Babiš a jeho kauzy. Babiš a jeho hra na politiku. Babiš a jeho voliči. A konečně Babiš a jeho lidé. Capo di tutti capi společnosti s ručením velmi omezeným (která nese název Česká republika) nás dokáže překvapit i tehdy, když si myslíme, že to u něj už snad ani nejde. Obrazy o Andreji Babišovi lze dělit na ty, které o něm již víme, a na ty, které teprve poznáme. Doslova šokovat dokážou i jeho girls.

Obzvláště rozverná byla diplomová práce třináctidenní ministryně spravedlnosti paní Malé na téma „Mikroklimatické podmínky v chovu králíků“, za pozornost stojí i detektivní román, který se chystá vydat Adriana Krnáčová pod názvem Hybrid. Bude pojednávat o statečném primátorovi, který bojuje s korupcí v komunální politice. Příznačná byla i role zakladatelky ANO paní Kleslové, která těsně před listopadem 89 školila budoucí kádry v StB.

Ale to vše je jen slabý žertovný odvárek v porovnání s čerstvou kauzou Heleny Válkové. Ta je doslova brutální a odhaluje grunt celého podnikatelského záměru ANO, který se má tvářit jako politický projekt. ANO vládne díky komunistům, a tak není divu, že vzájemné náklonnosti přesahují rámec všech doposud představitelných hranic. Bývalí i současní komunisté si dokážou vyhovět. Třeba i v tom, jak relativizovat období čtyřicetiletého monopolu moci komunistů v minulém režimu. Komunisti se v době normalizace dělili na ty, kteří do partaje vstupovali z přesvědčení, pak na ty, kteří tam vlezli z přesvědčení a profitu, a potom na ty, kteří tak učinili jen kvůli profitu. Paní Válkovou bych zařadil do té druhé skupiny. Je nemyslitelné, aby absolventka právnické fakulty, narozená v roce 1951, nevěděla ve druhé polovině sedmdesátých let, kdo to byl legendární „popravčí“ z padesátých let Josef Urválek. Josef Urválek se narodil v roce 1910. V roce 1979, kdy sepisovali s Helenou Válkovou článek do časopisu Prokuratura mu bylo 69 let. V témže roce zemřel. Urválek je symbolem komunistické zrůdnosti v sovětské režii. A ničím to paní Válková neokecá. A neokecá to ani Babiš, který ji okamžitě začal házet přes palubu, aby se náhodou taky nepocákal. S Válkovou mají společné to, že oba vstoupili do KSČ z přesvědčení i profitu zároveň na počátku svých kariér, a tak se přihlásili k padesátým letům, i k okupaci v roce 1968 a následné normalizaci.

Angažmá paní Válkové ve vrcholné politice je výsměchem všem, kteří odolali a nenechali si zlomit páteř, všem těm, kteří trpěli v komunistických lágrech, a zejména těm, kteří vinou Urválků skončili na popravišti. Je to hanebné. Táhněte už k čertu a vezměte s sebou i všechny svoje estébáky i kolegy normalizační kariéristy.

Přikládám základní info o paní Válkové ZDE.  A taky o její kauze. A pro dokreslení bizarnosti celého příběhu i pár řádek o manželovi paní (Ur)Válkové panu Václavu Budinském – z jeho oblíbeného Blesku.

Úsudek ponechám na laskavém čtenáři.