KOMENTÁŘ / Arménie je malá země s bohatou historií a kulturním dědictvím. Je to země hrdá na svou křesťanskou tradici sahající až do počátků této víry. Dnes se ocitá na rozcestí své zahraniční politiky. Po staletí byla spojená s Ruskem prostřednictvím historických a vojenských vazeb, ale nyní hledá nové cesty k nezávislosti a suverenitě. Její snažení by Evropská unie měla podporovat.

Historické spojenectví s Ruskem bývalo pro Arménii zárukou bezpečnosti. Po řadě zklamání z ruské neochoty pomoci ve složitých situacích je toto pouto v posledních letech otřeseno.  Arménský premiér Nikol Pašinjan dokonce naznačil možnost vystoupení z Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB), což je (velmi zhruba) ruská obdoba bezpečnostní aliance NATO.

Arménie má vleklé územní spory se svými sousedy, hlavně s Ázerbájdžánem. Jádrem rozepře je region Náhorní Karabach, který dle mezinárodního práva patří Ázerbájdžánu, ale od rozpadu Sovětského svazu jej kontrolovala místní vláda arménské menšiny za podpory Jerevanu. Tuto situaci Ázerbájdžán ukončil v roce 2020, kdy jeho jednotky nad oblastí převzaly kontrolu.

Dále čtěte

ROK DO VOLEB: Pomozte bránit Česko, aby se z něj nestal Mordor

Máme za sebou evropské a krajské volby. Nedopadly dobře, výsledky demokratických stran byly chabé, a to zejména v krajích. Nejde…

Další vzájemný konflikt se odehrál v roce 2021 a tato přeshraniční krize trvá dodnes. Rusko sice vyvíjelo diplomatickou aktivitu, ale prakticky na obranu svého dlouholetého spojence neudělalo vůbec nic. Neschopnost Ruska fungovat jako regionální mocnost a obhájit své zájmy v regionu samozřejmě nezůstala bez reakce.

Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev a arménský premiér Nikol Pašinjan v současnosti hledají cestu, jak vzájemné rozepře dle mezinárodního práva urovnat. Dříve podobné rozhovory v naprosté většině zprostředkovávalo Rusko, dnes obě země jednají převážně bilaterálně. Věřím, že existuje naděje na úplné vyřešení konfliktu.

Arménie prochází procesem přehodnocení své dlouhodobé zahraniční politiky. Snaží se navázat nové formy spolupráce v oblastech, jako jsou obrana, ekonomika a technologický rozvoj. V rámci tohoto procesu hledá nové partnery a zdroje podpory, když Rusko nemá sílu závazky k zakavkazské zemi plnit.

Důkazem toho je i jednání o bezvízovém styku s Evropskou unií. To by usnadnilo mobilitu mezi Arménií a EU a otevřelo dveře k širšímu partnerství. Kromě toho EU poskytla Arménii finanční podporu pro posílení ozbrojených sil k ochraně civilistů a zvýšení odolnosti země. Arménie naopak dle ruských zdrojů poskytla systémy protiletadlové obrany Ukrajině.

Dále čtěte

Hitlerova kampaň slavila u západního publika úspěch. Je až zarážející, jak podobné argumenty používá Putin

KOMENTÁŘ / V úterý je tomu přesně 86 let od chvíle, kdy Československo muselo dle nařízení Mnichovské dohody začít potupně…

Cesta k plné nezávislosti na Rusku a přeorientování se na nové partnery je náročná, ale Arménie je zjevně odhodlaná ji absolvovat. Rusko stále má na arménském území řadu vojenských zařízení a hraje roli v regionální bezpečnosti. Navíc se již pokusilo o státní převrat, který by směr země k nezávislosti zvrátil.

Je v zájmu EU, aby usilovala o nezávislost Arménie na Rusku. Můžeme Arménii nabídnout humanitární pomoc a podporovat politická řešení vedoucí k míru a stabilitě. Rusko soustředí sílu do zbytečné agrese na Ukrajině a je nuceno stahovat se z oblastí, které dříve patřily do jeho sféry vlivu. Kromě Arménie je to hlavně region střední Asie. Pokud se EU nedokáže chopit příležitosti a posílit diplomatické i ekonomické partnerství s těmito zeměmi, s radostí to udělá Čína. To bychom neměli dopustit.

Autorem je místopředseda poslanecké sněmovny za KDU-ČSL.