Čelný představitel neostalinistického křídla Josef Skála a hlavní oponent předsedy KSČM Vojtěcha Filipa napadl výsledek jednání o státním rozpočtu. Nejde prý o úspěch, „drobečková“ politika vedení vedla jen k odlivu voličů. Uvnitř strany sílí hlasy, že by k výměně Filipa mohlo dojít už v lednu.
Filipův dlouhodobý rival Skála poskytl rozhovor spřízněnému serveru Parlamentní listy. Důrazně se ohradil proti postupu poslanců KSČM, kteří podpořili státní rozpočet a tím i daňovou reformu „zvýhodňující horních deset tisíc“. Přetahovanou o deset miliard korun armádního rozpočtu označil za trapas.
Dar z nebes pro vládu v koutě
Nutno přiznat, že Josef Skála, který druhý souboj s Filipem o předsednický post prohrál o pouhých 25 hlasů, používá při drtivé kritice „ochotnického divadla“ KSČM při schvalování rozpočtu barvitý jazyk. V jádru nebyl daleko od pravdy.
„Fraška na to samé brdo jako už minule. Tentokrát je z toho ještě větší trapas. Trik, přesouvající deset miliard pro armádu do vládní rezervy jen na pár dnů, totiž ministryni financí navrhly samy naše pomazané hlavy, dokonce přímo na půdě výkonného výboru strany,“ spustil kanonádu Skála.
„Pro vládu v koutě to byl dar z nebes. Když na něj nakonec kývla, mouřenín dostal za uši. Vláda sdělila v přímém přenosu, že deset miliard vloží tam, kde jí to uloží atlantické lampasy. V pivní tácek, jímž panstvo podkládá nohu od tabule s ústřicemi a kaviárem, nás naši principálové mění už roky. Teď z nás udělali toaletní papír,“ dodal kovaný stoupenec pravověrné linie.
Lépe by to uhrál i ponocný
Skála strhal i celkovou strategii Vojtěcha Filipa, který vsadil budoucnost komunistů na těsné přimknutí k odvěkému třídnímu nepříteli a „vykořisťovateli“ pracujících, v některých provozech Agrofertu odměňovaných těsně nad úrovní minimální mzdy.
„To, že vláda závisí i na hlasech komunistických poslanců, nám spadlo do klína čirou náhodou. Jen díky patu po volbách, v nichž jsme my sami dopadli nejhůř od roku 1921. S trumfy, jež nám to přesto rozdalo, by to uhrál lépe i ponocný,“ nešetří výhradami rebelující soudruh.
„Lidé čekali důrazný tlak zleva. Křížové tažení proti všemu, co je špatně i dnes. Tlak zleva se však nekonal. Trumfy se vyměnily za tři parlamentní posty. Drobečkovou politikou za ,úřady‘ se odepsali už staročeši. To samé teď hrozí i nám,“ varuje Skála. Zřejmě už příliš pozdě se ztotožňuje s názorem, že si komunisty hnutí ANO „pronajalo“.
„To samé si myslí i spousta lidí, kteří dřív volili nás. To proto přešli buď od kováříčka ke kováři, nebo k Tomiu Okamurovi – pokud už k volbám nepřestali chodit úplně. ANO a SPD už volí i řada komunistů. Poprvé v celých dějinách strany – a mnozí se tím ani netají,“ burcuje kritik vnitřních poměrů.
Skála alias Josif
Skála s krycím jménem Josif dodnes myšlenkově těží z Marxova Kapitálu. Ve svazcích Státní bezpečnosti je veden jako ideový spolupracovník StB, což byla kategorie tajného spolupracovníka rozvědky, součásti Státní bezpečnosti. V tom si mohou s Vojtěchem Filipem „Falmerem“ podat ruce.
Dnes potvrzuje, že se znovu pokusí dobýt pozici předsedy strany, přičemž volební sjezd, který měl proběhnout v listopadu, je kvůli covidu stále odsouván. Se třetím soubojem se současným šéfem komunistů však už nepočítá.
Skála vytkl Filipovi volební debakly. Alarmující je podle něj hlavně vývojový trend, kdy pod pět procent řadí KSČM stále víc průzkumů. „Sám Vojtěch Filip prohlásil, že už kandidovat nebude. Udělal to i po debaklu v minulých volbách do sněmovny. Pak to ale vzal zpátky a prohlásil za podraz nepřejícných novinářů. Ta samá ostuda nám snad už nehrozí,“ věří jeho někdejší vyzyvatel.
Zároveň však upozornil na Filipovy „parodické“ manévry, jimiž si chtějí jeho stoupenci pojistit místa na volebních kandidátkách do poslanecké sněmovny, pokud bude řádný sjezd až koncem března, tedy po nominačních konferencích. „Nynější vedení strany chce mít pod palcem i rozhodování, kdo bude v jejich čele. A předplatit si tím podporu na stranickém sjezdu,“ obává se Skála.
Rebelie zdola
Pravděpodobně i z tohoto důvodu vyvolalo 32 okresních organizací KSČM tlak na co nejrychlejší obměnu vedení. Jak zjistil portál Seznam Zprávy, tuto rebelii vedou kritici tolerance Babišovy vlády, mezi něž lze zařadit i Josefa Skálu.
Tyto okresní buňky oficiálně žádají, aby se už na nejbližším zasedání ústředního výboru strany v lednu hlasovalo, zda mají současné stranické špičky odejít a kdo nastoupí místo nich. Podle stranických regulí musí vzít takový počet vážně i předseda strany a tento požadavek na jednání ústředního výboru bez okolků zařadit.
Devadesátičlenný ústřední výbor pak může předsedu odvolat a navolit nové vedení. Na zřejmě i takticky odkládaný volební sjezd strany se v takovém případě čekat nemusí. Právě takto se Vojtěch Filip stal předsedou strany v roce 2005.
Rozkladná kolaborace s oligarchou
Rostoucí nespokojenost členské základny se přitom soustřeďuje hlavně na Vojtěcha Filipa, jehož úzká kolaborace s oligarchou potápí komunisty ke dnu. Tlak na jeho rychlý odchod vyvíjejí příznivci hlavní favoritky na jeho místo europoslankyně Kateřiny Konečné a tvrdého jádra kolem neostalinisty Josefa Skály.
Jak a kdy tento boj frakcí v komunistické straně, které si jdou tradičně po krku, dopadne, je dnes nejasné. Situace však nabírá dynamiku a jedno je jisté. Mesaliance s rozpínavým predátorem štípe obě levicové strany – ČSSD i KSČM. Komunisté jdou ovšem do vnitřních bojů tradičně s větším elánem a energií, které tentokrát mohou zanechat stranu v troskách.
Tento střet může ve svém důsledku rozkývat i stabilitu menšinové vlády. Její osud závisí na hlasech komunistů, kteří se mohou po volbách octnout mimo hru. Komu by tito druhohorní političtí ještěři v parlamentu chyběli? Paradoxně především Babišovi, který se neřízeně, ale o to důkladněji postaral o jejich úpadek.