Jasně největším poraženým voleb do Evropského parlamentu zůstává ČSSD, jejíž strmý pád pokračuje. Aniž je ochotna si to přiznat, doplácí na chybné rozhodnutí krýt záda obviněnému premiérovi, který vytrvale tuneluje její program a voliče. Její úpadek ohrožuje stabilitu vlády.

Žádný průzkum preferencí nepřisuzoval sociální demokracii tak nízkou voličskou podporu. Do Lidového domu udeřil blesk z čistého nebe. Pokles z 14,2 procenta získaných hlasů a čtyř mandátů v evropských volbách v roce 2014 na současných 3,9 procenta bez jediného europoslance je pohromou, z níž se bude Hamáčkův tým dlouho vzpamatovávat.

Výhra demokratické opozice

Celková porážka vládní koalice ANO, ČSSD a KSČM, která získala jen 7 z celkového počtu 21 mandátů, a současně úspěch demokratické opozice s 12 zvolenými europoslanci, vyslal jasný signál Babišově vládě. Voliči ji nepodpořili v očekávaném počtu, což bylo překvapivé zvláště při vyšší volební účasti, jež měla hrát hnutí ANO do karet. Lidí ochotných vystavit účet jeho vládnutí se dostavilo víc.

Voliči dali výrazně najevo nespokojenost s mocenskou arogancí šéfa ANO a jeho aparátu. Premiér učinil velkou politickou chybu, když dosazení loajální ministryně spravedlnosti Marie Benešové načasoval přesně do období, kdy hrozí jeho obžaloba z dotačního podvodu s horní sazbou deset let.

Byla to poslední kapka, kdy kalich trpělivosti přetekl, a stále více lidí se veřejně vymezuje proti toxickému společenství premiéra a prezidenta Miloše Zemana, hloubícího příkopy ve společnosti.

Bezútěšnou roli outsidera v tomto rozestavení sehrává ČSSD, která se propadá ke stále horším volebním výsledkům. Šokovaný Jan Hamáček se po jejich vyhlášení jen zmohl na reakci, že to je tvrdá rána. „Na analýzy příčin je asi brzy, ale asi jsme nedokázali zaujmout voliče tématem a jako vládní strana nefungujeme jako protestní volba,“ prohlásil na tiskové konferenci s pohřební atmosférou.

Dopady soužití s ANO

Analýz netřeba, ukázal je život. Nejen ve vzájemném soužití s ANO v Sobotkově vládě, ale i v kabinetu vedeném Andrejem Babišem, který si koalici s bezbarvým a poddajným Hamáčkem pořád pochvaluje. Není divu. O tom svědčí řada příběhů, nejvýstižnějších v předvolebním období.

V opakovaných sporech mezi ministryní financí Alenou Schillerovou a ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou o sociální výdaje ve státním rozpočtu bude ČSSD vždycky tahat za kratší konec. Schillerová donedávna nepřipouštěla rychlejší růst důchodů v příštím roce než o 700 korun měsíčně, zatímco Maláčová trvala na devíti stovkách.

Nakonec zvýšení penzí o 900 korun oznámil premiér a pochválil Schillerovou, že na něj údajně našla peníze. Podle stejného mustru se odehrála „bitva“ o zvýšení rodičovského příspěvku na 300 tisíc korun, která měla rovněž předem známého vítěze. Premiér Babiš se dlouho variantě navrhované ČSSD bránil a kritizoval ji, že neřekne, kde na ni vzít.

Krátce před volbami však na svém facebookovém profilu oznámil, že „našel 8,6 miliardy na zvýšení rodičovského příspěvku“, ačkoli je neměl kryty reálnými úsporami. A ještě sociálnědemokratickou ministryni vypeskoval, že pojímá svoje ministerstvo jako marketingovou agenturu a nehodlá šetřit.

