Babišovo ministerstvo financí se pustilo do dalšího boje za lepší svět. Prezident Zeman dnes podepsal zákon, který kromě jiného přikazuje provozovatelům internetového připojení blokovat konkrétní weby s nebezpečným hazardem. Jejich seznam bude sestavovat a pravidelně aktualizovat právě Babišův úřad. A nabízí se okamžitě první logická otázka: Podle jakého klíče bude černou listinu ministerstvo vytvářet?

Kritici totiž volají: Pozor, Babiš zavádí cenzuru. Troufám si ovšem tvrdit, že v tomto sporu – už tak nějak tradičně v prostředí české politiky – vůbec nejde o ohrožený svobodný přístup k informacím, který internet už několik let obstarává většině civilizovaného světa. V tomto směru lze Babišovi výjimečně věřit.

Nejde tady ale ani o ubohé závislé gamblery, kterým by zákon měl zachránit život – taková naivita už nemůže snad ani vyvolat shovívavý úsměv na rtech. Žádný ubožák, který prohrává v hazardních hrách svůj veškerý příjem ze sociálních dávek by nestál Andreji Babišovi ani úředníkům jeho ministerstva za tolik námahy a práce, kolik museli vynaložit na obhajobu a přijetí stávající novely.

Když si uvědomíte tento prostý fakt, je nasnadě, že i tady jde zřejmě o víc než o ochranu obyvatelstva ohroženého hazardem (třeba gamblerů je v Česku stále pouhá hrstka v porovnání s těžkými alkoholiky, jimž neléčená závislost ničí navíc i zdraví).

Tady se hraje o svobodný přístup k penězům, které hazard na internetu přináší. Oficiální statistiky neexistují, ale prý jde o velké sumy. Vláda bude rozhodovat, kdo si na ně bude moci „sáhnout“ a kdo nikoliv. Pokud kdokoliv bude chtít na internetu podnikat v hazardu, bude muset splňovat veškeré požadavky ministerstva financí.

Ministerstvo bude nedovolené hry vybírat a hodnotit v rámci speciálního správního řízení. Pak označí internetovou adresu a s ní spojené bankovní účty za nelegální podnikání. ODS požadovala, aby toto rozhodování dostal na starost správní soud, neúspěšně. Veškerá kritika hovořící o špatné podobě možná i potenciálně přínosného zákona přišla vniveč.

Ministr Babiš označil za potenciálně nebezpečné hazardní stránky „ty, které jsou v češtině, které míří na hráče v Čechách“. „Jde o nástroje, které doporučuje Evropská komise a dnes je standardně používá osmnáct zemí Evropské unie. V žádném případě tedy nelze hovořit o cenzuře nebo porušování ústavy,“ prohlásil.

Opozice ovšem vidí jeho snahu o evropskou modernizaci zcela opačně. Novelu považuje za zpátečnickou. „Zařadíme se mezi země, které mají nedemokratickou strukturu a vůči internetu postupují restriktivně,“ varoval před zákonem jeden z mnoha kritiků poslanec Petr Bendl (ODS). Poskytovatelé internetu se pak brání proti novým nařízením tvrzením, že blokování stránek vyjde draho. Ne, že by zrovna je bylo třeba šetřit – v Česku rostoucí konkurence v poskytování internetu a mobilních sítí způsobila pouze to, že platíme jedny z nejvyšších cen v Evropě.

Jedno jim lze ale věřit beze zbytku. Totiž že je i při špičkovém technickém vybavení velmi obtížné zajistit jaksi z „druhé strany“ počítače, že šikovný uživatel se k blokovanému obsahu skutečně nedostane. Přesněji řečeno – vzhledem ke zkušenostem na síti je mnohonásobně pravděpodobnější, že případní hackeři si brzy nějak poradí. Složitě a dlouze obhajovaný zákon o hazardu půjde zase „do kopru“ – alespoň tedy jeho nejdiskutovanější část. A řekněme si to rovnou: To bude ještě to lepší řešení.

Takže zpátky k tom hlavnímu důvodu, kterým má být obcházení daňové povinnosti u firem, které budou vydělávat na českých hráčích, a přitom budou vlastnit licenci (a tudíž i platit daně) v zahraničí. Ano, toto opatření sice platí i v jiných zemích EU, ale nikde o jednotlivých webech a jejich fungování nerozhoduje vláda ani její úředníci.

Rozhodnutí o blokaci je vždy koordinováno regulátorem, což je nezávislý orgán, složený z odborníků (např. ve Francii má francouzský regulační úřad ARJEL zhruba 60 zaměstnanců). Možná se pan Babiš snaží ušetřit tím, že pravomoc delegoval na svůj úřad, ke spoření by si ale měl nalézt vhodnější způsob. Ve svém boji za poctivé placení daní v Česku připomíná už skoro nebezpečného fanatika, který si v zápalu hry nevšiml, že překračuje veškerá obecně platná pravidla. A že to se nedělá ani při hraní hazardních her.