Aneta Šebková FOTO: ŽIVOT 90 / se souhlasem
FOTO: ŽIVOT 90 / se souhlasem
Aneta Šebková ze sdružení ŽIVOT 90 popisuje, jak pandemie covidu-19 ovlivnila nejen fungování její organizace, ale hlavně život seniorů a seniorek. Hovořily jsme o aktuální kampani „Sám doma a v bezpečí“, která probíhá a jejímž účelem je, aby i ti, kdo nemají příbuzné nebo přátele, mohli zůstat tam, kde jsou nejraději – doma.
Aktuálně má ŽIVOT 90 kampaň „Sám doma a v bezpečí“. Co hlavně potřebují senioři, kteří bydlí sami, aby mohli co nejdéle zůstat doma?
Na úvod je potřeba říci, že naštěstí víme o řadě seniorů a seniorek, kteří bydlí sami doma a nepotřebují žádnou zvláštní péči – jsou soběstační a v lepším případě obklopení lidmi, které mají rádi a kteří mají rádi je – rodina, sousedé, přátelé… Bydlí ve známém prostředí s podpůrnými vztahy. Velká část z nich však takové štěstí nemá. Bydlí leckdy v neupraveném bytě, takže mohou mít potíže vůbec se dostat z domu ven nebo si stoupnout do vany. Pro tyto lidi jsou pak velkou pomocí terénní sociální služby, tedy ty služby, které lidem pomáhají přímo v jejich domově. Je to například pečovatelská služba, která jim může pomoct s běžnými denními úkony, jako je osobní hygiena, podání jídla nebo doprovod k lékaři. Ze služeb ŽIVOTa 90 je to pak také odlehčovací služba, linka důvěry Senior telefon nebo služba Tísňové péče, která jim právě zajišťuje to bezpečí.
Díky speciálnímu zařízení se mohou senioři jedním stisknutím tlačítka spojit s naším dispečinkem, který jim v případě nouze zajistí pomoc. Tísňová péče ŽIVOTa 90 je ale navíc ještě vybavená čidlem, které samo upozorní dispečink, pokud dlouhou dobu nezaznamená pohyb v bytě. Ke klientům a klientkám proto vyšleme pomoc i v případě, kdy třeba omdlí a nestihnou tlačítko zmáčknout. Kromě toho si pracovníci služby s klienty pravidelně telefonují, ptají se jich, jak se mají a zda něco nepotřebují. Sociální kontakt je totiž další důležitá věc, která starším lidem, kteří žijí sami, často chybí. Více informací k Tísňové péči ŽIVOTa 90 na www.tisnovapece.cz.
Kolik lidí využívá vaši tísňovou péči? Jak často je využívána a co řešíte nejčastěji?
Tísňovou péči ŽIVOTa 90 využívá bezmála 1000 seniorů a seniorek. Mezi uživateli jsou ale i lidé, kteří mají nějaký handicap a služba jim také dokáže pomoci. V 90 % případů řešíme situace, kdy klient nebo klientka upadne a nedokáže bez pomoci vstát. Naše včasná pomoc tak často znamená záchranu života. Ke klientům, kteří mají na našem dispečinku uložené klíče od bytu, v těchto případech vysíláme na pomoc smluvní výjezdovou službu. V ostatních a také v závažnějších případech pak spolupracujeme s integrovaným záchranným systémem. Během jedné noci náš dispečink zorganizuje až sedm výjezdů.
Co je cílem sbírky, která běží na webu Darujme.cz?
Cílem je získat prostředky na to, abychom mohli službu Tísňové péče poskytnout dalším seniorům a seniorkám. Pro každého nového klienta totiž musíme zakoupit novou sadu zařízení, která stojí 16 000 Kč a skládá se z SOS tlačítka na ruku, hlasové ústředny, která umožňuje komunikaci na dálku s naším dispečinkem, a čidla pohybu. Do konce roku bychom rádi dosáhli prvního milníku, a to částky 400 000 Kč od individuálních dárců, což by znamenalo pomoc pro prvních 25 seniorek nebo seniorů. Každých 16 000 Kč navíc znamená, že budeme moct již k těmto Vánocům nadělit dalšímu seniorovi nebo seniorce ten nejkrásnější dárek – možnost žít doma a v bezpečí. Během následujících měsíců bychom ale rádi nabídli službu dalším 200 klientům a klientkám, a proto částka, kterou bychom potřebovali získat, je mnohem vyšší, a neobejdeme se tedy bez pomoci od firemních dárců.
Zdroj: Kampaň ŽIVOT 90
Jak vaši práci ovlivňuje pandemie koronaviru?
Na každém oddělení má pandemie asi trochu jiné dopady. Tam, kde je to možné, jsme se přesunuli z kanceláří domů a pracujeme na dálku. Do online prostředí jsme v době nejhorší pandemické situace přesunuli i většinu kurzů našeho Centra aktivního stáří. To ale není možné u terénních sociálních služeb. Od začátku pandemie se snažíme o to, aby různá bezpečnostní opatření měla co nejmenší dopad na naše klienty a klientky, ale samozřejmě se snažíme co nejvíce ochránit jak klienty, tak pracovníky a dbáme na zvýšená hygienická opatření.
Největší dopady na naši práci měla pandemie na samém začátku, kdy jsme úplně uzavřeli naše Komunitní centrum a volné kapacity přesunuli do Koordinačního centra pomoci, které jsme provozovali společně s pražským magistrátem. Druhý moment pak přišel na začátku tohoto roku, kdy se spustilo očkování a systém nebyl absolutně přizpůsobený pro starší lidi, kteří nezvládali bez asistence registraci. To jsme zase společně s dobrovolníky obsluhovali pražskou informační linku ke koronaviru.
