Ne zcela na úrodnou půdu padl rozhovor ruského prezidenta Vladimira Putina s Američanem Tuckerem Carlsonem. Vedle popuzené reakce Polska, které ruský prezident de facto označil za původce druhé světové války, zaujaly pozorovatele obsáhlé historizující pasáže, při nichž Putin hovořil o raném středověku a dalších, zcela nesouvisejících věcech. Ty měly specifický ohlas až v zemích daleko na východě.

Až do devátého století našeho letopočtu se ve svém rozhovoru s Carlsonem vrátil ruský prezident Vladimir Putin, když hovořil o založení Kyjevské Rusi, křtu jejích vládců a jejím napojení na východní křesťanství. Jeho smělý historický exkurz měl doložit, zjednodušeně řečeno, že Rusové tu byli dřív a žádní Ukrajinci neexistují, natož aby měli právo na existenci vlastního samostatného státu.

Právě snahy ruského diktátora najít historické ospravedlnění genocidy ukrajinského národa si získaly, vedle jeho podezřele neposlušné levé dolní končetiny, velkou pozornost, a to až mezi Číňany a v rozlehlém Mongolsku.

Reagoval na ně například čínský komentátor C‘-čchen Wang, člen nevládního think tanku Centrum pro Čínu a globalizaci, který kritizoval snahy ruského prezidenta zneužít historii ve svůj prospěch. „Žijeme v současnosti, se současnými zákony, ne v 8. století,“ rozhořčoval se s tím, že podobné historické exkurzy bývají podle něj zcela nekonstruktivní a nechápe, proč by se v takovém případě nemohlo argumentovat situací v roce 200 př. n. l. Právě na to reagoval i americký herec Robert Wu, když napsal, že v souladu s historií by Rusko mělo vrátit Číně Vladivostok a rozsáhlá území „ukradená před sto a více lety“, což výše zmíněný Číňan kvitoval.

Se značnou dávkou ironie na Putinův středověký historický exkurz zareagoval bývalý mongolský prezident Cachjagín Elbegdordž. „Po Putinově proslovu jsem našel mongolskou historickou mapu. Nebojte se. Jsme mírumilovný a svobodný národ,“ napsal s odkazem na ohromný rozsah mongolské říše, masivně předčící, respektive zabírající Rusko, a to jak za časů antického Říma, tak během Putinem zmiňovaných období, kdy byla na vrcholu moci říše Čingischána a jeho nástupci, kteří území Ruska z většiny ovládali.

Vedle v zásadě humorných a ideologických aspektů Putinova projevu se ale ruský prezident velmi chlubil úspěšným vzájemným obchodem s Čínskou lidovou republikou a skvělými vztahy se svým „kolegou a dobrým přítelem“, tamním prezidentem Si Ťin-pchingem. Jak ale již dříve uvedli četní pozorovatelé, včetně ruských, Putinově zemi reálně hrozí, že se z ní stane ekonomická kolonie Číny.

Například profesorka Taťjána Zaborcevová ze Sibiřského institutu geografie přímo píše, že Rusko, zejména jeho východní části, se pro Čínu proměnilo ve zdroj laciných surovin, tedy zejména ropy a plynu, ale také dřeva a dalších zdrojů, aniž by za to dostávalo adekvátní protihodnotu. O tom, že Rusko čelí skutečnému riziku závislosti na svém lidnatějším sousedovi, se poměrně nedávno vyjádřil například také ředitel CIA Richard Burns.