Ozbrojencům z radikálního Islámského státu (IS) se podařilo získat tolik radioaktivního materiálu, aby jim to stačilo na výrobu takzvané špinavé bomby. Ta způsobuje zamoření rozmetáním radioaktivních látek klasickou výbušninou, napsal britský The Independent s odvoláním na zprávy australských tajných služeb.
Podle australské ministryně zahraničí Julie Bishopové je NATO znepokojeno tím, co se děje s materiálem, který bojovníci IS při svém postupu Irákem a Sýrií ukořistili z různých výzkumných center a nemocnic.
„Nebrali jenom hotovost z místních bank,“ připomněla šéfka australské diplomacie. Touto záležitostí se minulý týden zabývala Australská skupina sdružující čtyři desítky zemí, které se zasazují o to, aby nebyly ve světě používány chemické a biologické zbraně. Bishopová na této schůzce varovala, že IS je schopný vyrobit chemické zbraně.
IS v posledním čísle svého propagandistického časopisu dal najevo, že chce vyvinout zbraně hromadného ničení, a indičtí činitelé už dříve upozorňovali, že existuje možnost, že by radikálové mohli získat jadernou zbraň Pákistánu.
Experti upozorňují, že IS může s blížícím se začátkem ramadánu a prvního výročí vyhlášení chalífátu zesílit své aktivity. „Je pravděpodobné, že při příležitosti začátku i konce ramadánu se IS pokusí o zásadní vojenské akce v Iráku a Sýrii,“ uvedl americký Institut pro studium války. Muslimský postní měsíc začíná 17. června.
Zkáza v rukou šílenců
Špinavá bomba a další zbraně hromadného ničení představují v rukou takových šílenců, jako je Islámský stát, skutečné riziko. Zatím si i velcí a krutí diktátoři dávali pozor, aby je nepoužili. Adolf Hitler třeba po chemických zbraních nesáhnul do konce svých dnů. Historici mají za to, že měl k plynovým útokům odpor, protože je zažil jako voják za první světové války. Použil je ovšem Saddám Husajn, ale ne proti Američanům, nýbrž proti Kurdům. Právě proto mu pak Západ nevěřil, že je nemá. Saddám navíc sice slovně popíral jejich vlastnictví, ale tvářil se, že je má, což se mu nakonec stalo osudným.
Jinak se ale všichni ohledně plynu a smrtelných nemocí drží stranou. Kromě humanistických ohledů je v tom možná i pragmatický kalkul, že se taková zbraň špatně cílí a drží pod kontrolou. Své o tom ostatně věděli právě vojáci za první světové války, kteří vypustili na nepřítele plyn a on se najednou otočil vítr a hnal to jedovaté svinstvo zpátky na ně.
Jenomže terorismus je něco jiného než vedení klasické války. Teroristům je v podstatě jedno, kdo zemře, hlavně když je dost mrtvých a dělá to dojem. Z amerických a evropských měst je do chalífátu daleko, takže svatá válka nemusí brát žádné ohledy. Krutost nového islamistického režimu je taková, že i borci jako Tálibán a Hamás dávají najevo, že s tím nemají nic společného, což už je dost co říct.
IS se rozhodl pro strategii „proti všem“. Za normálních okolností, pokud tedy existuje něco takového jako normální zabíjení, bychom mohli kroky protivníka odhadovat podle aspoň nějaké racionality. Pokud je někdo úplný šílenec a oslavuje smrt a rozsévá ji i mezi souvěrce, můžeme se dočkat čehokoli.
Bohužel se ukazuje, že IS není jen pár vousáčů s primitivními zbraněmi, ale že zřejmě nějaké vyspělé technologie ovládají. Pro milovníky konspiračních teorií to musí být ráj. Je jen otázka času, kdy se dozvíme, že radioaktivní látky a mikroby dodává islamistům CIA a hackery taky, nejspíš aby vojenskoprůmyslový komplex zase něco vydělal.
Technologický pokrok se obrátil proti nám, některé zločiny jsou až příliš jednoduché. Bezpilotní letadélko si dnes opatří každý a potřebné množství zkázonosné látky v pohodě unese. Vlastně je skoro zázrak, že se teroristům zas tolik nedaří. Možná přijde doba, kdy bude George Bush mladší doceněn, protože teroristy po 11. září dost zaměstnal a jejich sítě narušil.
Útočník je vždy ve výhodě, protože je o krok napřed a na jeho straně je moment překvapení. Musíme si připustit předem, že něco provedou. Někteří lidé budou tvrdit, že nás do toho zatáhli Američané a Britové. Těm nedochází, že pro tyhle náboženské fanatiky jsme nepřátelé všichni. Cíle si vyberou podle libosti, takže stejně nemá smysl chtít se jim nějak zalíbit.
