Česká duše je okouzlující svou vševědoucností. Že je náš exprezident zároveň ekonom, prognostik, klimatolog a virolog, to nepřekvapí. Je prostě dobrej. Ale virologické střevo (či epidemiologická vloha, račte si vybrat) se dnes probouzí i v lidech zcela odlehlých profesí. Mám velkou úctu ke knize, jsem konzumentem literatury, a stejně tak si vážím i tvorby filmové. I animované. I tvorby animovaných dětských filmů. Ale že se autor dvou knih a Kozího příběhu, známého dětského filmu, brzy po příchodu pandemie stal kovaným virologickým a epidemiologickým expertem – to překvapí i v České republice!

Kozí příběh byl film pro děti, ale neviděl jsem ho. Už jsem byl moc velkej, když ho natočili. Podle česko-slovenské filmové databáze je to animovaná pohádka, veselý příběh o Kubovi a jeho neustále žvanící Koze, kteří přivážejí vejce na stavbu Karlova mostu.  Ale jedno vím i přesto, že jsem tu pohádku neviděl: Koza a koronavirus oboje začínají slabikou KO. A tak je pochopitelné, že se významným protirouškovým disidentem stal pan Jan Tománek, co na svém blogu nyní plném „alternativní epidemiologie“ o sobě píše: „Režisér, výtvarník a spisovatel. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze. Je znám jako režisér, scenárista a výtvarník divácky úspěšných animovaných filmů Kozí příběh, za které získal řadu mezinárodních filmových cen a byl nominován i na Českého lva.“

A zase ty roušky…

Jaké vnitřní pohnutky od kozích filmů ke koronavirům pana Tománka přivedly, nevím. Ale dnes již je opravdovým expertem. V textu na svém blogu „Jak přežít v současné šílené době se zbytky rozumu“ píše: „Venku s ŽÁDNÝM HADREM přes pusu! – Vůbec hadr pro děti je ZLOČIN!“

Mayo clinic, Královská lékařská společnost UK, American Society for Microbiology, Oxfordská univerzita, WHO či Center for Disease Control and Prevention považují roušky za účinnou ochranu sebe, a především okolí. Referují o jejich účinnosti časopisy jako PNAS, Research či Lancet. Ale nikdo z těch institucí a impaktovaných časopisů nikdy nenakreslil ani jednu kozu.

Kozy, koronavirus, Konvalinka

Pan profesor RNDr. Jan Konvalinka, CSc., který je prorektorem pro vědeckou činnost Univerzity Karlovy, má smolíka. Celý život pracuje na vědeckém výzkumu, čte odbornou literaturu, píše vědecké práce, učí – a pak jej doživotně vědecky zdiskredituje scenárista na blogu! Být profesorem Konvalinkou, přemýšlím o harakiri.

V Tománkově textu „Skutečně, pane prorektore Konvalinko?“ pan Tománek nejprve cituje výrok pana profesora: „To, co se stalo na podzim loňského roku a děje se stále, je největší umírání v této zemi od 2. světové války.“  A pak předvádí jakási kouzla se statistikou, že jako ne. A dochází k pozoruhodným závěrům – on, jako scenárista filmů pro děti, kompetentně vyvrátil výrok profesora Univerzity Karlovy v biologickém oboru. Argumentuje odkazem na dezinformaci, o které jsem na Fórum24  již psal: „Nikdo samozřejmě nepopírá skokový nárůst mezi roky 2019 a 2020 a zvýšený počet úmrtí v krátkém období spojených s covidem, ale kolik z tohoto počtu má na svědomí skutečně nemoc se smrtností 0,3 % (zdroj Státní zdravotní ústav),“  píše pan Tománek. Link na dopis (již odstoupivšího) ředitele SZÚ. Dopis, o kterém jsem zde psal v článku Babišovi vládní úředníci šíří nebezpečné hoaxy, ředitele SZÚ za ně měli už dávno vyhodit.

