Stačilo pár hodin jednání o vyslovení důvěry vládě a ukázala se pravá tvář dvojministra Jana Hamáčka. Zatímco vždy měl své chování stoprocentně pod kontrolou, a dokázal tak na některé občany působit jako slušný politik, který je častým terčem nevybíravých podrazů, přenos ze sněmovny ho usvědčil. Jakmile však předseda ČSSD usedl po bok Andreje Babiše, bylo jasné, že už patří jemu.

Hamáček se rád stylizuje do role ublíženého politika, na kterého si ostatní dovolují a chystají mu jednu nepěknost za druhou. Předseda sociálních demokratů si tak před pár týdny stěžoval na Babiše, který na něj udělal podraz s jmenováním Miroslava Pocheho hned den po skončení referenda v ČSSD, později bylo Hamáčkovi podle jeho slov smutno, když o něm nemluvil pravdu předseda komunistů Filip.

Hodně lidí, kteří ještě nevěděli, co je nový šéf socialistů zač, na chvíli uvěřili pohádce o otloukánkovi, který se chudák ještě pořádně neorientuje mezi ostřílenými politickými mazáky, kteří jsou zvyklí vést své strany a hnutí. Stačila však chvilka a nový šéf diplomacie i vnitra se velmi rychle otrkal.

Hamáček, zvyklý maximálně na to, že sedí ve sněmovně na předsednickém místě, kam na něj kamera zamíří jen nezvykle, nedával pozor, jak se chová. Ve vřelé diskusi s Andrejem Babišem a z druhé strany Alenou Schillerovou tak strávil celý den. Smál se vtipům určeným pro „aňáky“, tleskal jako dlouholetý člen holdingu a mračil se, když někdo rýpal do premiéra. Rychle se také naučil neposlouchat kolegy u řečnického pultíku nebo na ně arogantně reagovat, když ho nevidí a nemohou se bránit.

Tohle je Jan Hamáček, bez příkras a ve skutečnosti. Kariérista, který ihned, jak zacítil možnost byl plnohodnotným ministrem, vyměnil všechny své politické „kamarády“ za nové. Ty, kteří mu nabídli funkci a rádobyúspěch na politickém výsluní. Pád však přijde rychle a bude bolet. Babiš si nové blízké nedělá, je zvyklý na ty dlouholeté, pokud možno s minulostí v StB.