Andrej Babiš a jeho noviny FOTO: Štěpán Mareš / FORUM 24
FOTO: Štěpán Mareš / FORUM 24
KOMENTÁŘ / V lednu antimonopolní úřad schválil prodej vydavatelství Mafra. Andrej Babiš ho měl prodat jakémusi panu Pražákovi, který je mezi našimi miliardáři spíše chudší. Hlavním bodem transakce však nebylo kdysi nejdůležitější vydavatelství v zemi, nýbrž chemička. Zda už rozhodnutí nabylo právní moci, nevíme, zástupci úřadu tehdy sdělili, že „právní zástupce účastníka řízení se nepřihlásil do datové schránky“. Zřejmě tento obchod za miliardy korun není pro jeho účastníky příliš žhavý. Jedno je ale jisté. Skutečnost, že Babiš prodal Mafru, vůbec neznamená, že zde přišel o svůj vliv. Servilní rozhovory s Babišem vycházejí vesele dál.
Ačkoli to byl během své vlády právě Babiš, kdo podepsal za Českou republiku evropský program dekarbonizace označovaný jako Green Deal, nyní si vybral boj s údajnými ekofanatiky za své hlavní heslo. A MF DNES, která prý už vůbec, ale vůbec není jeho, mu ochotně otiskla jeho slogan do hlavního titulku na titulní straně. Díky sociálním sítím pak tento titulek s Babišovou fotografií zasáhl i statisíce či miliony lidí, kteří MF DNES nečtou. Babišovo heslo je chytlavé a dobře vymyšlené: „Poslední šance vyhnat ekofanatiky.“ Je to jasně mířený vzkaz vystrašené části voličů před eurovolbami. Přesně podle známého receptu putinovského politického marketingu: vystrašit a ochránit.
To hlavní pro politickou situaci země ale je, že Babiš má v neztenčené míře obrovské možnosti používat masové komunikační kanály a disponuje mediální silou, kterou nikdo jiný na politické scéně ani zdaleka nemá. Nikde nejsou žádné noviny, žádná televize a žádné silné účty na sociálních sítích, které by rozšířily třeba palcový titulek z titulní strany: „Poslední šance vyhnat Andreje Babiše.“ Přitom to je přesně to, o co by tu mělo jít. Babiš představuje stálé ohrožení pro českou demokracii, pro západní kurz a respektabilitu naší země. Představuje zaostalost a východní buranismus. Ale naše demokratické strany se mu nedokázaly téměř nijak postavit. A nedokázaly se postarat o to, aby mu mohly svými vlastními komunikačními kanály alespoň zčásti konkurovat.
Jistě, vládní strany prosadily zpřísnění zákona o konfliktu zájmů, který reagoval s fatálním zpožděním na skutečnost, že jeden politik ovládá třetinu mediálního trhu. Ale výsledek je naprosto tristní. Pro vládní strany je to fiasko. Nestalo se totiž vůbec nic. Atmosféra v zemi nevykazuje vůbec žádné znaky toho, že by Babiš musel média prodat. Spíš to zde působí, jako by si ještě nějaká média přikoupil. Geniální na jeho taktice je ale to, že trik s prodejem Mafry zmátl povrchní komentátory v médiích, a přitom si své hlásné trouby zachoval.
Jak to Babiš přesně udělal, nevíme. Je ale možné, že zaparkování velkého mediálního domu k provozovateli chemiček bylo součástí obchodního případu a chemický podnikatel Pražák nemá žádnou ambici Mafru měnit. Všichni Babišovi zaprodaní novináři jsou stále vesele na svých místech a chovají se dál z hlediska standardů žurnalistické profese jako otřesně servilní sluhové moci. Prostě jako píáristé hnutí ANO. A asi jim to už ani není trapné. Koneckonců celá řada pseudoznalců mediální scény pořád tvrdí, že je to už jedno, protože Mafra prý už nemá vliv. Kdyby hloupost nadnášela, tak by mnoho moudře vypadajících lidí mohlo létat. Takže veřejný tlak na zaprodané novináře, aby se aspoň trochu v práci pro Babiše krotili, není takřka žádný. Mohou dál manipulovat veřejností, jako by se nechumelilo. A mohou dál vystupovat na obrazovkách České televize.
Česká republika je nadále eldorádem Agrofertu a sliby o deagrofertizaci se nenaplnily. Demokratické strany jsou slabé a působí, jakoby před Babišem dávno kapitulovaly. A většina lidí v médiích předstírá, že je všechno v pohodě. To je smutná realita naší doby.
Pane Pražáku, kdy vlastně v MF DNES vyměníte šéfredaktora?
