Josef Kratochvíla trpí léta chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) a při dýchání přes roušku se dusí. Nošení roušky takřka za všech okolností mu znemožňuje se léčit, přesto jej této povinnosti nikdo nezprostil, a zjevně se o to ani nepokusil.
Josef Kratochvíla vzhledem ke své nemoci dýchá trvale ztěžka. Jak ale sám říká, pod povinnou rouškou to „prostě venku vůbec neudýchá“. A tak se u šéfů příslušných klinik domáhá rady, jak zajistit, aby se dostal ven a mohl chodit (jak má předepsáno od lékaře). „Žiji ve městě, kde pokud vyjdu bez roušky, jsem okamžitě napomenut, abych si ji nasadil,“ popisuje nedůstojnou situaci a pro astmatiky požaduje stejnou výjimku, jakou už mají například autisté, kteří roušku nosit nemusejí. Proti opatření na zakrývání nosu a úst a priori nic nemá a jako biochemik je i dalek toho, aby zlehčoval argumenty epidemiologů. Plošné nařízení ministerstva, podle něhož musí nosit roušku skoro každý a takřka za všech okolností, a ještě pod hrozbou mastné pokuty, ale považuje za absurdní.
S výhradami proti opatření ministra zdravotnictví Vojtěcha se tedy obrátil na plicní odbornou společnost (ČPFS), Český občanský spolek proti plicním nemocem (ČOPN) i na pneumoložku, nepomohl mu ale nikdo. „Opatření nouzového stavu bohužel neumím zvrátit, ať už si o nich myslím, co chci,“ odpověděla mu přednostka Pneumologické kliniky 1. LF UK a Thomayerovy nemocnice Martina Vašáková. „Máte pravdu, že ochranná rouška zhoršuje dýchání nejen nemocným s plicním onemocněním a dalšími nemocemi, ale i zdravým lidem,“ zevšeobecnil pacientovu těžkost předseda Českého občanského spolku proti plicním nemocem Stanislav Kos.
Kratochvíla poukazuje na to, že Česká republika je vedle Slovenska jediná evropská demokratická země, jež přikázala svým občanům nosit roušky za všech okolností mimo domov. A jak dodává, jsme už úplně jediná evropská demokratická země, která od května trestá porušení tohoto nařízení pokutou až 10 tisíc korun. „A to prosím i v situaci, kdy mne policejní hlídka například potká osamoceného uprostřed liduprázdné ulice (za účelem ‚ilegálního‘ volného dýchání, které mi jako pacientu s CHOPN doporučuje moje ošetřující plicní lékařka)!“ vykresluje absurditu plošného nařízení ministerstva.
Jakkoliv už Kratochvíla může na někoho působit jako programový potížista, nařízení nosit roušku je ochotný uposlechnout. Má pro to pochopení na prostranstvích s větším množstvím lidí, v obchodech apod. Pokud už ale má dýchat přes nějakou pomůcku, uvítal by alespoň to, pokud by mu někdo doporučil nějakou vhodnou pro pacienty s CHOPN, o radě, kde ji sehnat, ani nemluvě. „Rouškami sice asi uchráníme pacienty s CHOPN od COVID-19, ale zřejmě je zdravotně výrazně poškodíme a zhoršíme jejich plicní chorobu (pod rouškou prostě žádnou zátěž neudýchám),“ vtipkuje hořce.
Věc má ale i docela prostou rovinu. Kratochvíla, který žil nějaký čas v zahraničí, odmítá tváří v tvář neschopné moci jakkoliv švejkovat. Nechce poodhrnovat roušku a pokradmu si ulehčovat dýchání ve chvílích, kdy se strážník nedívá. Volí pro něj důstojnější cestu, kdy zjevné nesmysly systému otevřeně vrací jako vadné zboží v obchodě a domáhá se nápravy v zájmu spravedlnosti.