V obou momentech jsme také museli posilovat kapacity na naší lince důvěry Senior telefon, na kterou se lidé obraceli jednak kvůli potřebě zorientovat se v informacích, vládních opatřeních, ale také z důvodu strachu nebo osamělosti způsobené dlouhodobou izolací.
Jak se daří seniorům, kteří využívají vaše služby, zvládat stres způsobený touto nezvyklou a pro mnohé depresivní situací?
Pozorujeme, že témata hovorů se proměňují, podobně jak se mění situace a samotný náhled na nemoc. Po vypuknutí pandemie se na nás obracelo mnoho lidí, kteří trpěli velkým strachem, báli se chodit ven i nakoupit, hojně se proto využívala dobrovolnická pomoc. S loňskou podzimní vlnou nákazy, kdy byly nemocnice plné starších a chronicky nemocných, jsme měli mnoho hovorů, které se týkaly bezradnosti, úmrtí blízkých a přátel. Velkým tématem bylo také odkládání operací, kdy mnoho lidí čekalo na posunutý termín operace na neznámo kdy, přitom měli velké bolesti, ale museli to vydržet.
Vnímáme, že s příchodem vakcinace proti covidu-19 se obavy z nákazy a smrti velmi zmírnily. Lidem ale stále chybí společenský život a aktivity, na které jsou zvyklí. Mnoha lidem izolace spustila nebo zhoršila psychické problémy, jako jsou deprese nebo úzkosti. Nemoc přinesla do mnoha rodin nové konfliktní situace. Volali starší lidé, kteří se báli k sobě domů pustit příbuzné, setkávali jsme se ale také se zoufalými příbuznými, kteří řešili, že jejich blízcí se dostatečně nechrání. Obecně je pro mnohé seniory a seniorky toto období velmi náročné a zdlouhavé.
Asi největším tématem ze strany vlády je očkování seniorů a dalších ohrožených skupin třetí dávkou vakcíny. Jak se z vašeho pohledu toto daří? Vnímáte například, jak jsou senioři informováni, jak se daří jim pomoci, pokud například neočkuje jejich lékař, a tak dále?
Seniorům a seniorkám poskytujeme na Senior telefonu rady, jak postupovat, když jim přijde pozvánka na třetí posilující dávku nebo pokud se zatím nedali očkovat, ale mají o vakcinaci zájem. Celkově ale v poslední době pozorujeme úbytek hovorů na téma očkování. Předpokládáme, že mnoho lidí má již zkušenosti, jak postupovat, kam se obrátit, a zvládají to sami.
Jak se díváte na povinné očkování seniorů, případně třeba pracovníků v sociálních službách?
Očkování jsme od začátku podporovali a starším lidem jsme i na pražské informační lince k očkování pomáhali s registrací. Ale stejně jako je tomu ve společnosti, ani v ŽIVOTě 90 nemáme všichni stejný názor na otázku povinného očkování. To, na čem se ale shodujeme, je, že nerozumíme tomu, proč by se měli očkovat povinně lidé nad 60 let, když věk není to, co z člověka dělá ohroženou skupinu, jsou to jiné faktory, jako snížená imunita, kardiovaskulární onemocnění a jiné nemoci, kterými samozřejmě více trpí starší lidé, ale nejde to takto paušalizovat a ze seniorů dělat homogenní skupinu. I mezi sedmdesátníky se najdou lidé, kteří jsou na tom zdravotně lépe než kdejaký padesátník.
Vaše organizace hodně závisí na dárcích. Jak se na ochotě přispívat podepsala pandemie, která je pro mnoho lidí ekonomicky likvidační?
Musíme zaklepat, že překvapivě dosud nepozorujeme žádné negativní dopady v této oblasti. Naopak během první vlny jsme vnímali mnohem větší chuť lidí pomáhat. Ti, kteří mohli, pomáhali finančně, v té době třeba sami přišli o práci, ale chtěli se zapojit alespoň jako dobrovolníci. A bylo tomu tak u individuálních i firemních dárců. Trochu se ale obáváme, že ty ekonomické dopady pandemie teprve přijdou a ovlivní dárcovství během příštího roku.
Co byste momentálně nejvíce potřebovali pro práci ŽIVOTa 90?
Přáli bychom si, aby se lidé o téma starších lidí zajímali a uvědomovali si jeho důležitost, protože stáří se týká nebo jednou týkat bude každého z nás, a je proto v zájmu nás všech, aby podmínky pro stáří byly u nás co nejlepší. Také bychom potřebovali, aby lidé měli chuť nám pomáhat, a to nejen finančně, ale také například jako dobrovolníci. Dobrovolníky a dobrovolnice potřebujeme především do projektu přátelských návštěv a hovorů, protože z důvodu trvající pandemie nám roste poptávka po setkávání, starší lidi trápí dlouhodobá osamělost a potřebují si s někým alespoň popovídat. Sháníme ale také lektory dobrovolníky pro naše jazykové kurzy, část z nich běží v online prostoru, takže člověk může pomáhat i z domova. Co se týká té finanční pomoci, tak očekáváme, že podpora ze strany individuálních a firemních dárců bude v následujících rocích potřeba více než doposud, protože dost pravděpodobně nás čeká finanční krize a možná i rozpočtové provizorium s nástupem nové vlády. Prosíme proto ty, kterým záleží na osudech starších lidí, aby nás podpořili a přispěli třeba právě do aktuální sbírky Sám doma a v bezpečí.
