Vývoj hnutí ANO začíná vykazovat až pozoruhodné paralely s vývojem někdejší Komunistické strany Československa (KSČ). Nemám samozřejmě na mysli ideologii, hnutí ANO žádnou nemá a necítí potřebu mít. Mluvím o technice moci.

Především je zde nárok na univerzalitu. Hnutí je tu „pro všechny“. V důsledku toho vnímá činnost všech ostatních politických stran jako v principu zbytečnou. Jiné strany mohou být nanejvýš trpěny jako juniorní partner, či přesněji vazal, při vládnutí. Za druhé, podobně jako KSČ spatřovala svůj dějinný smysl v nastolení a výkonu diktatury proletariátu, samotná existence ANO nedává smysl bez spojení s výkonem moci. V opozici nelze „makat“ a tím směřovat k tomu, aby „bylo líp“ (dříve „zářné zítřky“).

Nejzajímavější a nejkonkrétnější jsou ovšem paralely, které přináší poslední měsíce a dny.

Když na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století začala nevýkonnost socialistické ekonomiky pro běžného občana zcela zřejmě zpochybňovat deklarovaný cíl vlády KSČ, kterým bylo nastolení komunismu, řešení problému bylo nalezeno ve „vědecko-technické revoluci“. A to jak ve smyslu ekonomickém, tak politickém. Vědecko-technická revoluce měla díky automatizaci výroby zvýšit produktivitu československého hospodářství, osvobodit lidi od těžké práce a změnit i samotný charakter výroby, který už neměl být založen na těžké práci, ale na znalostech. Především však vědecko-technická revoluce sloužila jako alibi k tomu, aby se mohlo odložit dosažení cíle – nastolení komunismu. Zatímco původně měl komunismus nastat v polovině šedesátých let, v souvislosti s vyhlášením vědecko-technické revoluce byl odložen na rok 1980. Jak víme, ani tohle nevyšlo.

Co se v mládí naučíš…

Možná přehlížíme, že nová „inovační strategie“ vlády Andreje Babiše přichází právě ve chvíli, kdy se hospodaření státu zhoršuje a začíná být zjevné, že naplnění dosavadních vládních cílů – od zvyšování platů učitelů po různé benefity pro jednotlivé skupiny obyvatelstva – bude obtížné. A v této situaci přichází Babiš s inovační strategií, která má díky automatizaci a umělé inteligenci zvýšit produktivitu českého hospodářství, a to v horizontu do roku 2030. Premiér také přestal mluvit o tom, že po naplnění svého mandátu odejde z politiky. Naopak říká, že potřebuje ve funkci zůstat nejméně dvě volební období, do roku 2025, aby mohl pilně pracovat na naplnění cílů, jejichž plody lid uvidí v roce 2030, kdy už konečně bude líp.

A nejzajímavější paralela nakonec. Komunistické strany všude na světě, KSČ nevyjímaje, měly hlubokou tradici vnitrostranických čistek, odhalování vnitřních nepřátel a sabotérů, jejichž nekalé rejdy kazily dosažení ušlechtilého cíle. Tito vnitřní nepřátelé se často vyskytovali i na místech nejvyšších. Jak to vypadá v posledních dnech, vnitrostranické čistky mohou postihnout i hnutí ANO. V Lidových novinách již premiér (sám trestně stíhaný za dotační podvod) zavelel k očistě od „korupčníků“, což je zatím jeho jediné obecné vyjádření ke kauze, zahrnující podle všeho také jeho pravou ruku Jaroslava Faltýnka. Očekával bych, že pokud k čistce dojde, bude vedena linií útoku na „tradiční strany“, jejichž údajné zlozvyky vnitřní nepřátelé vnesli do ANO (sám Faltýnek býval členem ČSSD).

Nakonec i v řízení hnutí ANO tak zřejmě platí staré přísloví, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.