Andrej Babiš je posedlý mocí, vždy ho přitahovala, vždy po ní toužil a nevzdá se té vidiny mít alespoň takovou moc jakou má Viktor Orbán v Maďarsku. Je to jeho zásadní osobnostní rys, a asi i defekt. Potřebuje k tomu však mnohem silnější mandát, aby už nemusel pro příště předstírat, že je ochoten a schopen se o moc s někým dělit. Dokáže občas někoho účelově využít a zneužít, ale o nějaké vyvážené spolupráci, dělbě či dokonce kontrole moci nemůže být ani řeči. Hra s názvem „Andrej vyjednává o vládě“ byla jen dalším jeho trikem. Kdyby se to přece jen nějak povedlo, pak by šlo jen o jedno hlasování o důvěře a diktátor by i tak velel bez zbytečných keců nějakých jakože partnerů. Ale ono to nedopadlo, a tak už se hraje jiný kus. Ten se pro změnu jmenuje „Andrej a předčasné volby“. Ponechme stranou, jak se k nim dostane a kdy přesně budou, ale jisté je to, že již nyní běží jeho předvolební kampaň na plné pecky.

Říká se, že svobodné volby jsou svátkem demokracie. Uvidíme tedy, zda po blížících se předčasných volbách bude co slavit. Volby jsou hlavním mechanismem zastupitelské demokracie, kterým občané vybírají vládnoucí politiky a předávají jim tak správu země. Voliči se tak podílejí na chodu státu, zprostředkovaně přes své zvolené zástupce. Lístek v urně má ohromnou moc, ale i odpovědnost. V parlamentní demokracii pak získává mandát vláda, která získá většinu hlasů v poslaneckém sboru. Ne tak v současnosti u nás, kdy vládne řadu měsíců vláda bez důvěry s blahosklonnou podporou prezidenta republiky a s hlasovací podporou komunistů a okamurovců.

Volební kampaň (nebo také volební agitace) je organizované úsilí politických subjektů a kandidátů přesvědčit potenciální voliče, aby ve volbách podporovali předložený program politické strany nebo kandidáta. Tolik teorie. A naše praxe v případě favorita následujících parlamentních voleb? Jakýpak program, jaképak spravedlivé stanovy, jaképak demokratické primárky uvnitř hnutí, jakápak pravidla férové soutěže v kampani? Základní krédo volebního týmu Andreje Babiše je účel světí prostředky. Jinými slovy, nejde jen o propagaci ANO (která je jen vizuální a ne obsahová), ale zejména o negativní informování o jeho volebních konkurentech. Proto je tak důležité vést negativní kampaň permanentně, vlastnit média, mít k dispozici zpravodajský a policejní servis, dostatečné finanční zdroje a dnes i instituce a zdroje státu. To je převaha jako hrom.

Takže co bude tím leitmotivem další fáze nekonečné Babišovy kampaně? Zcela jistě zůstane věrný osvědčeným způsobům. Všechny relevantní a důkazy podložené informace o jeho minulých i současných faulech, větších či menších lumpárnách, různých podivných vazbách a kejklích je třeba odklonit, zakrýt mlhou a zrelativizovat, a nejlépe zcela vymazat z povrchu zemského. Takže je třeba si pořádně nabít na všechny ostatní. Vzpomínáte na ty nahrávky z Šumanovy dílny? Tak to byla jen předehra. Teď půjde do tuhého.

Babiš nám posílá rozverná fota z různých exkluzivních destinací, kde nabírá novou energii na své makání, aby konečně mohlo být všem líp. Jemu se to daří velkolepě. Jeho jmění vzrostlo za posledních pět let ze 40 mld. Kč na cca 88 mld. Kč. „Dámy a pánové, kdo z vás to má?“ řekl by klasik. Babiš totiž stíhá několik rolí najednou – super předseda vlády, super předseda ANO, super fondový svěřenský vlastník impéria Agrofert, super evropský státník, super kamarád obyčejných lidiček („Čau lidi!“), super kamarád Krajča a dalších super osobností, prostě komplexní superman. Jako by tím snad doháněl nějaké své deficity z dětství, kdo ví? A tak není divu, že mu někteří méně úspěšní závidí, pomlouvají ho a vymýšlejí si o něm různé zaručeně nepravdivé fámy. Jenže ti méně úspěšní jsou vlastně všichni ostatní, a tak těmi jeho latentními nepřáteli mohou být de facto všichni, i ti dnes adorující posluhovači. Tak už to u těch autoritativních samolibých vládců občas bývá. Ta přehlušující agresivní a často vulgární dominance se může přejíst. Zažili to i jiní.

