Po volbách do zemského sněmu v Meklenbursku-Předním Pomořansku často zaznívá, že uprchlická politika spolkové kancléřky Angely Merkelové vedla k posílení populistické Alternativy pro Německo (AfD). Je to skutečně pravda? Přinášíme komentář Mely Kiyakové v deníku Die Zeit.

Zůstává cool. Své rozhodnutí považuje za správné. Nemění své názory. Kdo si zakládá na morálce, může to nazývat pevným postojem. Kdo to vidí pragmatičtěji, mluví o politickém přesvědčení. Po zemských volbách v Meklenbursku-Předním Pomořansku dopadlo vše podle očekávání. Po každých volbách se AfD dostává do dalšího zemského sněmu. A Angela Merkelová je znovu dotazována, zda své rozhodnutí „vpustit“ do Německa uprchlíky považuje zpětně za správné. Takže odpovídá:

„Považuji rozhodnutí, tak jak byla podniknuta, za správná. A teď musíme dál pracovat,“ vyjádřila se kancléřka během své návštěvy Číny. Ve středu v Bundestagu pak svou myšlenku rozvinula: „Brát vážně starosti a vysvětlovat fakta jsou dvě stránky stejné mince.“

Merkelová také konstatovala, že občané ztrácejí důvěru v politiku. Což se tak říká, když sílí extrémní pravice. Mohla také říci, že 80 % voličů neztratilo ještě důvěru v politiku natolik, aby kvůli tomu volili AfD.

Údajná ztráta důvěry přece nejvíc postihuje právě ty, kteří by jinak stejně nešli volit. Koho AfD vyburcuje k tomu, aby se kvůli ní zvedl z gauče a vážil obtížnou cestu do nejbližší volební místnosti, tomu se přece naopak důvěra v politiku konečně vrátila. Protože koneckonců našel svůj politický domov.

Přesto jsou všechna média toho mínění, že Angela Merkelová za „nedělní volební debakl“ v Meklenbursku-Předním Pomořansku převzala zodpovědnost. Tak to ale opravdu neřekla. Do voleb nenastoupila ona, ale Lorenz Caffier. Chlap, který dokáže rázně zakročit. Když to musí být, nasadí kšiltovku, nazuje tenisky a je ve tři ráno osobně přítomen, když jsou z postelí vytahovány děti, aby byly odsunuty. V dokumentu Severoněmeckého rozhlasu (Norddeutsche Rundfunk) „Protokol jednoho odsunu“ dělal Caffier vše pro to, aby se objevil v záběru. Stále znovu si stoupal před kameru, aby zapřádal přebytečné diskuse s šokovanými kandidáty na odsun, kteří sotva uměli německy.

Ponižuje lidi před kamerou, bere jim důstojnost. Ještě více se přiblížit k AfD, ještě více „terapeuticky“ uklidňovat ustarané občany a praktikovat ještě tvrdší vyhošťovací politiku je jen stěží možné. Přesto lidé CDU nevolili. A tak šéfka AfD Frauke Petryová a s ní tucet zástupců médií tisíckrát volají: Angelo Merkelová, přijměte zodpovědnost! I proto je kancléřka tak silná a ostatní působí tak hystericky, když vzrušeně škemrají: Řekni konečně, že to byla chyba. Dělej, převezmi zodpovědnost. Řekni, cítím se vinna. To ale Merkelová neudělá. Drží se svého rozhodnutí, že bylo správné uprchlíky v Maďarsku na jejich cestě nezastavit. Co teď?

[ctete]75580[/ctete]

Ještě jsme mnohé nepochopili

Lidé, kteří lpí na úřadu nebo postavení, mění své názory rychle. Nezávislý duch, který se nenechá vést voličskými hlasy, ale přesvědčením, tuto hru o udržení moci nehraje. Je jasné, proč to lidé jako Horst Seehofer (bavorský premiér a předseda Křesťansko-sociální unie Bavorska CSU – pozn. red.) nebo jeho generální tajemník Scheuer nikdy nemohou pochopit.

Za dobrý výsledek AfD je zodpovědná AfD a její voliči. Jedná se přece o svéprávné občany.

V Německu, včetně části médií, jsme nepochopili, jak funguje pravicový extremismus. Nechceme si to přiznat. Rasistické smýšlení, nacionalistická argumentace, celý ten mechanismus vyhranění a uzavření se jsou součástí každé společnosti, která procházejí krizí identity a strukturální změnou. Jakmile se objeví někdo, kdo přiživuje vznikající obavy, nesmíme spolupracovat. Zostření azylového zákona nic nepřineslo. Zesílil se tím pocit, že na řečech odpůrců azylu něco je. Pokud AfD dnem i nocí varuje před uprchlíky a muslimy, nemůže řešení ostatních stran spočívat ve stejném tvrzení, přičemž napřed prohlašovaly, že AfD nemá v ničem pravdu, a pak začínají debatovat o obtěžování na koupalištích a zákazu burek a burkin.

