„Není to jenom historie populární hudby, ale také historie národa,“ prohlásil o anketě Zlatý slavík / Český slavík moderátor Martin Hrdinka, který pro včerejší galavečer přenášený televizí NOVA spolupracoval na přípravě archivních ukázek ze starých ročníků.

Hrdinka se pokusil předestřít popovou anketu jako cosi velevýznamného a nešetřil vzletnými slovy: „Vidím velkou budoucnost Českého slavíka. Je to nejdelší anketa populární hudby na světě, třiapadesát ročníků během šedesáti let. Takhle rozsáhlou anketu jsem nikde na světě nenašel. Výsledky za těch šedesát let ukazují náladu ve společnosti.“

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM připomíná kulaté výročí: Babiš 40 let estébákem

  Vzpomenete si, co jste dělali 11. listopadu 1982? Možná jste navštívili nový český film Jak svět přichází o básníky,…

Jak to tak chodí, při tom dojímání chybělo vysvětlení, že pojem „zlatý slavík“ bude už navždy spojený s falšováním výsledků ankety tak, aby se líbily vládnoucímu komunistickému režimu. V TV NOVA, která vlastní práva k současnému Českému slavíkovi, se rozhodně nic tak ošklivého nepřipomíná a divák celovečerní šou může mít pocit nepřerušené slavné historie jedné ankety v 53 ročnících (některé roky se anketa nekonala).

Stejně působí i duch vyhlašovacího ceremoniálu. Na pódiu žertují moderátoři se zpěváky a s hosty, kteří vyhlašují vítěze. Na většinu z nich se díváme už řadu desetiletí. V sále sedí stále stejné celebrity, které tam sedávaly v minulosti. Spousta z nich tam sedávala už v dobách Gustáva Husáka. A pořád působí jako jedna parta dobrých přátel či jako jedna rodina. Atmosféra falešné zábavy a prázdného humoru vzbuzuje pocit nesmírné trapnosti.

A pak tu máme vítěze. Ti se také měnili jen málo. Hlasující lidé jsou zjevně dost konzervativní. Lucii Bílé její popularitu přejeme, nic proti ničemu. Horší je to se skupinou Kabát, která zosobňuje nevkus vesnického bigbítu, jenž odráží kolektivní primitivismus. Oproti tomu je kapela Kryštof závanem moderního popu. Škoda, že se její lídr Richard Krajčo nestydí za to, jak léta podlézal a sloužil estébáckému oligarchovi Babišovi, když tento destruoval českou demokracii. Právě v této křivosti ovšem můžeme spatřovat tu slavnou kontinuitu našeho národního popu.

Dále čtěte

Novinka od známého investigativního novináře Jaroslava Kmenty. Objednejte si knihu Ruská mafie

Novinář Jaroslav Kmenta vydal novou knihu, tentokrát s názvem Ruská mafie. Jak je u něho zvykem, nebude…

Jistě. Je to jenom anketa. Také lze říci, že je to jenom šou, kam pár hvězd přijde ukázat, že ještě pořád září na nebi. Nic proti ničemu. Proti tomu ale stojí obří marketing, který nám sugeruje, že Český slavík je celonárodní volbou, koho tu my Češi máme nejradši. Proto se patří poznamenat, že pro vítěze ankety nehlasovalo více než pár desítek tisíc osob, zhruba pět promile Čechů.

Slavičí anketa v šedesátých letech minulého století představovala oživení v prostředí diktatury, ale v dalších desetiletích reprezentovala debilitu režimního šoubyznysu. Už od roku 1970 je ostudou naší kultury a polistopadové ročníky na tom moc nezměnily, jenom zvýraznily hluboké zakonzervování socialistické popkultury v jisté části společnosti. A už spíše menší části. Nastupující generace Zlatý či Český slavík vůbec nezajímá.