Peníze našla Schillerová

„Paní Maláčová se teď chlubila rodičovským příspěvkem, ale peníze na to našla paní Schillerová. Je to původní návrh paní Schillerové. Z celé částky 8,6 miliardy našla paní Maláčová ve svém resortu jen 250 milionů, to je směšné. Přitom tady všichni lidé vědí, jak se zneužívají různé dávky, a nic se neděje,“ vysmál se vládní kolegyni v rozhovoru pro Parlamentní listy.

A tak je to se vším. Podobným způsobem ukradl sociální demokracii její významově poněkud předimenzované předvolební téma dvojí kvality potravin, které nyní stejně rychle mediálně zapadne. Řešení není triviální a majitel Agrofertu se navíc dostal pod tlak, že kvalita jeho potravinářských výrobků je často mnohem horší než dovážených, a naopak při vývozu do zahraničí nabízí jinou, konkurenceschopnější kvalitu, než doma.

Proto zní velmi pokrytecky, když dnes premiér Babiš spolupráci s Hamáčkem chválí a křečovitě se snaží retušovat negativní dopady voleb. „Vládu to neovlivní. Vláda se odvíjí od složení české Sněmovny, máme podepsanou koaliční smlouvu. Není tam žádná souvislost. Ale nepopírám, že mě ten výsledek ČSSD překvapil,“ přiznal a pro jistotu dodal, že to podle něho „není o panu předsedovi Hamáčkovi“.

To je pochopitelné. Nikdo jiný by nebyl ochoten sehrávat takto podřízenou roli, kdy Hamáček nakonec všechno premiérovi odkýve. Jenom přihlíží, jak šéf ANO tuneluje program sociální demokracie a přetahuje jí tradiční voliče hlavně v penzijním věku. Chová se predátorsky jako v byznysu při přebírání firmy v insolvenci, kdy příliš nebere ohledy na její původní majitele.

Úsluhy Zemanovi

Stejně se chová prezident Miloš Zeman, který ČSSD před evropskými volbami podpořil a tím jí uštědřil polibek smrti. Používá některé členy vlády jako převodové páky svých zájmů. Takto mu posloužil ministr kultury Antonín Staněk, který z důvodu udržení své pozice ve vládě odvolal ředitele Fajta a Soukupa, a teď nechme stranou podstatu výhrad vůči jejich hospodaření.

Politické náklady těsně před volbami za tyto dohody s Hradem nese opět Jan Hamáček, přičemž Staňkem oznámená rezignace ještě není úplně jistá, protože si Zeman dává na čas. Za případný souhlas bude muset ČSSD znovu zaplatit.

Tato úslužná a submisivní politika sociálních demokratů vůči premiérovi a Hradu nese ovoce v podobě opakujících se volebních debaklů. Zemana to jistě nijak netrápí a Babiš ví, že pokud bude jeho partnerem Hamáček, může si se svým koaličním partnerem nadále hrát jako kočka s myší.

Levicový rebel?

Hamáček dnes hovoří o tom, že ČSSD bude hrát roli „levicového rebela“. Nezní to moc přesvědčivě, zvláště když i tuto roli jí uzmul Babiš například svými nápady na slevy jízdného v dopravě a školní obědy zdarma.

Nesmí se ovšem zapomenout, že ve vnitrostranickém referendu ČSSD se plných čtyřicet procent členů v čele s bývalým ministrem vnitra Milanem Chovancem vyjádřilo proti vstupu do vlády s trestně stíhaným premiérem, navíc ve výrazně menšinovém postavení. Teď jim vývoj dává za pravdu. Začnou se znovu ozývat k přehodnocení účasti ve vládní koalici?

Sociální demokracie bude mít příležitostí k přemýšlení v nejbližších týdnech či měsících víc. Jak se zachová, pokud bude premiér obžalován nebo pokud Evropská komise potvrdí jeho nepřijatelný střet zájmů? I potom mu bude krýt záda? Jestli nebude chtít, aby její pád střemhlav do politického propadliště pokračoval, bude se muset chovat mnohem sebevědoměji. Pokud je toho vůbec schopna a nechce tvrdě narazit na skutečné dno.

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora