Nespravedlivé nastavení různých norem pro různé skupiny občanů, navíc podle míry obliby těchto občanů u veřejnosti, vždy vyvolává těžké napětí ve společnosti. Nyní jsme v podobné situaci. Jedna skupina lidí – neoblíbení kuřáci tabáku – platí spotřební daň ze své neřesti, tabáku, při koupi každého paklíku. A to i přesto, že kuřák svou neřestí škodí jen sobě. Odůvodněním daně jsou náklady na vyšší nemocnost kuřáků, kouření opravdu je velmi nezdravé. Jiná neřest, záliba v tmářství, však může pro léčbu těch, kteří si své tmářství vychutnávají, znamenat ještě vyšší náklady na léčbu, než má kuřák. Navíc tmáři ohrožují své okolí. A neplatí ze své neřesti, vražedné středověké iracionality, žádnou daň. Pojďme, narovnáme podmínky pro všechny stejně!
Při placení v trafice jsem si najednou uvědomil, jak jsem já – a se mnou všichni ostatní kuřáci – tvrdě daněn za svou božskou neřest. Já kouřit přestat nemůžu – mám na to tabák příliš rád. Ale jsem si vědom, že kouření způsobuje od rakoviny plic přes ischemickou chorobu srdeční až po kuřácký kašel hned celou paletu nemocí. A tak tu spotřební daň platím s pokorou jako příplatek na své léčení, až mi kouření nemoc vyvolá. Chovám se zdravotně rizikově, tak holt si musím ty doktory předplatit. Antivaxeři se chovají ještě rizikověji, jejich chování je ještě rizikovější než kouření a náklady jejich léčby, až dostanou covid, půjdou někdy i do mnoha miliónů. Přesto oni žádnou daň platit ze svého tmářského postoje nemusí. A je to naprosto nespravedlivé.
Jak antivaxeři škodí okolí
„Když očkovaný nakazí očkovaného, nepůjdou do nemocnice,“ řekl epidemiolog Petr Smejkal z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). A když se na stejnou věc zeptáte kohokoliv jiného z elitních vědců, kteří se problematikou virů a epidemií zabývají, tak vám to zcela jistě potvrdí. Akorát doktor Smejkal to řekl fakt dobře – ta věta je marketingové heslo. Alespoň v mých očích. Různí lidé to mají různě, a já jsem raději doma než v nemocnici.
Nikdo však zatím nemůže vědět, jak vysoká pravděpodobnost je, když očkovaný pobude v jedné místnosti, či ještě lépe v autě, s presymptomatickým člověkem nakaženým covidem a bez roušek a dostane nějakou obří virovou nálož, jestli to platí také. Tato vakcína ještě není takzvaně sterilizační, na takovou si budeme muset ještě pár let výzkumu počkat. Jen výrazně snižuje pravděpodobnost těžkého průběhu – hospitalizace, a velmi výrazně snižuje pravděpodobnost úmrtí. Jde ji však prolomit, ale průlomové infekce mívají lehký průběh, je vám pár dní blbě a jste doma, ne na ARO.
Platí to však i tehdy, když pojede v autě a bez roušek do Jablunkova, pět hodin, s neočkovaným člověkem, který druhý den ulehne s covidem a který těch pět hodin v několika málo krychlových metrech vnitřku auta vydechuje, případně vykašlává miliardy virů? Podle všech výzkumů čím vyšší virová nálož, tím vyšší riziko – a je to tak zjevně v souladu se všemi poznatky o světě, že to nejspíše bude pravda. Když vám spadne na nohu kámen o hmotnosti jeden kilogram a za chvíli druhý o hmotnosti deset kilogramů, rozdíl opravdu pocítíte.