Aby bylo jasno, všechny výpady těch zamindrákovaných zhrzenců a ztroskotanců proti němu jsou účelovka, zadání mafie, komplot zkorumpované pakáže, …Orbán má pro svou obsesi svého Sorose, kterého na počátku politické kariéry prosil o podporu stipendia pro studium v zahraničí, ale dnes má z něj hlavní terč svých výpadů. Babiš má těch terčů více, nejoblíbenějším je pochopitelně Kalousek.

Babiš dokázal přesvědčit 18 % z celkového počtu oprávněných voličů, že je to on, kdo udělá pořádek po těch předchozích neumětelích a zlodějích, že přichází nezasažen tím dirty politickým provozem. Skoro to vypadalo, že se k nám z nebe snesl neposkvrněný anděl s tím, že se obětuje a udělá z České republiky prosperující firmu. Pravdou je jen to, že z ČR dělá skutečně firmu, tu svou, jeden velký Agrofert. A má štěstí, že spoluvládne či dnes sólo vládne v době konjunktury a může se tedy dosyta chlubit cizím peřím a příhodnou makroekonomickou konstelací, což dělá dnes a denně a jistě dělat bude i v následující kampani.

Andrej Babiš rád kritizuje prvních dvacet let budování ČR po listopadu 89. Ne že by nebylo co kritizovat, jen je třeba zdůraznit, že Babiš se svou kritikou započal až v roce 2011. Do té doby se veřejně nevyjadřoval nikdy k ničemu a žil svůj příběh spokojeného oligarchy. Pak „náhle“ pochopil, že už nebude ovlivňovat různá rozhodnutí exekutivy a sněmovny ve svůj byznysový prospěch zprostředkovaně (všechny ty řepky olejky a jiné), ale že do toho vlítne a vezme si vše, bez vedlejších nákladů, a navíc s novými bonusy, bude to levnější a efektivnější. A aby těch paradoxů nebylo dost, tak se zrovna on stal největším protikorupčním bojovníkem a novým hrdinou doby. Takové novodobé obrácení Ferdyše Pištory.

Nazrál opět čas si pana „neohroženého hrdinu“ opravdu důkladně zrentgenovat. Správně namítnete, že už byly jeho hříchy důkladně popsány, byl o něm natočen dokumentární film, dokonce jich je již více, televizní reportáže, knihy. Jak je tedy možné, že to mnozí nevidí a neslyší? Předně platí, že opakovaní je matka moudrosti, a pak také to, že už není tak nový a neposkvrněný politickým provozem. Stále opakuje, že je čistý jako lilie a je připraven se se všemi kritiky přít a soudit až do soudného dne. Pokud stroze konstatuje i kontrolní výbor Evropského parlamentu, že Čapák byl podvod, tak nad tím jen mávne rukou. A spoléhá na slepotu a hluchotu svých oveček z rozrůstající se agrofertí stáje.

Mám pro pana Babiše zcela konkrétní návrh. Když je tím vzorem ctnosti, tak by mu asi nemělo vadit si sednout v přímém televizním přenosu před pětici investigativních novinářů a podrobit se důkladnému křížovému výslechu na témata zejména z jeho byznysové minulosti. A na závěr bych se k tématům ještě vrátil na detektoru lži. Slušný a bezúhonný adept na lídra země by se toho neměl bát, natož takový superman, jakým je Andrej Babiš. Blíží se další volby a bylo by vhodné vědět, kdo je skutečně kdo. Voliči by měli znát realitu, a ne jenom marketingový obraz pana Prchala a spol.

