Nový argentinský prezident Javier Milei. FOTO: Wikimedia Commons
FOTO: Wikimedia Commons
KOMENTÁŘ / Když byl v listopadu zvolen argentinským prezidentem excentrický ekonom Javier Milei, panovala vůči jeho vládě diametrálně různorodá očekávání. Nadpoloviční většina Argentinců, která dala Mileiovi v druhém kole přednost před levicovým ministrem financí Sergiem Massou, doufala především v hospodářský zázrak, který by chudnoucí zemi přivedl znovu k prosperitě. Velkou část z nich oslovila také Mileiova antisystémová rétorika, ve které tvrdě tepal dosavadní politickou „kastu“ a sliboval radikální rozchod s minulostí.
Zbývající část argentinské společnosti měla naopak z Mileiova nástupu obavy. Jevil se jim totiž jako další populista s autoritářskými sklony, jehož způsob veřejného vystupování budil směs posměchu a pobouření – Milei proslul mimo jiné bizarními návrhy (například na legalizaci prodeje orgánů) nebo vulgárními tirádami na adresu svých politických protivníků.
Po prvních několika týdnech ve funkci je zjevné, že Milei svou snahu o radikální proměnu argentinské ekonomiky myslí vážně – představil totiž sérii škrtů a hospodářských reforem. Případné autoritářské tendence se oproti tomu v tuto chvíli projevují spíše v náznacích, jako jsou přísnější pravidla postupu proti protestujícím nebo prosazování navrhovaných reforem prostřednictvím nouzových dekretů.
Prozápadní směřování
Milei převzal prezidentský úřad 10. prosince a v podstatě od tohoto okamžiku začal významně proměňovat politiku argentinské vlády doma i v zahraničí. Z hlediska Západu jsou nejzajímavější právě změny v zahraniční politice, především pak to, že Milei ukončil politiku argentinské „neutrality“ a jasně se postavil za napadenou Ukrajinu.
Zatímco předchozí, levicová vláda se mezi oběma stranami konfliktu pokoušela složitě vyvažovat, Milei na svou inauguraci a následně i do oficiální rezidence pozval Volodymyra Zelenského a přislíbil, že se pokusí na tomto kontinentu vyjednat pro Ukrajinu větší podporu. Argentina navíc napadené zemi poskytne trojici vrtulníků Mi-171E, které nakoupila od Ruska pro účely pátracích a záchranných operací v Antarktidě.
Ze stolu padá také plán na zapojení do hospodářského sdružení BRICS, ve kterém dosud dominovalo Rusko a Čína. „BRICS souvisí spíše s politickou orientací než s potenciálními obchodními výhodami,“ vysvětlila toto rozhodnutí nová ministryně zahraničí Diana Mondino. Argentinské „ne“ představuje ránu ruské a čínské snaze o zvýšení významu skupiny BRICS, která má ambici konkurovat globální hospodářské dominanci Spojených států a Evropské unie a za tímto účelem se rozhodla rozšířit o další rozvíjející se ekonomiky.
K úlevě mnohých diplomatů a ekonomů naopak nedošlo na uskutečnění Mileiova předvolebního slibu přerušit vztahy s „komunistickými“ režimy včetně Číny a sousední Brazílie, kde vládne levicový (leč demokraticky zvolený) prezident Lula da Silva. Čína a Brazílie jsou zdaleka největšími argentinskými obchodními partnery, experti proto varovali, že by takové rozhodnutí způsobilo katastrofu.
Škrty a reformy
Zatímco zahraniční politika hrála v argentinské předvolební kampani jen okrajovou roli, zdaleka nejdůležitějším tématem pro voliče bylo hospodářství. Milei byl zvolen právě kvůli tristnímu stavu argentinské ekonomiky, která se potýká s recesí, bezmála 150procentní inflací a stále narůstajícím počtem lidí žijících v chudobě. Nový prezident sliboval tuto situaci změnit prostřednictvím přechodu k dolaru – argentinské peso je pověstně nestabilní – a zároveň liberalizace extrémně regulované a silně zadlužené ekonomiky.
Avizovaná dolarizace je v tuto chvíli v nedohlednu a Milei mnoho svých voličů překvapil, když ministrem financí jmenoval bývalého ředitele centrální banky Luise Caputa – tedy instituce, kterou ve své předvolební kampani opakovaně sliboval zrušit jako nepotřebnou. Zároveň ale do pohybu uvedl poměrně drastickou konsolidaci veřejných financí, jejíž součástí je snížení počtu ministerstev na polovinu, zrušení cenové regulace základních potravin, seškrtání dotací na pohonné hmoty a dopravu nebo zastavení většiny infrastrukturních projektů.
Milei také umožnil prudké znehodnocení argentinské měny, jejíž hodnota byla centrální bankou uměle udržována na vyšší úrovni, a navzdory dalšímu předvolebnímu slibu zvýšil daně na dovoz i vývoz zboží. Nová vláda doufá, že se jí tímto způsobem podaří snížit vysoký deficit státního rozpočtu a zvýšit vyčerpané devizové rezervy. „Musíme vyřešit naši závislost na fiskálních deficitech,“ prohlásil ministr financí Caputo, podle kterého Argentina hospodařila s rozpočtovým schodkem ve 113 z posledních 123 let.
