Různé anti- se objevuje ve spojení s pojmy a jmény. Někdy to stačí a nevzbuzuje to údiv, třeba v případě antifašismu. Jak dojde na antikomunismus, řeší se, jestli není takzvaně „primitivní“. Antikomunismus totiž musí být zřejmě nějak sofistikovaný. Být jen proti, to nestačí. Po důvodech nemusíme pátrat dlouho, namočilo se do toho příliš mnoho lidí, a to také ti, co nebyli členy strany. 

A teď tu máme Antibabiše. Protože jde o spojení se jménem, připomíná to nejvíc ze všeho Antikrista. K oblíbeným disciplínám pozdního středověku, když poměry nebyly růžové, patřilo, že se takové označení házelo průběžně na kdekoho. Známý kněz Jan Milíč dokonce usoudil, že všechny známky sedí na císaře Karla IV., a nenechal si to pro sebe, tak ho za to na chvíli dokonce zavřeli. Dočkal se pochopitelně i zakladatel reformace Martin Luther, renesanční papežové a další. Jeden Antikrist vedle druhého.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Antibabiš je taková světská varianta. Slovenský oligarcha vystupuje jako zachránce, takový lokální spasitel, takže kdo vystupuje proti němu, musí nést všemožné temné rysy. Podle stoupenců nemá přítel lidu Babiš nic společného se stagnací, loupením a lhaním, takže to jeho odpůrci jistě nemyslí dobře. Protože zlo nemůže mít žádný pozitivní program, tak Antibabiš údajně žije jen z popírání života a díla Andreje Babiše.

Stačí se začíst do politických komentářů posledních několika dní:

„Někteří, lidovecky řečeno bratři balvani vsadili téměř vše na jedinou kartu Antibabiš.“ (Martin Zvěřina, Lidové noviny, 27. 1., řeč je o lidovcích)

„Pan Jurečka byl vlastně jeden z prvních reprezentantů některé z opozičních stran, který nejen řekl, že s programem antibabiš nedosáhla KDU-ČSL žádného úspěchu…“ Daniela Černá, Parlamentní listy. 27. 1.)

„Nenápadný starosta Prahy 7, který stejně jako Jurečka pochopil, že ‚antiBabiš‘ nefunguje…“ Petr Holec, Blesk 26. 1. Nenápadným starostou se myslí pan Čižinský.)

„…nejčastějšími a prakticky jedinými slovy soudruha předsedy s mediálním obrazem čivavy či politického eunucha a užšího vedení budou ‚antibabiš‘, ‚alternativa‘.“ (Tomáš Vyoral, Euportal.cz, 22. 1., řeč je o Petru Fialovi)

„USA základna v Ostravě, stažené kalhoty, spolupráci s landsmanschaftem. V balení antibabiš.“ Haló noviny, 21. 1., řeč je o Alexandru Vondrovi.)

„…když si přečteme znovu Fialovy názory, nemůžeme se zbavit přesvědčení, že je stále v zajetí strategie Antibabiš…“ (Antonín Rašek, Parlamentní listy, 21. 1.)

Je to dost velká past. Představme si, že by na konci normalizace někdo vyhlásil o tehdejších disidentech, ale třeba také o běžných lidech, kteří už byli socialismem poněkud unaveni, že jejich jediným programem je Antihusák. Ani psí boudu ti lidé nepostavili, zatímco lid v čele s generálním tajemníkem staví panelová sídliště, dálnice, kulturní domy a stará se o „vyžití“ pracujících. Proti jsou jen pomlouvači, kteří udávají štvavým centrálám do zahraničí. Jen by demonstrovali a rušili klid na práci.

Antihusák by se přitom dal shrnout docela jednoduše: „V zemi není ústavně zakotvena vláda jedné strany. Lidé mohou svobodně vyrábět a pěstovat a prodávat výsledky své práce. Občané mohou svou zemi opustit a zase se do ní vrátit. Nikoho nebudou stíhat za to, co říká a píše, pokud tím neporuší práva druhých.“ Není to složité.

Antibabiš znamená: „Podnikatel nedostane politickou  funkci, ve které by mohl zvýhodňovat své podnikání. Trestně stíhaný politik opustí do vyřešení případu funkci.“ Je to ještě jednodušší.

Pokud se proti tomu někdo proviní, je za to kritizován. Je to ale jako přírodní zákon, když prší, tak se říká, že prší. Tvrzením opaku si nijak nepomůžeme.

Kromě Antibabiše, Antizemana, Antiklause a dalších Antifigur musí mít síly v opozici samozřejmě nějaký svůj pozitivní program. Ten ovšem mají napsaný ve svých volebních programech, které ale stejně nikdo nečte. Stejně jako je nečte u vládnoucí strany, protože lidé nečtou žádné volební programy. Zbývá tedy dojem z nahodilých vět, obličejů a vtípků.

Demokratická opozice to má samozřejmě těžší v tom, že je demokratická. Na programu se nemusí do detailu shodnout. Je jednodušší se shodnout na tom, že Babiš zemi škodí, protože to je celkem očividné. Rozdělenou opozici si pak Babiš může vychutnat, protože může hrát svou roli pevného monolitu čnícího nad neschopnými a rozhádanými.

Abychom to opozici moc neulehčovali, je pravda, že ještě jí hledání značky a sloganu chybí. S tím si ale musí poradit sami, od toho tam jsou.