Za vším je třeba hledat viníky a hned po tragédii v Berlíně mají někteří jasno. Bylo kolem půlnoci a český internetový lid už píše, kdo je hlavní viník berlínských událostí. Samozřejmě Angela Merkelová a taky finančník Soros. Ten zatím jako hlavní viník nikde tolik nefiguroval. Byl zatím jen otloukánkem těch, kdo bojovali proti „novému světovému řádu“, jak ho údajně představuje elita, Bilderberg, pro někoho ještě zednáři, rosekruciáni a další temné síly. Proč ale může už i za Berlín (a Paříž a za všechno)?
Démonem jsou „jeho“ neziskovky, které „ve spolupráci s mafiánskými převaděči“ pašují do Evropy uprchlíky. Ti všichni sem přece dovezli imigranty, co jsou příčinou všeho zla.
Aby bylo jasno, skoro milion uprchlíků představuje skutečně problém. Jen se nějak nemluví o odpovědnosti hlavních aktérů
Stranou zůstává velebený „sekulární diktátor“ Asad a další jedinci jeho krevní skupiny. Jim se přičítá k dobru, že byl za jejich vlády aspoň klid. Přehlíží se, že právě styl jejich vládnutí vedl k dnešní katastrofě. Populační exploze, zaostalost, masová nezaměstnanost mládeže, neschopnost zajistit politickou reprezentaci pro velké skupiny obyvatel, korupce vládnoucích vrstev, které si pro sebe nakradly všechno, na co dosáhly, to všechno stálo za výbuchem nespokojenosti zvaným poněkud optimisticky „arabské jaro“.
Výsledkem je migrační vlna, kterou na cestě nebyly schopny zastavit Turecko, Řecko, Maďarsko, vlastně nikdo, až značná část těchto lidí doputovala do Německa, které vlnu s vypětím sil tak nějak absorbovalo. Odměnou Německu byl posměch těch, kteří na něj svůj problém přehodili a teď jsou chytří.
Terčem je také Evropská unie, která není moc akceschopná, přičemž se celé roky z různých stran bojovalo proti tomu, aby se z ní nestal „superstát“. Tak jím není, se všemi důsledky.
Ale zpět k Sorosovi. Obvinění z podněcování migrační krize pochází od maďarského premiéra Orbána, jak ho vyslovil loni na konci listopadu. Orbán obvinil Sorose, že podněcuje migrační krizi. „Invaze je na jedné straně tažena pašeráky lidí, a na druhé straně aktivisty, kteří podporují všechno, co oslabuje národní stát.“ „Západní myšlení této sítě aktivistů je nejlépe reprezentováno George Sorosem.“
Soros si Orbána znepřátelil názorem, že jeho nadace chtějí posilovat evropské hodnoty a Orbánovy akce ohledně posilování hranic tyto hodnoty podrývají.
Proč k tomuto střetu došlo je celkem jasné. Soros představuje kosmopolitní myšlení, které hranice nesnáší a Orbán zase nacionalistické, které má hranice rádo. Na první pohled se jeví postoj Maďarska jako pragmatický a rozumný. Problém je jen v tom, že kdyby se podle něj řídila proklínaná Merkelová, mohla taky říci, že i německé hranice jsou posvátné a že mezi Sýrií (o Iráku ani nemluvě) a Německem je asi deset bezpečných zemí a ať si tedy své problémy vyřeší každý sám. Orbán je ovšem nebyl schopen vyřešit a své problémy přehrál na druhé. Životní problémy uprchlíků v jeho zemi musely hasit „podvratné“ neziskovky.
Každá idea vypadá hezky, pokud její důsledky někdo nemusí zakusit na vlastní kůži. Kdyby se proud uprchlíků obrátil místo směrem na Rakousko a Německo na Slovensko a k nám, slyšeli bychom ty samé lidi říkat, jak s námi Západ není solidární. Pak bychom taky zavřeli hranice a všichni by zůstali na Balkáně, kde by zřejmě vzhledem k tamní neschopnosti něco řešit došlo k sociálnímu výbuchu.
Jádro problému je samozřejmě v rozvrácených zemích, odkud lidé utíkají a také v nespolehlivém Turecku. Jak tohle vyřešit je ale úkol pro někoho, kdo by za to pak měl dostat několik Nobelových cen. To si ale ještě někdo počká.
