Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK / Deml Ondřej
FOTO: ČTK / Deml Ondřej
KOMENTÁŘ / Andrej Babiš nikdy nebyl obráncem veřejnoprávních médií, jeho poslední výroky ale ukazují, že by je nejraději zrušil úplně. Místy dokonce Babiš překonává rétoriku Tomia Okamury a SPD. Je zjevné, že Česká televize s Českým rozhlasem jsou jeden volební výsledek od vážného problému. V případě nyní předpokládaného vítězství hnutí ANO v parlamentních volbách by obě média čelila bezprostřednímu ohrožení nejen své nezávislosti, ale i existence.
„Proč byste měli platit koncesionářské poplatky provládním médiím? Ať jsou placená ze státního rozpočtu, ne z vašich kapes. Tohle navrhnu do dalších voleb,“ slíbil Babiš voličům v polovině srpna na sociálních sítích.
Pomiňme zjevnou souvislost mezi „vašimi kapsami“ a „státním rozpočtem“, z nichž Babiš dělá jakoby oddělené kasičky. Vzkaz voličům byl každopádně doručen: veřejnoprávní média si nezaslouží vaše peníze.
O dva týdny později vůči ČT a ČRo Babiš ještě přitvrdil: „My v programu budeme navrhovat, aby nedostali ani korunu. Vždyť máme dost médií.“
V této větě – jakkoli může jít na vrub tradičně neurovnanému verbálnímu projevu šéfa ANO – už můžeme číst něco kvalitativně jiného: vůbec žádné peníze pro veřejnoprávní média, tedy ani ty ze státního rozpočtu.
Tím Babiš verbálně překonal i hnutí SPD Tomia Okamury, které si do programu napsalo, že pokud dostane příležitost, udělá z České televize a Českého rozhlasu příspěvkové organizace ministerstva kultury – jinými slovy z veřejnoprávních médií udělá státní.
Zákon je pořád „jen“ zákon
V minulých letech už expremiér vypouštěl stejným směrem zkušební balonky, když navrhoval, aby koncesionářské poplatky po vzoru Slovenska nemuseli platit důchodci (kteří tvoří podstatnou část elektorátu hnutí ANO).
Zatímco na Slovensku letos byly poplatky skutečně zcela zrušeny a financování veřejnoprávního telerozhlasu RTVS se převedlo pod státní rozpočet, v Česku vláda co nevidět chystá představení takzvané velké mediální novely, v níž se podle koaličních zdrojů s koncesionářskými poplatky nadále počítá. Zákon je ale pořád „jenom“ zákon, který lze později změnit.
„Bylo by optimálnější, kdyby financování kryl ústavní zákon – což jsme i chtěli. Při hlasování však chybělo pár hlasů. Je to škoda, byla by to větší jistota,“ posteskl si v srpnu po zrušení koncesionářských poplatků na Slovensku šéf RTVS Ľuboš Machaj.
Za měsíc přitom budou na Slovensku volby, které s velkou mírou pravděpodobnosti vyhraje strana Smer Roberta Fica. Ten už letos vyhlásil, že půjde „samozřejmě po hlavě a po krku šéfovi RTVS panu Machajovi“, a vyměnit vedení RTVS chce v případě volebního úspěchu i Ficův možný koaliční partner, postfašistické hnutí Republika.
Čekání na velkou novelu
Je tedy zjevné, že zákonné garance čehokoli, včetně nezávislosti veřejnoprávních médií, mají své značné limity. O ústavním zákoně o veřejnoprávních médiích se v Česku vůbec neuvažuje, není ani stále jasné, jak si udržitelné financování České televize a Českého rozhlasu Fialova vláda vlastně představuje.
Hlavní parametry velké mediální novely měla původně koalice zveřejnit koncem srpna, tiskovou konferenci ale posunula na „později“.
Lze tedy zatím jen odhadovat, že půjde o kombinaci zvýšení koncesionářských poplatků a rozšíření okruhu jejich plátců. I zde je variant celá řada, nově by se mohla povinnost platit poplatek vztahovat i na majitele mobilů či tabletů. Další variantou je svázat koncesionářský poplatek s každým odběrným místem elektřiny.
Nutno zdůraznit, že koncesionářské poplatky se u ČT nezvyšovaly od roku 2008 a u ČRo dokonce od roku 2005. Obě veřejnoprávní média patří k nejdůvěryhodnějším v zemi, Český rozhlas zaznamenává v poslední době rekordní poslechovost a podíl na trhu.
Ať už se současná koalice rozhodne pro jakýkoli model, je jasné, že příští vláda ho stejně dobře může změnit. Pokud v ní bude Babišovo ANO, je třeba počítat i s tlakem na odpuštění poplatků důchodcům. To by však znamenalo zásadní snížení příjmů (a tedy oslabení) veřejnoprávních médií vzhledem k tomu, o jak velkou skupinu plátců jde.
Budoucnost s Ficem a Orbánem
Na paniku je ještě brzy, vzhledem k tomu, že se ANO zatím nahlas nehlásí k vládní spolupráci s SPD, a naopak unikají zmínky o oťukávání možné budoucí koalice ODS a ANO, třeba i bez Babiše jako premiéra.
Je to však právě i část „staré ODS“, která má ke skutečně svobodným veřejnoprávním médiím podobný despekt jako Babišovo nebo Okamurovo hnutí.
Na obzoru tedy není žádná vládní konstelace, která by České televizi a Českému rozhlasu v jejich současné podobě vyloženě přála. Naopak v příští české vládě zřejmě tak jako tak budou přinejmenším někteří obdivovatelé maďarského premiéra Viktora Orbána, který veřejnoprávní média zrušil úplně, nebo slovenského aspiranta na čtvrtý premiérský mandát Roberta Fica, který veřejnoprávním médiím chce „jít po krku“.
Stejně jako se Česko za poslední dva roky v žebříčku svobody médií organizace Reportéři bez hranic vyšvihlo po odchodu Andreje Babiše z vlády ze čtyřicáté na čtrnáctou příčku, rychlá a strmá může být zase cesta směrem dolů.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.
