Ve sněmovně již několik měsíců funguje hlasovací koalice ANO, SPD a komunistů. Dokonce by se dalo hovořit i o stejném budoucím složení vlády, nebo alespoň vládnoucím hnutí a dvou subjektů, které jeho panování umožní svými hlasy při vyjadřování důvěry Babišově kabinetu. Premiér v demisi však stále mlží, vypráví o víře v koalici s ČSSD a o spolupráci s Okamurovými extremisty raději moc nemluví, přestože je jednou z variant, jak vyřešit problematické vytvoření vlády s důvěrou.

O sestavování kabinetu s SPD mluví Babiš velmi neochotně. I když je stále ve hře, protože nemůže spoléhat na pro něj pozitivní výsledek referenda v sociální demokracii. V něj věří premiér v demisi skutečně hodně, protože jinak by ho čekala ta horší varianta.

Musel by oslovit právě Okamurovu Svobodu a přímou demokracii, což však skýtá mnohá minus, o nichž premiér v demisi raději mlčí. Ozkoušenou spolupráci při hlasování v poslanecké sněmovně, vysvětluje Babiš v rozhovoru pro Blesk mlhavě. „My hlasujeme hlavně pro naše návrhy zákonů – s SPD i s jinými stranami. To není, že hlasujeme vždy s SPD,“ proklamuje šéf hnutí ANO, přičemž nezmiňuje hlasování, v nichž vůbec nešlo o prosazování zákonů a prioritně se jednalo o zájmy Andreje Babiše. „My v podstatě děláme efektivní stát. A demontujeme matrix, co vybudovaly tradiční demokratické strany,“ dodal majitel hnutí ANO.

Jedna věc je ovšem naplňování mocenského plánu na území České republiky a druhá je prezentace naší země v zahraničí. Brusel totiž rázně odmítá českou vládu s extremistou v jejím středu a Babišovi to dává jasně najevo vždy, když se na jednání Evropské unie objeví. Předseda vlády v demisi o tom sice nehovoří a snaží se budit dojem, že ho všichni vždy rádi vidí a on jim přísně diktuje, co mají dělat, ale skutečnost se moc nepotkává s mediálními výstupy Babišových marketingových specialistů.

Jisté souznění mezi Babišem a Okamurou však reálně funguje. Nejen, že všichni ministři, kteří byli trnem v oku šéfovi SPD, „náhodou“ v budoucí vládě nezasednou, ale také se znovu hlasitěji ozývá Okamurovo škemrání o šanci podílet se na novém kabinetu, přestože to už místy vypadalo na názorový rozkol obou politických hnutí.

Andrej Babiš si tak stále nechává otevřená zadní vrátka a ubral i ze své kritické rétoriky vůči některým výrokům zástupců SPD. Svou roli samozřejmě hraje i Miloš Zeman, kterému by se Okamura ve vládě líbil, protože by patřil mezi jeho loutky, které by mohl ovládat bez asistence premiéra, kterého si do Strakovy akademie instaluje. A tak to má prezident rád.

Šéfovi hnutí ANO tak jeho veřejnou spolupráci s extremisty kazí pouze „zlý“ Brusel, jehož přízeň a dotace ovšem tuze potřebuje. Složitá otázka, která potřebuje rychlou odpověď, tak nyní musí premiérovi v demisi přidělávat starosti. Je však na krizový management zvyklý z byznysu, takže určitě najde řešení. Dobré pro něj, devastující pro Českou republiku.