HISTORIE / Před 119 lety se narodila populární herečka Anna Letenská, která se do naší historie zapsala kromě svých uměleckých výkonů také jako jedna z obětí nacistického běsnění po smrti Reinharda Heydricha. Se svým manželem se totiž zapojila do pomoci lidem, kteří se okolo útoku na zastupujícího říšského protektora angažovali.

Anna Letenská-Čalounová se narodila 29. srpna 1904 v Nýřanech jako Anna Svobodová. K herectví měla od dětství vztah, protože oba rodiče byli herci, a tak na jevišti vystupovala od útlého věku. První stálé angažmá získala již v roce 1919 u kočovné společnosti Suková – Kramuelová, poté působila v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích a posléze v divadlech v Olomouci, Bratislavě a Kladně. Od roku 1936 pak vystupovala v pražském divadle Varieté a od roku 1939 byla členkou Divadla na Vinohradech.

Ve filmu debutovala v roce 1937 ve filmu Kříž u potoka, ale film její komediální talent nevyužil v takové šíři jako divadlo. Během své krátké filmové kariéry dostávala většinou jen malé role, v nichž se však dokázala výrazně uplatnit.

Svůj občanský postoj dala plně najevo v době okupace. Zvláště pak v roce 1942 v době, kdy vrcholily represe po útoku na Reinharda Heydricha a po jeho smrti. Její muž, Ing. arch. Vladislav Čaloun, byl do odbojových aktivit zapojen již dříve, působil v sokolské odbojové skupině Jindra. Historici se však domnívají, že Annu do přesných podrobností své činnosti úmyslně nezasvětil.

Jisté je, že manželé udržovali přátelské vztahy s Františkou Lyčkovou a jejím manželem MUDr. Břetislavem Lyčkou, který stejně jako Vladislav Čaloun byl členem skupiny Jindra. A byl to on, kdo krátce po atentátu ošetřil zraněného Jana Kubiše. Když byl prozrazen, podařilo se mu z Prahy uprchnout do Ouběnic. Jeho žena, po které rovněž pátralo gestapo, měla domluvený bezpečný úkryt na Moravě. Před cestou do tohoto úkrytu strávila noc v bytě manželů Čalounových v Soukenické ulici.

Ovšem plán odjezdu Františky Lyčkové do Vážan na Moravě někdo doposud neznámý vyzradil, a tak byla hned následujícího rána 15. července zatčena ve vestibulu Hlavního nádraží. Tím, kdo zradil, byl podle některých historiků Ladislav Vaněk-Jindra, který působil jako konfident gestapa. Po válce pak stejně ochotně sloužil komunistické StB.

Dále čtěte

Někdy je mi líto, že filmy dělají z Anthropoidu hlavně střílečku, říká historička

Poslední díl seriálu článků, které jsme věnovali osmdesátému výročí operace Anthropoid, tedy úspěšnému útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha,…

Vladislav Čaloun byl zatčen a odvezen do Malé pevnosti Terezín, kde byl vězněn až do ledna 1943, kdy byl odeslán na smrt do koncentračního tábora v Mauthausenu. Anna zatčena ještě nebyla, ale musela se pravidelně hlásit na gestapu v Petschkově paláci. Jak ve svých vzpomínkách uvedl režisér Otakar Vávra, snažil se producent filmu a majitel Lucernafilmu Miloš Havel za Annu Letenskou orodovat u šéfa kulturně-politického oddělení Úřadu říšského protektora Martina Wolfa. Ten mu však dal jasně najevo, že jediné, co pro ni může udělat, je, že ji nechá dotočit film Přijdu hned.

Vávra její děsivý osud popisuje sice stručně, ale o to tragičtěji: „Viděl jsem paní Letenskou, jak sedí za kulisami, s tváří v dlaních, ve strašné úzkosti o život svého muže, i když jí gestapáci namlouvali, že se jí to netýká. Ale když byl čas a scéna byla připravena, vstala a šla před kameru výborně zahrát svou komickou roli. Potom si zase sedla za kulisy a čekala. Nikdo v ateliéru kromě mne o tom nevěděl. Pokud ji někdo sledoval, bylo to zcela tajné, byl to někdo ze zaměstnanců ateliéru nebo možná některý kolega. Když jsem natočil poslední záběr, normálně se odlíčila, převlékla a filmové auto ji odvezlo domů.“ 

Zatčena byla ráno 3. září 1942, den po natočení posledního záběru. Odpoledne pak byla uvězněna na Pankráci a již 5. září putovala do Terezína. Dne 22. října 1942 byla zařazena do transportu směr Mauthausen, kde byla spolu s dalšími 261 pomocníky parašutistů a jejich rodinnými příslušníky popravena o dva dny později. Annu Letenskou nacisté zavraždili v 10.56.

Na její počest byly na pražských Vinohradech a v Ostravě pojmenovány ulice. V Divadle na Vinohradech je umístěna její pamětní deska s bustou. Život a smrt Anny Letenské navíc inspirovaly v roce 1958 spisovatele Norberta Frýdu k napsání novely Kat nepočká, která byla v roce 1971 zfilmována s Jiřinou Bohdalovou v titulní úloze.