Manažerka projektu Bright Sky Veronika Řídelová FOTO: Nadace Vodafone / se souhlasem
FOTO: Nadace Vodafone / se souhlasem
Aplikace Bright Sky může pomoci komukoliv rozpoznat a odhalit domácí násilí, nabídnout možnost správně vyhodnotit situaci a najít bezpečnou cestu k pomoci. To se týká ať už kohokoliv, kdo může žít v násilném vztahu, nebo někoho, kdo má obavy o svého blízkého kamaráda, kolegyni nebo někoho z rodiny, říká manažerka projektu Veronika Řídelová. V rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje, jaké má aplikace funkce a jak ji mohou při práci využívat i policisté.
Co je cílem aplikace Bright Sky?
Cílem aplikace i celého projektu Bright Sky, který zahrnuje jednak mobilní aplikaci, jednak i webovou stránku, je pomoci komukoliv rozpoznat a odhalit domácí násilí, nabídnout možnost správně vyhodnotit situaci a najít bezpečnou cestu k pomoci. To se týká ať už kohokoliv, kdo může žít v násilném vztahu, nebo někoho, kdo má obavy o svého blízkého kamaráda, kolegyni nebo někoho z rodiny. Jde o to, aby dokázal signály rozpoznat a nabídnout pomoc.
Takže není jen pro oběti konkrétně, ale může pomoci i jejich okolí.
Přesně tak, pomůže lidem kolem nich se nějak zachovat a najít informace. Výhoda aplikace je v tom, že je všechno na jednom místě, jsou to koncentrované informace týkající se toho tématu. Zároveň tím, že to je v aplikaci v mobilním telefonu, což je často věc velmi osobní, tak ten člověk má k těm informacím přístup relativně v bezpečí. I z toho důvodu je to tedy mobilní aplikace a odpadá všechno googlování. Důležité je, že když ten uživatel navštěvuje stránky skrze aplikaci Bright Sky, tak se nezobrazují v žádném webovém prohlížeči. Nikdo nedohledá, že jsem se dívala na stránky pro oběti domácího násilí.
Jak toho všeho aplikace dosáhne? Jaké má funkce?
S nápadem přišel britský policista John Liversidge, který celou svoji policejní kariéru vyšetřoval vraždy v důsledku domácího násilí. Když odešel do důchodu, tak si říkal, že by bylo skvělé vymyslet nějaký nástroj, aby každý dokázal rozpoznat, jestli už mu náhodou v tom vztahu nehrozí nebezpečí. Vymyslel tedy ve spolupráci s neziskovou organizací v Británii a Vodafonem tento technologický nástroj – pomocníka do kapsy. Tou nejpoužívanější funkcí je dodnes v České republice právě dotazník „Jsem v ohrožení?“, což je dvanáct otázek, zabere to zhruba tři minuty, a na konci se dozvím, jestli to, co prožívám, nebo ten vztah, ve kterém žiju, má znaky domácího násilí. Případně mi aplikace nabídne, že můžu kontaktovat některou z poraden pro oběti násilí. Opravdu drtivá většina lidí si aplikaci stahuje hlavně kvůli tomu, aby si zjistili, jestli je jejich vztah bezpečný, či nikoliv.
A z těch dalších funkcí je ve velmi podobném znění dotazník právě na přátele či rodinu, takže když mám obavy o někoho, zase si můžu udělat tříminutový dotazník a zjistit, jestli to, jak se chová kamarádka či kolegyně, není nějaké chování, které nese znaky oběti domácího násilí. A případně jak bych jí mohla pomoci. Následně můžu v té aplikaci vyhledat pomoc, obsahuje kontakty na všechny pomáhající organizace z celé České republiky. Můžu hledat buď podle místa bydliště, případně tam můžu zadat poštovní směrovací číslo nebo město. Přímo z aplikace můžu ty organizace kontaktovat ať už e-mailem, nebo telefonicky. To jsou ty nejdůležitější funkce.