Ostatní strany se nechtějí zaměřit na opravdové problémy. Pochopitelně, neboť ony po dlouhá desetiletí sedí v parlamentu, ne AfD. Chybějící kurzy němčiny a ubytování pro uprchlíky jsou sice primárním problémem, ale problémem, který se týká uprchlíků a ne občanů Meklenburska-Předního Pomořanska. V této zemi nalezneme celou řadu problémů. Na jednu stranu máme co do činění se společností, která cítí, že nepatří ke zbytku země. Která ale zároveň nepochopila, že se životní podmínky mohou změnit jen tehdy, pokud se soustavně politicky zasazujeme za svá práva.

Kdo bydlí v Anklamu, Pasewalku nebo Usedomu, postupně došel k poznatku, že pokud něco potřebuje, je tam pro něj NPD (ultrapravicová nacionalistická strana – pozn. red.). Jejich heslo vždy znělo „Ti nahoře na vás nemyslí“. V tomto smyslu nemá kancléřka pravdu, když říká, že musíme získat důvěru. Třeba je to jinak. Třeba je důležitější sdělit, že ve svobodné společnosti lze žít spokojený život žít jen tehdy, pokud pro udržení nenarušené společnosti také něco sami děláme. K tomu patří dobrá sociální komunikace, dobré sousedské vztahy, například k sousednímu Polsku, a vysoká míra pocitu zodpovědnosti vůči vlastní společnosti.

Kdo cestuje Meklenburskem-Předním Pomořanskem, potkává sklíčené a nešťastné lidi, kteří jsou zkrátka v koncích. Přitom je to jedna z nejhezčích spolkových zemí. Je to ale také zapomenutá a zanedbaná země s jednou z nejvyšších kvót nezaměstnanosti a bez funkčního internetu. Za dob komunistické NDR tam bylo zemědělství a rybolov, dnes je tam pouze Netto (obchodní řetězec – pozn. red.). Kvůli tomu ještě není třeba volit AfD, tato forma závislosti se ale týká mnoha voličů.

[ctete]75591[/ctete]

Autobus rychleji nepřijede

Úroveň příjmů v Meklenbursku-Předním Pomořansku leží hluboko pod spolkovým průměrem, čtvrtina obyvatel je považována za chudé, pracovní poměry jsou časově omezené a kdo se chce dostat z vesnice do města, aby například navštívil kino, nemá buď autobusové spojení, nebo peníze. Anebo tam není ani to kino. V zabránění k únikům na okraj politického spektra nemá AfD žádná řešení a samozřejmě nepomůže sám o sobě ani program pro boj s chudobou. Pomůže jen rozmanitá kultura a vzdělání, dobře vedený lokální tisk, který podporuje diskusi ve společnosti.

Pokud v některé spolkové zemi volí pětina obyvatel pravicové populisty a vyvstane otázka zodpovědnosti, pak nenese vinu jen kancléřka, ale také hospodářství, podniky, vzdělávací politika, věda, univerzity, kulturní zařízení, veškeré strany, my všichni. Pak selhaly všechny koncepty. V Meklenbursku-Předním Pomořansku nebydlí jen samí neonacisté, sympatizanti NPD a klientela AfD. Žijí tam i lidé, kteří chtějí jen vést spokojený život a kterým se to nedaří. Jakou odpověď jim nabízíme? Jaké nápady a řešení? Nic proti hodnotám a slovům, ale správa a řízení může někdy být důležitější.

A za třetí bychom také mohli hovořit o mentalitě. Ve východní Anatolii, na západní Sibiři nebo v jižní Číně se nachází Bohem zapomenutá místa, na kterých přesto žijí srdeční lidé, kteří se chovají vůči cizincům otevřeně a podělí se o to, co mají. Bývalá NSR zřejmě svým systémem špiclování zničila po generace lidi natolik a vypěstovala v nich takovou nedůvěru, že by stálo za to se znovu zamyslet nad tím, že v parlamentní demokracii soused, spoluobčan nebo přistěhovalec nepředstavuje nebezpečí, ale přítele.

I kdybychom v Německu všechny muslimy a přistěhovalce zakázali a vyhostili, nezrychlí se tím internet a autobus nebude jezdit častěji.