MF DNES a Lidové noviny 5 září 2022 FOTO: Johana Hovorková / FORUM 24
FOTO: Johana Hovorková / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Andrej Babiš po deseti letech prodal vydavatelství Mafra. Miliardář jej využil, nebo spíše zneužil natolik, že už v tom nejspíš dál nepotřebuje pokračovat. Nejspíš už nemá tak velké plány v politice poté, co ty jeho původní nevyšly a neusedl na Pražském hradě. Co se teď bude s těmi troskami médií dít, to zatím nevíme. Možná se je Karel Pražák pokusí vzkřísit. Co bychom ale vědět měli, je, že na nic z toho, co se stalo, nesmíme zapomenout.
Vydavatelství Mafra bylo před deseti lety kvalitní a respektované. Andrej Babiš z něj udělal totéž co ze svého salámu nebo pečiva: náhražku dřívější kvality, která posloužila ne tolik k vydělávání peněz jako k upevnění politických pozic. A hlavně k tomu, že oligarcha efektivně zabránil, aby se na titulní straně MF DNES psalo právě o něm. Kdyby Mafru nekoupil, je pravděpodobné, že by se nikdy nemohl stát premiérem.
A právě proto je dobře si říci, kdo všechno a jakým způsobem Babišovi na jeho cestě, po které šlapal přímo po české svobodě a demokracii a pokoušel se u nás zavést ruský styl vládnutí, pomáhal. Nebyli to jen různí Prchalové nebo Faltýnkové. Byl to úplně každý, kdo ve vydavatelství Mafra pracoval a asistoval tak něčemu natolik obludnému, že tomu lze jen těžko uvěřit.
Jen si připomeňme, že Babišovy noviny běžně lhaly. Vyvolávaly nenávist vůči migrantům. Přinášely „kompromitující“ materiály na politické konkurenty. Pokud o tom někdo pochybuje, tak by si měl vzpomenout na nahrávky Skupiny Šuman, které to dokazují přímo; právě na nich Andrej Babiš domlouval se svým zaměstnancem, co konkrétně v MF DNES vedené Jaroslavem Pleslem, člověkem, který se paktuje s ruskými dezinformátory, vyjde.
Když se Babiš stal premiérem za podpory komunistů, vyšla v MF DNES titulní strana s titulkem „KSČM je demokratická strana“. Jednalo se o třístránkový servilní rozhovor, který s Babišem vedl Petr Kolář. V době, kdy plné Václavské náměstí protestovalo, tatáž MF DNES dala jako hlavní zprávu sdělení, že „Autolékárničky jsou při nehodě k ničemu“.
A v Lidových novinách v době, kdy se evropské orgány zabývaly dotacemi pro Farmu Čapí hnízdo, vyšla „investigativa“ Ondřeje Koutníka a Martina Shabu, ve které pánové tvrdili, že se v materiálu Evropského úřadu pro boj proti podvodům nemluví ani o Babišovi, ani o podvodu. Byla to lež. Proto si zapamatujme – když se v Česku mluví o dezinformacích, nejde jen o Parlamentní listy a podobné pochybné weby, jde i o Mafru.
V Babišových novinách vycházely v době, kdy byl premiérem, oslavné články o jeho vládě. Neustále zde byli citováni ministři s tím, komu všemu přidají. A když se vláda změnila, změnil se i tón těchto novin. Od doby, kdy pan majitel není u moci, z jeho listů se linou zásadně jen negativní zprávy. Protože od té doby je všechno tragédie.
Ve vydavatelství Mafra v posledních letech pracovalo mnoho lidí, kteří se dnes začnou tvářit, že jsou svobodní novináři, kteří vždy psali pravdu. Když někdo slouží zlu, měl by se omluvit. Stejně jako když někdo selže. Všichni lidé, kteří pracovali pro Andreje Babiše, zradili veřejnost. Zradili svoji profesi a svoji čest. Pokud teď začneme dělat, že to tak nebylo, tak si to prostě příště zopakujeme. Jen jinak a třeba ještě hůř.
Opravdový novinář by odešel ve chvíli, kdy by Andrej Babiš jako majitel vešel do dveří. Tak se zachoval Jaroslav Kmenta, ale i řada dalších lidí. O těch, kteří tak skandálně selhali, bychom rozhodně neměli mlčet jen proto, že teď je tu nový majitel pan Pražák, a tak můžeme zapomenout a jít dál. Babiš a jeho zaměstnanci ponížili českou veřejnost a sebrali jí nástroj kontroly moci. Takovou věc by si žádný sebevědomý národ neměl nechat líbit a rozhodně by neměl dělat, že se to nestalo.
