Češi se pohádali o kouření v hospodách. Ve společnosti probíhá vzrušená diskuze o pojetí státu a o míře svobody. Velkému množství lidí se přitom líbí, když stát zasahuje do všeho. Asi by se jim i líbilo, kdyby jim stát ještě více kontroloval a usměrňoval život. Aby už vůbec nemuseli myslet. Mně tedy ne.

Na Svobodném fóru způsobil poprask článek Alexandra Vondry nazvaný „Černý pátek v českém Parlamentu“. Vondra mimo jiné popisuje, jak se staví ke kouření v restauracích jednotlivé západní země. Přijetím antikuřáckého zákona jsme se totiž rázem ocitli na nejvyšší příčce státní restrikce. Utáhli jsme si šrouby tak, jak je to jen v málo zemích světa.

[ctete]89818[/ctete]

Zastánci zákona mluví o ochraně zdraví, o ohromných výdajích na léčbu kuřáckých chorob, a také o ochraně práv nekuřáků. A na sociálních sítích především hodně předhazují obhájcům kouření smrad.

Jako nekuřáka (byť se starou kuřáckou zkušeností) mě na celé věci zajímá jiná věc. Zajímá mě rostoucí pohrdání a nerespekt k soukromému majetku a posedlost stále novými zákony, které reglementují společenský život.

Když budu mít hospodu, tak mám právo v ní určovat pravidla. Tečka. Do těchto pravidel se přirozeně nevejde nic, co je nelegální a zločinné. Ani ve své vlastní hospodě nesmím prodávat dětské porno. Kouření cigaret ale není nelegální činností a snad jen naprostý fanatik by ho považoval za zločin. Proto má být výsostným právem majitele restaurace určit, zda se u něj bude nebo nebude kouřit.

Kulturní tlak na omezování kouření ve veřejných prostorách je jistě správný. Od takových věcí totiž nemají být zákony, nýbrž dohoda malých komunit, jak chtějí žít a jak se chtějí chovat. Dospělí lidé nepotřebují všechno určit zákazy a příkazy, protože se umí dohodnout a umí se respektovat. Tím si společnost sama přirozenou cestou nastavuje standardy chování. Jedině taková společnost je silná a odolná.

V české společnosti již téměř vymizely absurdní situace, kdy arogantní kuřáci kouřili nekuřákům pod nos. Situace se prostě pro nekuřáky hodně zlepšila i bez zákona. A tak to má být. Osobně preferuji nekuřáckou restauraci, ale ještě mnohem více mi záleží na tom, aby měl majitel soukromého majetku právo rozhodovat o svém vlastním podniku. A toto právo má být svaté.

Moje hospoda totiž vůbec není totéž jako zastávka autobusu, jak mi napsal jeden čtenář na Facebooku. Moje hospoda je můj prostor, kam zvu lidi na návštěvu. Osobně budu rád, když se jim bude u mě líbit, ale mám i právo se chovat tak, že se jim u mě líbit nebude. Je to prostě moje věc. A nyní se mi stále více stát plete do mých věcí a mě už to přestává bavit. Mohl bych také ztratit chuť se v takovém státě o cokoli snažit.

Soukromý majetek je naprosto základním pilířem lidské důstojnosti a svobody. Moje svoboda je přitom podmínkou mé osobní iniciativy, neboli chuti něco dělat. Od respektu k soukromému majetku se odvíjí skoro všechno: ekonomická prosperita, konkurenční prostředí, prostředí svobodného kritického myšlení, politické a občanské svobody a přirozená pluralita. Někdejší historický úpadek naší země na úroveň chudých rozvojových zemí má jednoduchý důvod: Likvidace soukromého majetku a tím i likvidace osobní iniciativy.

Neustálé zasahování státu do podnikání, a to zejména do podnikání drobných a středních živností, vede ke společnosti ruského typu, kde nemá smysl o nic usilovat, kde individuální iniciativa nemá žádné společenské ocenění a kde jsou lidé vesměs bezmocní mužíci nebo prostě jen masa pracujících.

Skutečnost, že regulacemi jsou v posledních desetiletích posedlé i některé západní společnosti včetně orgánů Evropské unie, to není nic, co by mělo sloužit jako pozitivní argument. Evropská unie je slabá a hrozí jí rozpad právě proto, že tolik nadřazuje nadbytečné a nesmyslné regulování běžného společenského života nad úkol, který je vážný a zásadní: nad ochranu a bezpečnost společného svobodného prostředí.

Česká hospoda, tak jak jsme ji znali, umírá. Jaroslav Hašek i Bohumil Hrabal by dnes byli němí. Na vesnicích komunismus vyhnal lidi z kostelů a současný státní dirigismus je skrze neustálou státní buzeraci, EET a antikuřácký zákon vyžene z hospod. Alexandr Vondra má naprostou pravdu ohledně důsledků, které má současné sociální inženýrství.

Výsledkem státní buzarace a zakazování nebude zdravější a voňavější společnost, nýbrž společnost sterilní, vydezinfikovaná od veškerého autonomního chování a nejlépe i myšlení.

Milí Češi, zrajete na to, abyste si ještě nechali voperovat pod kůži čipy. Aby vás mohl stát všechny kontrolovat, zda děláte vždycky všechno správně.

[ctete]48183[/ctete]

[ctete]89619[/ctete]