GLOSA / Dmitrij Medveděv patří k mužikům činu. Oč menší je, o to silnější vede za klávesnicí řeči. Oč opilejší je, o to větší nesmysly z něj padají. Jen pánbůh (a samozřejmě Putin) ví, jak něco takového mohlo být ruským prezidentem. Tentokráte si zřejmě zavdal více než obvykle.

„Ukrajinští zločinci oznámili, že se dohodli na jakýchkoli úderech na všechno v Rusku, například na Krymu,“ napsal Medveděv hned v první větě nového statusu na svém telegramovém účtu. A v duchu tvrzení, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, pokračoval: „Pokud je to pravda, a nyní není důvod pochybovat, pak jde o přímý právně významný důkaz spoluúčasti Západu na válce proti Rusku na straně státu Stepana Bandery.“

A pak přímo radostně zakvičel, že jde o rafinovaný casus belli (incident postačující k vyhlášení války, pozn. red.), a „pro Rusko možnost jednat v rámci jus ad bellum (právo zahájit válku, pozn. red.) proti všem a všem v zemích NATO“.

Vzápětí však ze svého blouznivého nadšeného vytržení pro válku upadl do trudnomyslnosti a poznamenal, že je to bohužel smutné. „Předpovědi apokalypsy se blíží,“ začal pofňukávat jurodivý exprezident a svoje až chiliastické extatické vytržení doprovodil biblickým citátem Zjevení 9:6. „V těch dnech budou lidé hledat smrt, ale nenajdou ji; chtějí zemřít, ale smrt od nich uteče.“

Pak si však zřejmě vzpomněl na své pravé bolševické kořeny a sám své náboženské blouznění korigoval vzpomínkou na Vladimira Iljiče Lenina; použil jeho citát „pamatují si nás, dokud rušíme druhé“, což Rusko již hodně dlouho skutečně dělá.

Celou svoji apokalyptickou eskapádu pak zakončil slovy sovětského vůdce a milovníka kukuřice Nikity Chruščova: „Ať se nám to líbí nebo ne, historie je na naší straně. My vás pohřbíme.“

Zřejmě pak odešel pohřbít dalších pár lahví vodky. Raději však měl přiložit ruku k dílu a pohřbít rozpadající se Leninovu mumii na Rudém náměstí.