Na světě je třetí nahrávka zachycující rozhovory místopředsedy vlády Andreje Babiše s redaktorem MF Dnes Markem Přibilem. A zatímco první dvě ilustrovaly Babišův ne zcela vybraný slovník a jeho zasahování do obsahu údajně nezávislého listu, ta třetí ukazuje, že novinář pro Babiše sháněl živé policejní svazky, jejichž plánované zveřejnění mělo poškodit ČSSD. Došlo i na personální otázky v policii, ištvanovským slovníkem „obsazování vysokých postů ve státní správě“. Silná káva.

Když jsme se dostatečně vydováděli (oprávněným) pohoršením nad „cinklým“ novinářem Markem Přibilem, jehož působení ve vydavatelství MAFRA porušovalo všechna základní pravidla novinařiny, můžeme se díky třetímu tajně pořízenému záznamu dostat k podstatnému.

Už druhá nahrávka to naznačila: vedle vztahu Babiš–Přibil, ve smyslu majitel listu – vykonavatel jeho vůle, je zde i protisměrný tok informací z policejního prostředí. Ať to zazní naplno: Přibil pod novinářským krytím fungoval jako článek soukromé zpravodajské sítě. Ve službách Andreje Babiše.

Děravá Bereta

Babiš s Přibilem diskutují nad opisy výslechů z živé kauzy Bereta. To je samozřejmě pikantní – celá Bereta není o ničem jiném než o vynášení informací z policie a ze státního zastupitelství. Jejím vyšetřovatelům přitom tečou informace ze spisu jako z děravého cedníku; nejen k Babišovi, na rozsáhlém úniku stojí taky nedávný článek, kterým se prezentoval web Českého rozhlasu.

Kauza Bereta, vedená na bývalém ÚOOZ, sloužila loni jako prapor odpůrců policejní reorganizace. Ti, kdo ji vedli, byli ti „hodní“ – rozuměj protikorupční, šlachtovští policajti, kterým zlý Tuhý a Chovanec chtějí zabránit ve vyšetřování. Beretu se nakonec podařilo „zachránit”, byla převedena i s vyšetřovateli na protidrogovou centrálu (sic!).

A najednou tu máme stejnou Beretu, která loni málem rozložila vládu, v níž si listuje Andrej Babiš a plánuje, jak informace vypustí před „socanským sněmem“.  Je to drsné, ale zároveň to dokresluje mapu rozložení sil v loňské kauze reorganizace.

Mocenské centrum AB

Druhý střípek: Přibil se Babiše ptá, zda bude bývalý šéf ÚOOZ Robert Šlachta ministrem vnitra. Že to prý chtějí vědět „jeho“ policisté, které by to těšilo. Babiš odpovídá, že mu Šlachta vzkázal, že by chtěl být policejním prezidentem (pro ČTK to Šlachta popřel, lže tedy buď on, nebo Babiš v nahrávce).

Nemusíme být zrovna právní extenzivisté ištvanovského střihu, abychom věděli, co je zde špatně. Jak je možné, že se Šlachta dovolává své budoucnosti na vnitru u ministra financí (pokud to tak bylo)? A pokud ne, jak je možné, že ministr financí to bere jako zcela přirozenou věc a dál s tím nakládá jako s hotovým faktem?

Opět to vhodně doplňuje portrét krajiny vztahů v kauze reorganizace, aspoň co se týče vztahů mezi Babišem a Šlachtou. Normální řečí se tomu říká klientelismus a v roce 2013 kvůli tomu padla vláda. Zásah tehdy spolu s olomouckými žalobci vedl, oh wait! – Robert Šlachta.

Trezorové informace

Pokud bychom přijali Babišovo vysvětlení, že to schůzkami s Přibilem „podělal“, jak se v neděli vyjádřil na sociálních sítích, a „řešení“ vydavatelství MAFRA, které věc považuje za uzavřenou Přibilovým vyhazovem, vynášení živých policejních svazků je jiná liga, jiný sport, jiné hřiště.

Nejde o psaná či nepsaná pravidla objektivní novinařiny, ale o zjevné trestné činy, jichž jsou Přibil s Babišem spolupachateli. I kdyby tou nejjemnější formou, kdy trestný čin neohlásili, když se o něm dozvěděli.

Pokud to navíc bylo tak, že Babiš u sebe svazky soustředil cíleně, pohybujeme se daleko na půdě trestní odpovědnosti. Jsou i jiné indicie, že mohl existovat jakýsi trezor. Vydavatelství MAFRA mělo například zakoupit nahrávku s bývalým hradním protokolářem Jindřichem Forejtem, kterou ale nepublikovalo, ani o její existenci neinformovalo.

Andrej Babiš podal kvůli svému nahrávání trestní oznámení. To je dobře, policie může začít konat ještě dřív, než si zítra přečte noviny. Asi není úplně nutné, aby Ivo Ištvan startoval vrtulník a povolával zakuklence na Chodov a na ministerstvo financí. Začít mohou třeba u vyšetřovatelů Berety, kterým se po Praze potulují části spisu. Uvidíme, kam je stopa dovede.

Komentář vyšel na webu HlídacíPes.org.