Ještě je důležité říct, že skrze aplikaci si mohou uživatelé uchovávat důkazy o násilných incidentech, a to velmi bezpečně. Za minulý rok bylo takto uchováno přes 400 záznamů, ať už se jedná o texty, fotky, audio či video soubory.
Pak víme, že hodně lidí navštěvuje i oddíl, který se týká forem domácího násilí, kde jsou definice různých forem domácího násilí – ať už se jedná o ekonomické násilí, kontrolující chování a tak podobně. Nicméně z čísel nám vyplývá, že nejčtenější formy domácího násilí jsou ty, které se v České republice vyskytují velmi zřídka, pokud vůbec. To jsou věci jako žehlení prsou, mužská obřízka, grooming, spíš takové „exotické“ formy domácího násilí. Naopak ty, které jsou časté, jako je třeba sexualizované násilí nebo vydírání pomocí intimních fotek, tak ty moc čtené nejsou.
Máte pro tohle nějaké vysvětlení, proč to tak je?
Spíš si myslíme, že se lidé chtějí dozvědět o tom, co se ještě může dít horšího než to, co se děje jim. Je to jenom moje interpretace, žádné vysvětlení pro to nemáme, ale určitě s tím budeme pracovat. Protože smyslem oddílu s definicemi forem domácího násilí je, aby člověk, který žije v násilném vztahu, třeba zjistil, jestli se mu neděje ještě něco dalšího, jestli kromě fyzického nezažívá též psychické či ekonomické násilí.
Kolik má aplikace přibližně uživatelů?
Aplikace byla v České republice spuštěna před třemi lety a máme přes 9100 stažení. Ta webová stránka bright-sky.org v českém jazyce byla navštívena víc než 81000krát. My víme, že průměrně každý měsíc aplikaci využívá bezmála 300 lidí, a víme také, že během prvního a druhého měsíce nám až 50 procent uživatelů odchází. To se dá interpretovat tím, že získají informace v tu danou chvíli, v té jejich situaci, a nadále už to pro ně třeba není relevantní. To vysvětluje i samo používání aplikace, kdy si uživatelky a uživatelé potřebují ověřit, jestli jsou v násilném vztahu. Udělají si dotazník, případně prozkoumají možnosti pomoci a pak už s tím nějakým způsobem dál pracují.
Dokážete říct, kolik z těch uživatelů jsou ženy a kolik muži, nebo je to celé anonymní?
Je to celé anonymní, aplikace nevyžaduje žádnou registraci, nikam se nemusím hlásit. I to je velká výhoda, která snižuje jakékoliv bariéry. Ta čísla, která vám teď říkám, jsou všechno anonymizované informace. My nevíme, kolik z našich uživatelů je žen, mužů, jaký mají věk, případně kde bydlí. To nevíme a nikdy vědět nebudeme.
Zaregistrovala jsem, že různé salony třeba školí své zaměstnance, aby byli schopni klientkám pomoci a aplikaci doporučit. O tom máte nějaké zprávy? Organizujete školení?
Je to určitě cesta, kterou se snažíme jít, protože povaha té aplikace nám samozřejmě nedovoluje udělat nějakou masivní osvětu, tím bychom ty uživatelky a uživatele ohrozili. Zároveň se k nim nějakou formou musíme dostat, takže určitě zmiňujete kadeřnice, kosmetické salony a podobně, v době covidu jsme třeba vymysleli školení pro pošťáky, doručovatele různých kurýrních služeb.