Kromě úsporných opatření představil Milei také balík více než tří set reforem, které by měly zcela proměnit podobu argentinské ekonomiky. Jejich součástí je třeba liberalizace zákoníku práce, oslabení odborů, zrušení regulovaného nájemného nebo umožnění privatizace státních podniků. „Naším cílem je nastoupit cestu k obnově svobody a nezávislosti jednotlivců a začít odstraňovat rozsáhlé množství regulací, které brzdí hospodářský růst v zemi,“ vysvětlil prezident opatření, která budou nyní muset posoudit obě komory argentinského kongresu.
Reakce doma i v zahraničí
Škrty a ekonomické reformy se setkaly s poměrně pozitivním přijetím v zahraničí. Jako „odvážné“ je pochválil například Mezinárodní měnový fond (MMF), kterému Argentina dluží desítky miliard dolarů, a uvítali je také investoři. V samotné Argentině ale úsporná opatření okamžitě vyvolala prudký nárůst cen, který silně zasáhl chudší část společnosti. Rostly především ceny základních potravin a pohonných hmot, které v řádu několika dnů zdražily o desítky procent. Ekonomové očekávají, že se inflace v příštích měsících minimálně zdvojnásobí.
„Bezprostředním důsledkem těchto opatření bude bezpochyby silný nárůst inflace,“ upozorňuje Juan Manuel Telechea z Národní univerzity Artura Jauretcheho (UNAJ), podle kterého se musí Argentinci připravit na měsíční inflaci ve výši třiceti až čtyřiceti procent – v listopadu to přitom bylo „pouhých“ 12,8 procenta (v Česku šlo pro srovnání o 0,1 procenta). Není proto překvapením, že už proti úsporným opatřením a připravovaným reformám proběhly první protesty a odbory slibují masovou mobilizaci.
Mileiova vláda na protesty reagovala poměrně razantně, když odvolala pravidla z roku 2011, která měla bránit příliš brutálním zásahům bezpečnostních složek vůči demonstrantům. Zrušený bezpečnostní protokol mimo jiné omezoval použití gumových projektilů na „obranné účely“, stanovil, že musí být všichni policisté a jejich vozidla viditelně označeni, nebo garantoval novinářům právo svobodně pokrývat protesty.
Nová ministryně vnitra Patricia Bullrichová, která byla mimochodem v prezidentských volbách jednou z Mileiových protikandidátek, zároveň oznámila, že demonstranti nebudou mít nadále možnost blokovat silnice nebo dálnice. Organizátoři protestů ponesou za případné přerušení plynulé dopravy finanční odpovědnost a samotným blokujícím hrozí, že přijdou o nárok na sociální dávky.
Demokrat, nebo autoritář?
Zpřísnění pravidel pro pořádání protivládních demonstrací posílilo v opozičně naladěné části argentinské společnosti obavy z toho, že by mohl mít nový argentinský prezident autoritářské tendence. Varovně působí také Mileiova blízkost k předním obhájcům argentinské vojenské diktatury z let 1976 až 1983, která si během tohoto krátkého období vyžádala na třicet tisíc obětí.
Součástí těchto kruhů je především Mileiova viceprezidentka Victoria Villarruelová, která v roce 2013 dokonce navštívila ve vězení někdejšího diktátora Jorgeho Rafaela Videlu a v předvolební kampani navrhovala třeba rušení muzeí připomínajících zločiny vojenské junty nebo revizi odškodného vypláceného jejím obětem.
Sám Milei má dlouhodobě tendenci období diktatury relativizovat a netají se tím, že za své vzory považuje politiky, kteří projevují jen málo respektu k demokratickým normám – od Donalda Trumpa přes brazilského exprezidenta Bolsonara až po maďarského premiéra Orbána, kterého mimochodem rovněž pozval na svou inauguraci.
Milei se těmto autoritářským populistům podobá zejména způsobem vystupování, kdy opravdu nevybíravě útočí na své oponenty, odsuzuje celý údajně „zkorumpovaný“ politický systém a prostřednictvím sociálních sítí se obrací přímo k „lidu“, jehož přízeň mu má zajistit prosazení plánů navzdory případnému odporu parlamentu nebo soudů.
Právě s apelem na lid se dnes Milei pokouší protlačit výše zmíněnou sérii hospodářských reforem, kterou opět bez ohledu na předvolební sliby předložil ve formě nouzového dekretu – tedy způsobem, který zamezuje jakékoli diskusi na půdě parlamentu a kongresu dává pouze možnost jej buď přijmout jako celek, nebo úplně zamítnout. Na zhodnocení, jestli se nový prezident podobně jako jeho vzory skutečně pokusí narušit samotnou podstatu argentinské demokracie, je ale ještě příliš brzy.