S virovou náloží tedy stoupá riziko nákazy a závažnosti průběhu onemocnění i poctivě očkovanému. Takže antivaxerství je především exemplární projev sobectví, bezohlednosti a sprostoty k okolí člověka. Antivaxer – není-li poustevníkem – svému okolí vlastně říká: Mně je úplně jedno, jestli kvůli mému antivakcinačnímu předsudku onemocníte, a bezohlednost je mým základním právem. Ale to je především etická stránka věci – a sociologické zkoumání antivaxerů ukazuje, že jde většinou o lidi, co to slovo neznají. Ekonomickou stránku znají všichni.
Já onemocnět chtěl!
Když nakládají neočkovaného antivaxera do sanitky, aby ho převezli na ventilační přístroj, protože má ve svých pětašedesáti letech tak těžký průběh covidu, že nejspíš umře, měl by popravdě říct: „Já jsem onemocnět chtěl!“ Protože když je člověk po roce, kdy jsou vakcíny dostupné všem a všude, neočkovaný, tak musel vědět, že se s největší pravděpodobností covidem nakazí, a kvůli věku bude zle. On to ale řekne jen málokdy. Především proto, že se už dusí a nemůže mluvit.
No a pak ho odvezou do špitálu. „Za týden hospitalizace covidového pacienta na jednotce intenzivní péče (JIP) pojišťovny zaplatí 579 848 korun. Za období od září do současnosti by měly zdravotní pojišťovny vyplatit 37 velkým českým nemocnicím za péči o pacienty s koronavirem přes 1,8 miliardy korun,“ psaly Lidovky 20. listopadu 2020. To jest – ty necelé dvě miliardy stála péče o covidové pacienty za pouhé tři měsíce loňského podzimu. Období, kdy ještě vakcíny nebyly. Dnes jsou dostupné každému a cena pobytu na lůžku JIP je stále někde kolem částky 580-600 tisíc korun. A když se na JIP pacient s nějakým zvlášť povedeným průběhem zdrží měsíc, tak je to k dvěma a půl milionům. Poslední výdaj s ním – pohřeb – však již zaplatí jeho pozůstalí, ne zdravotní pojišťovna.
O ty skoro dva a půl milionu za léčbu každého antivaxera s těžkým průběhem bude méně v kase, ze které se platí i léčba dětí s rakovinou. A já bych peníze ze zdravotního pojištění opravdu raději viděl v dětských nemocnicích a v prevenci, než byl svědkem toho, jak se ty peníze doslova vyhazují z okna kvůli tmářství antivaxerů, kteří jsou si za svou hospitalizaci v úplnosti zodpovědní sami.
Zaveďme spotřební daň z tmářství!
Propadat tmářství je v 21. století neřest jako každá jiná. Pokud má někdo pocit, že masturbace vede k „zblbělosti“, nejúčinnější prevencí nemocí je pití SAVO a vakcíny jsou podvod, jde vzhledem k všeobecné dostupnosti zdravotnických informací o koníčka. Nezdravého koníčka, neřesti. Něco srovnatelného s kouřením. Já si platím spotřební daň z tabáku při koupi každého paklíku tabáku. Antivaxeři ke svému koníčku nic nemusí kupovat, při zaujímání tmářského postoje nic neplatíte. Takže jak zdanit jejich neřest?
Snadnou pomůckou může být očkovací certifikát. Každý, kdo se může ze zdravotních důvodů očkovat, by měl ten certifikát předložit finančnímu úřadu. No a ti neočkovaní, kteří by jej nepředložili, by automaticky začali platit daň z praktikování zdraví škodlivé ideologie. Zaměstnancům by se daň z tmářství strhla při výplatě jako normální zdravotní pojištění a podnikatelům by se o příslušnou částku zvedlo placení záloh na pojistném. Nejsem ekonom zdravotnictví, takže nevím, kolik by antivaxeři měli ročně platit zálohy na léčbu svého covidu, jako platí kuřáci při koupi tabáku zálohy na léčbu své rakoviny plic. Ale „okometricky“ bych to viděl tak na 10 000–15 000 korun měsíčně. Nová vláda – pravicová – by tu daň, založenou na principu individuální zodpovědnosti a ohleduplnosti k okolí, měla zavést jako první bod svého programu svého prvního zasedání.