Historie Ruské pravoslavné církve je velmi pestrá. Krásné chvíle se střídaly s periodami selhání a korupce. Samozřejmě nelze vinu svalit na celou církev, když se její vedení nechá zkorumpovat a svést na scestí. Švýcarský reformovaný teolog Leonard Ragaz označil Velkou říjnovou socialistickou revoluci z roku 1917 za Boží soud nad církví. Byla to doba, kdy církev hromadila bohatství a moc a neplnila úkol péče o své lidi. Na střechách kostelů svítil zlatý plech, a jinde vykořisťovaní lidé živořili či umírali hlady. Není divu, že Lenin, Stalin a další komunističtí vůdci církev přímo nenáviděli.
Časem přišlo nadějnější období. Ve chvíli, kdy bylo Rusko napadeno Hitlerem, bylo zapotřebí nakupovat zbraně z USA a Velké Británie. Tehdy Ruská pravoslavná církev začala dávat zlato na nákup zbraní a podporovat stát. Těmito dary a nasazením v obraně země se částečně před sovětskou mocí rehabilitovala. Naneštěstí se v jejích strukturách po válce začala znovu opakovat a plíživě šířit nákaza cézaropapismu. Do struktur této církve pronikal vliv KGB.
Pro ekumenické hnutí měl tento vývoj velké dopady. Uprostřed studené války se v roce 1961 konalo v indickém New Delhi 3. valné shromáždění Světové rady církví (dále SRC). Na jeho začátku černé limuzíny přivezly ze Sovětského velvyslanectví delegaci Ruské pravoslavné církve. Tato církev byla s velkou pompou přijata do světového ekumenického hnutí. Každému soudnému člověku muselo být jasné, že něco nebylo v pořádku. Dobře to věděli i zástupci tehdejších československých církví a mnozí další. Mezi delegáty Ruské pravoslavné církve byli agenti KGB – sovětské tajné služby, která plnila úkoly špionáže, kontrašpionáže a tajné policie.
Někteří členové vedení této ruské církve byli tajnou policií vysláni k vystudování pravoslavné teologie a postupně se jim pak otevírala cesta na vyšší pozice v hierarchické struktuře. Arcibiskup Nikodim se stal členem Ústředního výboru SRC. Existuje dostatek důkazů, že právě on byl jedním z nasazených agentů KGB ve strukturách SRC, a samozřejmě nebyl jediným. KGB měla jasný plán a usilovala o proniknutí do struktur SRC.
Tak jedině lze vysvětlit, že všechny protesty proti zbrojení byly vždy namířeny proti západním zbraním, ale proti rozmístění sovětských raket s atomovými hlavicemi ve východní a střední Evropě se nesmělo mluvit. V této době SRC začala finančně podporovat různé revoluce a opatřovat zbraně pro bojující gerily v různých zemích světa. Tento kurz byl později zastaven.
Na těchto aktivitách se podílela například Křesťanská mírová konference, založená profesorem J. L. Hromádkou v Praze. Vydatně jí na katolické straně přizvukovalo hnutí katolických duchovních Pacem in terris, kterým komunistický režim prosazoval svou politiku do katolické církve. Některé zmíněné trendy doznívaly v ekumenickém hnutí ještě i po revoluci v roce 1989. Například v roce 2006 navštívila delegace české církve Kubu, aby zjistila potřebu podpory pronásledovaných křesťanů na Kubě. Došlo i k setkání s hnutím „Dámy v bílém“, což jsou manželky vězněných pastorů a pracovníků církví. V české ekumeně probíhaly finanční sbírky na podporu pronásledovaných na Kubě. Následně přijela do Ekumenické rady církví referentka SRC a tvrdila, že také jejich delegace byla na Kubě, a žádnou perzekuci křesťanů nezaznamenala. Tuto slepotu vytvářely ideologické brýle, kterých se SRC pomalu a těžce zbavovala.
Z minulých let je známo, že Ruská pravoslavná církev je v ekumeně stále velmi vlivná a často je třeba jí ustupovat. Současný moskevský patriarcha Kirill se rád fotí se svým příznivcem Putinem, který ho zahrnuje přízní. Oba zřejmě věří v hodnotu opětovného spojení trůnu a oltáře, církve a státu. Putin exemplárně políbí v kostele ikonu, a vedení církve mu za to vyjádří přízeň a podporu putinovského režimu. V současné rusko-ukrajinské válce se v plné nahotě projevil tento úděsný svazek. Současná válka má žel i náboženskou dimenzi. Ruská pravoslavná církev by opět chtěla pohltit Ukrajinskou pravoslavnou církev, která v roce 2019 dosáhla uznání své samostatnosti od ekumenického patriarchy z Istanbulu.
Patriarcha Kirill je z různých stran vyzýván, aby vystoupil proti agresivní invazi ruských vojsk na Ukrajinu. Zatím to neudělal a udržuje povědomí, že jako hlava církve souhlasí se šíleným prezidentem Putinem. V této situaci není možné, aby Ruská pravoslavná církev byla dále členkou Světové rady církví. Vylučte ji ze svých struktur! Je třeba, aby pravoslavná církev v Rusku dostala zpětnou vazbu, mohla se probudit z falešného snu a touhy po moci a nestala se trvale spoluviníkem největší válečné a humanitární katastrofy od druhé světové války.
Pavel Černý je kazatel Církve bratrské, pedagog Evangelikálního teologického semináře v Praze a bývalý předseda Ekumenické rady církví v České republice