Představte si, že se vám na chalupě skácí plot. No nevadí. Stejně jste chtěli nový, lepší, a tak si na to někoho objednáte. Vybraná firma vám radostně oznámí, že to prostě zařídí. Vás pochopitelně zajímá, jak přesně, protože je to přece váš plot a vaše peníze a vy chcete právem vědět, jak konkrétně na to půjde. Jinak byste si třeba zvolili někoho jiného. To už vám ale neprozradí. Jen opakují, že prostě nějak. Nedozvíte se dokonce ani, co to bude stát, jestli náhodou kvůli plotu pak nebudete muset prodat celou chalupu.

Dejme tomu, že jste ale tak velcí důvěřivci a optimisté (i když méně korektně se takovým lidem říká jinak), že na to přistoupíte a dotyčné firmě zakázku svěříte. Dokonce jste natolik optimističtí (zůstaňme tedy u tohoto termínu), že ji pověříte péčí o celou chalupu. Slibovali přece, že umějí zařídit všechno. Nechť tedy vaše sídlo zvelebí.

Když se ovšem po čase přijedete podívat, pokouší se o vás mrtvice. Plot je zčásti pořád zbořený a i ta nově postavená část je šeredná a nějak nakřivo. A k tomu všemu vám pracovníci oné firmy pobořili i branku, propadla se vám střecha a přetekla žumpa. Vaše nemalé peníze navíc skončily kdesi v černé díře, ale daleko pravděpodobněji v kapsách kamarádíčků majitele. Ale dál se na vás zářivě usmívají a žasnou, že se vám něco nelíbí. I takhle se tam snad dá žít. Nejste náhodou nějací zpovykaní?

Uplyne pár let a už to vážně není k vydržení. Už s tím musíte něco udělat. A na billboardu u silnice uvidíte zářit jiného majitele jiné firmy, jmenuje se SPD, jak vás ujišťuje právě tak, jen ještě o něco stručněji: Zařídíme!

Otázka tedy zní: Jak moc veliký hlup- eeh, chci říct důvěřivý optimista, musí člověk být, aby si nějakou takovou „firmu“ vybral ne jenom jednou, ale dokonce podruhé?

Odpověď se dozvíme už brzy. U komunálních voleb.