Ve čtvrtek navštívila německá kancléřka Angela Merkelová výstavu která se jmenuje “Erlebnis Europa“. Merkelová tam řekla, že Evropa prožívá „otevřené a vzrušující diskuse“. Zúčastnil se také předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Jak to komentoval Der Spiegel, výraz vzrušující debata není příliš přesný, protože v tuto chvíli se jedná spíše o ostrý spor, který otřásá celou Evropskou unii. Jde o to, zda turečtí občané budou moci v budoucnosti cestovat do EU bez víza. To je součást dohody o uprchlících, kterou Unie s Tureckem uzavřela. Kromě toho musí Ankara splnit 72 požadavků, aby Unie cestování uvolnila. A v tom je právě ten problém. Mimo jiné Evropská unie požaduje změnu tureckých protiteroristických zákonů, které ale hájí prezident Erdogan. Ten označil tento požadavek za pokrytectví. Podle něj takové zákony platí i v Evropě.

Co vlastně Evropská unie požaduje? Evropská komise a Evropský parlament trvají na tom, aby turecká vláda zcela splnila všechna kritéria. Vlna kritiky se snesla zvláště na Evropskou komisi, která již doporučila zrušení vízové povinnosti, což se zdá být poněkud předčasné. Předseda EP Schulz se se všemi šéfy poslaneckých frakcí shodl na tom, že bez plnění dohody nebude zrušení víz možné. Bez Evropského parlamentu žádná dohoda definitivně odhlasována nebude, ta musí být schválena právě tam.

Momentální situace je taková, že Turecko se drží dohody, podle které se uprchlíci, kteří přišli ilegálně do Řecka, vrací zpátky do Turecka. Problém je v tom, že když odstoupil premiér Ahmet Davutoglu, je politická situace v Turecku značně nejasná. Byl to totiž právě Davutoglu, který tuto dohodu s Evropskou unii uzavřel. Byl také považován za umírněného zástupce strany AKP. Burhan Kuzu,  Erdoganův poradce, pohrozil Evropskému parlamentu na Twitteru, když napsal že pokud parlament přijme špatné rozhodnutí bude Turecko opět na kontinent posílat uprchlíky. To pochopitelně vyvolalo jisté podráždění. Objevují se také názory, že místo toho aby se řešila společná uprchlická politika, vyjednávají špičky Evropské unie diktátory

V tuto chvíli se podle serveru spiegel.de zdá, že není možné žádné řešení bez toho, že by někdo ztratil tvář. Jak ale sever ve svém komentáři uvádí, v Evropské unii ještě stále panuje naděje, že by Erdogan mohl ustoupit. On sám je také člověk, který má nějaké politické zájmy a kdyby dohoda úplně ztroskotala, nic by tím nezískal. Výsledek, že prohraji obě strany, tedy že Turecko nebude mít bezvízový styk, zato Evropa bude mít zástupy uprchlíků, není žádná výhra. Za pozitivní signál komentátoři považují, že Erdogan ve středu naznačil, že nebude trvat na zavedení bezvízového styku do konce června, ale že by přijal řešení, které by přišlo až v říjnu.

V současné době nechce nikdo v Bruselu mluvit o alternativním plánu. Jedna věc se zdá být. Jasná Pokud by nedošlo ke zrušení víz a Ankara nechala jednání a celou smlouvu mezi Evropskou unií a Tureckem ztroskotat, opět by se objevily tisíce uprchlíků na řeckých ostrovech a nebylo by možné je posílat zpátky. Mezitím se ale takzvaná balkánská cesta do značné míry uzavřela, takže uprchlíci by se hromadili v Řecku. Měli bychom tam desetitisíce lidí a je jasné že pašeráci lidí by se pokoušeli využít další cestu, která by vedla ze severní Afriky do Itálie. V takovém případě by se musely posílit záchytné body v Řecku a v Itálii. Je jasné, že by to znamenalo finanční zátěž pro celou Evropu a pochopitelně také organizační zátěž pro Řecko a Itálii. Tyto země přitom mají dost svých vlastních problémů, které je pro ně obtížné vyřešit i bez uprchlické krize. Představa uzavírání hranic vypadá na první pohled jako pragmatické řešení. Nikdo se ale raději neptá, co se stane, kdyby se skutečně povedlo hranice hermeticky uzavřít

Značné znepokojení také vyvolávají zprávy, které přicházejí z Turecka o porušování lidských práv, především pokud jde o svobodu slova. Jsou tu žaloby na novináře turecké novináře a také snaha postihovat kritiku tureckého prezidenta v zahraničí. To budí dojem, že Turecko si dělá co chce a Evropa musí jako rukojmí pouze poslouchat. Teď se nacházíme situaci, kdy je skutečně každá rada drahá a to doslova. Ví snad někdo skutečně, co by se dalo s tím vším dělat? Příští dny ukáží, jestli má dohoda s Tureckem nějakou šanci. Je zřejmé, že kancléřka Merkelová v tomto případě vsadila na jednu kartu. Když to nevyjde, byla by to pro ni velká politická porážka podle posledního průzkumu si dvě třetiny Němců nepřejí aby Angela Merkelová vedla vládu i v příštím období. Jenomže ať ji povede kdokoli, bude vyjednávat s tím samým Tureckem a řešit ten samý problém. Otázka pro nás: kolik lodí a vojáků a policistů a peněz jsme nabídli pro ochranu vnějších hranic Schengenu? Protože něco to stát bude. O tom populisté nemluví, ti jenom vědí, co nechtějí.