komunisté. Zajímavé. Andreji, Andreji, proč tě v EU nechtějí? Možná opravdu nejde jen o dotační fígle, které z Čechů dělají národ podvodníků a ignorantů. Možná je důvodů k obavám více. A možná je Babiš takzvaně proevropský jen jako a plní tím něčí zadání. Možná.