Řada českých médií se soustavně zabývá zdražováním a ekonomickou situací. Je to logické a samozřejmě přesně to je posláním médií, protože jde o věc, která se týká široké skupiny obyvatel. Až na jedno – jen naprosto výjimečně se dočteme o tom, že něco má pro zlepšení své životní situace udělat člověk sám, že si všechno nelze nárokovat na státu a že je prostě normální, že někdy se máme lépe, jindy zase hůř.
Asi nejlépe je to vidět na informování o lidech, kterým skončila fixace hypotéky a kteří nyní platí o tisíce korun více. Nikdy se ale nedočteme o tom, jestli si vážně lidé, kteří se k nějakému závazku upíší na desítky let, myslí, že se situace nezmění. Nejen situace ekonomická. Za tak dlouhé období se přece může tisíckrát změnit život jich samotných. Nebo třeba může přijít válka: tak, jak se to stalo v současné době.
Nálada v českých médiích je jednoznačná. Musíme přidat učitelům. Musíme řešit to, že někdo nemá na splácení hypotéky (a v žádném případě mu nesmíme navrhnout, aby se přestěhoval, případně aby si uvědomil, že rekonstrukce kuchyně není lidským právem). Nemíme zrušit žádnou pobočku pošty, aby to náhodou někdo neměl daleko. Nesmíme zavést poplatky ve zdravotnictví a už vůbec ne školné. Nesmíme nic, ale každý má právo na všechno. Rozpočet, který by uměl takováto kouzla, ale bohužel ještě nikdy nikdo nevymyslel.
Škrtání přináší vlny kritiky, kterých se vláda Petra Fialy zbytečně leká. Nelze každému vyhovět. Rok 2023 bohužel nemůže být rokem dalšího blahobytu, uskromnit se musí každý. Kdo se přesto uskromnit nechce, měl by se podle toho chovat, tedy vzít iniciativu do svých rukou. A to neznamená, že budeme chtít, aby stát vyřešil naše hypotéky. Protože stát skutečně není zaopatřovací ústav, ani výherní automat. Je to servisní organizace, která se má chovat jako zodpovědný hospodář, ačkoli se tak bohužel dosud nechová.
Reformy budou leckoho bolet. Hypotéka není neměnná věc a ne každý na ni má. Když na ni nemá, musí to nějak vyřešit. Pošta může být o něco dál, než byla, protože ji objektivně potřebuje méně lidí než dřív. Státním zaměstnancům nelze neustále přidávat, to je možné v době růstu. A je nutné zrušit daňové výjimky, a to rozhodně ve větším rozsahu, než je momentálně plánované zrušení školkovného, slevy na nepracující manželku či manžela nebo konec odpočtu daňových příspěvků. Doba rozdávání skončila, nebo by skončit alespoň měla. Dokud je čas. Toto by měl Fiala i jeho ministři opakovat.
Jelikož mediální krajina v České republice je spíše levicová, vláda se bude muset připravit na to, že podobné kroky se nesetkají s pozitivními ohlasy. Ať se stane cokoli, rozhodně se nezavděčí. Takže si musí vybrat, jestli bude mít odvahu, nebo ne.