Pan Tománek tedy na základě provařené dezinformace z pera pro velký malér odstoupivšího státního úředníka dospívá k nadřazenému sarkasmu: „Ale nepoužívejme ve spojení s panem akademikem Konvalinkou slovo lež a manipulace – použijme jeho oblíbené slovo nepravda a dezinformace… ;-)“

Profesor Konvalinka říká: „Pan Tománek nepolemizuje se mnou. Já jsem citoval výsledky demografické analýzy našich kolegyň a kolegů z Přírodovědecké fakulty. To jsou data, která jsou „tvrdá“. Pan Tománek si zcela nekompetentně sečetl počet mrtvých v osmdesátých letech a myslí si, že to je číslo, které má nějakou relevanci. Zapomněl na to, že se naštěstí prodlužuje průměrná délka života. A že v osmdesátých letech tady bylo víc lidí, kteří se narodili pětadvacet let předtím. Demografie je strom, kde počet narozených záleží na tom, kolik se narodilo žen před pětadvaceti lety. Od těchto časových trendů musíte velmi pečlivě modelovat a počítat, a teprve z toho získáte číslo, kterému se ošklivým slovem říká nadúmrtí. Existují velmi přesné modely, kolik se příští rok narodí dětí, i kolik umře lidí. A pak, jak se stalo loni na podzim, nastal „peak“ – během několika týdnů umřelo patnáct tisíc lidí. A to je jev, o kterém jsem mluvil – a skutečně je to největší vlna umírání od druhé světové války. To neříká biochemik Konvalinka, to říkají demografové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.  A já je citoval. Celé je to úplně absurdní. Já jsem si s panem Tománkem vyměnil několik emailů, ale je tam nějaká kognitivní disonance. Ti lidé odmítají argumenty.“

Pro vyváženost však musíme dodat, že pan profesor Konvalinka nekreslí kozy.

Lži ohrožující děti

Pan Tománek je natolik kompetentním virologem, že provozuje server zdraveforum.cz. A tam už, na rozdíl od spíše bizarních příkladů výše, cítím velké riziko. Ne pro pana Tománka – pro ty nejbezbrannější, pro děti. Píše se tam: „Pro děti není covid-19 vůbec nebezpečný – pouze roušky jsou pro děti škodlivé.“ Když nějaká mladá maminka autorovi kozího příběhu uvěří jeho virologické výroky a přestane pro své dítě dbát na protiepidemickou hygienu a dodržovat protiepidemická opatření, může jí na tu důvěřivost to dítě umřít.

Podle American Academy of Pediatrics je realita následující:

Kumulativní počet případů COVID-19 u dětí: 2 676 612 případů, představovaly 12,7%  všech případů. Onemocnělo 3 556 na 100 000 dětí v populaci.

Hospitalizace (24 států a NYC): Děti tvořily 1,3%–2,9% ze všech hospitalizací a mezi 0,2%– 2,6% dětských pacientů s covid-19 potřebovalo hospitalizaci.

Úmrtnost (hlášeno 43 států, NYC a Guam): Děti tvořily od nuly procent do 0,19% ze všech úmrtí po nákaze covid-19  (nula je tam proto, že jedenáct států nehlásilo žádné úmrtí dítěte).

A i graf (ze stejného zdroje) dětských pacientů s covid v USA je děsivý.

Zdroj grafu.

A není k tomu, aby člověk posoudil kvalitu Tománkova tvrzení, potřeba číst lékařský odborný tisk. I BBC referovala o úmrtí ani ne patnáctileté dívky ve Skotsku.

Půjdou Tománkovy knihy na odbyt?

Tak jsem pana Tománka emailem kontaktoval s prosbou o rozhovor. Odpověděl: „Býval jste kvalitní novinář, který bojoval za svobodu, ale to už dlouho neplatí – nyní je mi z vás vlastně jen smutno a je mi vás i líto. Pište si o mně, co chcete, jen v případě, že budete lhát nebo jinak nepravdivě dehonestovat mou osobu, počítejte se žalobou – na vaši osobu i portál, kde své texty uveřejníte. Tímto vyjádřením berte jakoukoli komunikaci mezi námi za ukončenou. Jan Tománek“

A tak jsem se nemohl zeptat na to nejdůležitější, co mě zajímalo. Na své facebookové zdi má pan Tománek připnutý příspěvek z 30. listopadu 2020: „Je docela paradox, že obě mé knihy jsou vlastně o svobodě, o kterou tu dnes bojujeme. Motýlí křik je o té globální a Lustr pro papeže o té, kterou jsme vybojovali u nás v 89′. Naprosto jsem netušil, že bohužel obě budou tak brzo opět aktuální.“

Vzhledem k tomu, že se mnou pan Tománek ukončil komunikaci, se ho tedy bohužel nemohu zeptat, zda jeho nově probuzená znalost virologie a protirouškový aktivismus jsou marketingem jeho knih.