Válečný konflikt na Ukrajině a jeho dopady přirozeně zastiňují a zatlačují do pozadí dlouhodobé problémy, kterým Česká republika čelí a které dříve či později musí řešit. Jedním z nich je například problematika penzí a důchodové reformy, kterou nutně potřebujeme a kterou už nelze odkládat. Ve skutečnosti je tomu dokonce tak, že i v případě takové krize, které jsme aktuálně vystaveni a která má silné ekonomické dopady, by nám prospělo, kdybychom už před sebou dále netlačili dlouhodobě neudržitelný důchodový systém.
Podle vládního programového prohlášení by kabinet Petra Fialy měl „skutečnou důchodovou reformu“, jejímž cílem je nastavení stabilního systému férových důchodů, předložit do konce roku 2023. Je jasné, že vláda má nyní mnohé jiné o dost akutnější a naléhavější úkoly, než je příprava penzijní reformy, ale byla by velká škoda, kdybychom promarnili další volební období a v reformě důchodů se ani tentokrát nikam neposunuli.
Navíc stačí si představit, jak by na tom dnes Česká republika byla, kdybychom dnes kromě vysokých dluhů nadělaných během uplynulých dvou lete pandemie covidu a Babišovy vlády, velkých strukturálních rozpočtových schodků a dalších nemalých výdajů spojených s aktuální situací museli navíc ještě řešit každoroční obrovské deficity penzijního systému.
A jak spočítala poslední důchodová komise pod vedením ekonomky a bývalé rektorky Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudové, tyhle deficity se v roce 2060 vyšplhají až na 5 % HDP, což v hodnotách současného HDP znamená 280 miliard korun. Samozřejmě je otázka, co s těmito výpočty udělá příchod současné vlny uprchlíků z Ukrajiny. Zatím ale těžko soudit, když nevíme, jak se situace v zemi napadené Ruskou federací dlouhodobě vyvine, a rovněž netušíme, jak velká část z lidí, kteří sem nyní přicházejí, zde zůstane natrvalo.
Změna přístupu lidí
V každém případě to vypadá, že vládní koalice reformu penzijního systému k ledu nedala, stále s ní počítá a chce ji do konce příštího roku představit a v průběhu zbytku volebního období legislativně prosadit. Zdá se tedy, že kabinet na úpravě penzí nějakým způsobem pracuje. Zároveň se od ministra financí Zbyňka Stanjury postupně dozvídáme určité podrobnosti ohledně toho, co se chystá.
V pondělním rozhovoru pro Lidové noviny tak Stanjura uvedl, že důchodová reforma se bude týkat lidí pod 45 let. Odůvodnil to tím, že když změníme pravidla, každý musí mít dostatek času, aby se změnám přizpůsobil a aby si případně naspořil.
„Kdybychom neudělali nic, tihle lidé pak nebudou mít důchod 40 procent průměrné mzdy, ale třeba 25 procent. Myšlenka budoucích důchodů je taková, že bude existovat zaručená, solidární část a pak část, na niž by si lidé měli střádat celý svůj aktivní život. Není prostě možné spoléhat se pouze na státní důchod. Už jen kvůli demografickému vývoji. Nejsilnější ročníky začnou chodit do důchodu kolem roku 2030. Tam se poměr mezi přispívajícími a pobírajícími začne lámat. Proto musíme přesvědčit mladší generace, aby si začaly šetřit na důchod včas,“ prohlásil ministr financí.
To jsou docela silná slova a bude hodně záležet na tom, jakou přesně podobu ona zaručená, solidární část penze bude mít. Na tom totiž bude záviset to, jak výrazně si mladší ročníky budou muset na důchod spořit. Ještě mnohem zajímavější je pak to, co je podle šéfa státní pokladny na penzijní reformě nejdůležitější. Jde právě o změnu přístupu lidí, jak zdůraznil Stanjura.
Ekonomické nástroje ke spoření
„Důchod není pojistka, jako když si lidé pojistí dům či auto, důchod není ani pojistná událost. Nám – všem politikům za těch 30 let – se nepovedlo lidem vysvětlit, v čem spočívá průběžný systém. Stále slyším: celý život odvádím vysoké odvody na důchod a teď mám málo. Ale průběžný systém znamená, že my svými platbami na sociální pojištění platíme důchody dnešním důchodcům. A že spoléháme na to, že až my budeme v penzi, budou mladší odvádět tolik, abychom penze dostali my. Nesprávně říkáme sociální pojištění, ale ona je to ve skutečnosti daň,“ vysvětlil ministr financí.
Pokud má být základem důchodové reformy takováto změna přístupu u mladších ročníků k penzím, je to opravdu velký úkol, kterého nebude snadné dosáhnout už jenom z toho důvodu, že část mladých lidí si není zvyklá příliš spořit a část toho pro změnu při splácení hypotéky mnoho neušetří.
Zbyněk Stanjura sice říká, že lidem je nutné poskytnout ekonomické nástroje na to, aby si na penzi sami spořili, ani tak ovšem nebude snadné takovou reformu prosadit, a to zvlášť, pokud Fialova vláda skutečně chce, jak ministr financí rovněž zmiňuje, aby se na reformě současná vládní koalice domluvila minimálně s částí opozice a nešlo tak o změnu pouze podle představ jedné politické strany. To je jistě záslužné, rozhodně ale nebude jednoduché takovou úpravu penzijního systému dát dohromady a shodnout se na ní.
Důležité však je, že i v současné situaci je vláda odhodlaná na reformě důchodového systému pracovat a že, jak říká ministr Stanjura, má v tuhle chvíli všechny podklady a termín, do kdy chce změny představit. To je klíčové a nezbývá než si přát, aby se to Fialově vládě podařilo i navzdory tomu, že má teď mnoho jiných starostí.