Co se týká školení, tak školíme sociální pracovníky, aby věděli, jak ta aplikace funguje, proč ji mohou doporučovat. Teď se nám velmi hezky nastartovala spolupráce se Středočeským krajem, takže jsem proškolila několik desítek starostů, ředitelů mateřských školek, škol, vedoucí různých úřadů. Takže to je jeden pilíř té spolupráce, určitě spolupracujeme i s policií, právě tento týden (29. března) nás čeká školení také ve Středočeském kraji. Policistům budeme ukazovat, jak aplikace funguje, nabízet jim nějaké metodické postupy, pokyny, jak v případě nějakého zásahu aplikaci nabídnout. A třetím a možná nejdůležitějším pilířem je spolupráce napříč byznysovým sektorem. Jako Vodafone jsme se spojili se společnostmi IKEA, Avon a dalšími a věnujeme se tomuto tématu směrem k zaměstnancům. Před dvěma roky jsme začali pořádat bezplatné kurzy – Akademie proti domácímu násilí, kde chceme inspirovat ostatní, aby se toho tématu nebáli a aby i oni svým zaměstnancům nabízeli pomoc. Tahle Akademie už probíhá přes dva a půl roku, prošly jí desítky firem a už máme i velmi pozitivní výsledky, že některé firmy zavedly různé programy a věnují se osvětě. Snažíme se kultivovat i pracovní prostředí. Často se lidé, kteří doma něco prožívají, cítí v práci daleko bezpečněji, takže kde jinde tu pomoc nabídnout než právě v práci.
Když jste zmiňovala policii, může aplikace a třeba uložené záznamy v ní později pomoct u trestního řízení?
Je nutné říci, že ty záznamy, které si skrze aplikaci Bright Sky uložím, se na policii přímo neposílají. My k nim taky nemáme přístup, ten přístup k nim má pouze ten, kdo si je uloží, a je na něm, jestli se za půl roku, za rok, za dva rozhodne a půjde je využít jako důkazní materiál. Víme ale, že policie k tomu přistupuje jako k jakémukoliv jinému důkaznímu materiálu, takže my neříkáme, že to bude použito jako důkaz, ale že to může být použito jako důkaz. Protože to samozřejmě nezáleží úplně na nás, ale je to určitě funkce, kterou kvitují jak advokáti, tak právě policie.
Zrovna před několika dny sdílela kolegyně z neziskové organizace Rosa příběh, že klientka žila v násilném vztahu, měla několik fotografií a nějakých záznamů, ale protože ten partner jí kontroloval i telefon, tak jí ty důkazní materiály mnohokrát vymazal a odstranil. Ona se ocitla absolutně bez ničeho a musela začít sbírat důkazy nanovo do té aplikace.
O záznamy navíc člověk nepřijde ani v momentě, kdy si aplikaci odinstaluje, tak je to vymyšleno. Já si můžu aplikaci stáhnout, uložit si ten záznam, zase ji smazat, ale o záznam nepřijdu. Snažíme se opravdu dbát i na bezpečnost.
Zmiňovala jste, že aplikace je vlastně českou verzí té anglické, kterou vytvořil bývalý policista. Kdo se všechno podílel na české adaptaci?
Projekt jako takový financuje a koordinuje Nadace Vodafone skrze moji osobu, a protože my nejsme odborníci na domácí násilí, tak odborným partnerem je právě organizace Rosa – centrum pro ženy, dále pak Policie České republiky a ministerstvo vnitra, kde spolupracujeme s odborem prevence kriminality.
Začali jsme na tom pracovat před čtyřmi roky, byli jsme třetí zemí na světě po Velké Británii a Irsku (takže první cizojazyčnou). Naráželi jsme třeba na to, že v české verzi se nezobrazovala česká diakritika. Od té doby se to podařilo vylepšit a dneska je projekt spuštěný ve 13 zemích světa, na čtyřech kontinentech a funguje ve 23 jazycích. Celkem má přes půl milionu stažení. Dneska už se ta rodina rozrostla, je to velký mezinárodní tým, který se navzájem inspiruje různými věcmi, co kde funguje, takže se máme od koho učit. V tomhle asi musím neskromně říct, že to, jaká partnerství se nám tady v Česku podařilo navázat, je velkou inspirací pro mnoho okolních zemí.