Jen nyní naznačím některá témata, ale i jména z jeho příběhu. Pan Babiš dluží odpovědi na vyřčené i nevyřčené otázky především svým voličům a asi i členům jeho politické formace. Ještě jednou zdůrazňuji, že opakování je v tomto případě zcela namístě.

Jména osob a firem (plus témata) – Eva Hlaváčková (Imoba, s.r.o.), společnost Plastagra SA se sídlem v Ženevě, Anton Rakický (Petrimex a Agrofert), Elena Trenčianská (Petrimex), švýcarská společnost O.F.I., Spolana Neratovice, Duslo Šala, švýcarská společnost Ameropa AG, Agroter, s.r.o., americký obchodník a daňový delikvent Marc Rich, žijící dlouhá léta ve Švýcarsku, který zanechal své stopy i v ČR, Peter Kovarčík (původně PZO Incheba), Audit and Consulting Experts, s.r.o., korunové dluhopisy AB, firma Profrost, JUDr. Květoslav Hlína, Mgr. Štěpán Schenk, Rapaces Group, s.r.o., PhDr. Simona Sokolová, Gabriela Knapová (Hi Medica a ZZN Pelhřimov), Afeed CZ, a.s., ZZN Pomoraví, a.s., Navos, a.s., osobní příjmy Andreje Babiše v roce 2014, Milan Sládeček (U Rytířů, s.r.o.), Masný průmysl Česká Lípa, Tomáš Kejla (bývalý Babišův analytik a prostředník), Alexej Beljajev (původně Petrimex – ruská spojka na Jakunina), PZO Chemapol, vstup AB do KSČ v roce 1980, 1982 – vědomý agent Bureš, kauza Unipetrol, Ján Ducký (bývalý slovenský ministr), PKN Orlen, Agrobohemie, Aliachem, Radek Pokorný (mimo jiné právní zástupce Agrofertu), František Mrázek, agrární dotace z EU, ministr hospodářství slovenské vlády Pavol Pavlis, poslanec strany Smer Maroš Kondrót, Juraj Široký, Martin Pecina (bývalý šéf ÚOHS), Miroslav Grégr (bývalý ministr průmyslu a obchodu), Stanislav Gross, František Chvalovský,  Jiří Veselý (bezpečnostní divize Agrofertu), JUDr. Libor Široký, Vojtech Agner, Radmila Kleslová, …a taky Čapí hnízdo.

Ten výčet je jen velmi letmý, taková malá ochutnávka. Kdybychom chtěli vyjmenovat všechny vazby a jména jeho více než 200 jeho firem a popsat způsoby jejich převzetí a peripetie jeho mnoha dalších příběhů, pak by to byl velmi obsáhlý spis, ale i z této miniaturní mozaiky je zcela zřejmé, že Babiš není na československé scéně žádným greenhornem a má velmi pestrou minulost. Je přímo esenciální ukázkou elastického posttotalitního oligarchy. Bývalý nomenklaturní komunistický kádr. Kandidátem na člena KSČ se stal v roce největších normalizačních represí, rok po Chartě 77, následovala exkluzivní štace v zahraničí v PZO, soudně uznaná vědomá spolupráce s StB, v devadesátých letech za použití různých kejklů a s využitím zkušených normalizačních kádrů a kontaktů doma i v zahraničí vzniká zárodek budoucího byznysového impéria, to vše umocněno na pevné vazby do tehdy nejvyšších politických pater v ČR (včetně Miloše Zemana, tehdejšího předsedy vlády) a ve SR, včetně utajeného sponzoringu v obou zemích. V roce 2011 následuje přímý vstup do politiky.

Babiš rád kritizuje různé kmotry, mluví o mafii, o matrixu, o údajném Palermu, o korupci, o klientelismu, o ovlivňování institucí, o všemožných výhodných operacích, o selektivním právu, o mediálních manipulacích, o podrazech těch druhých, o kamáradčoftech těch či oněch atd. Můžeme si být jisti, že opravdu ví, o čem mluví. Nikdo tato témata nezná lépe a důkladněji než on. Jen si nejsem jist, zda je to ta optimální kvalifikace pro post premiéra ČR, bezmála třicet let poté.