Andrej Babiš předvedl, jak se to má i nemá dělat současně. Jak hrát roli dobráka pro jednoho člověka a ostatním nic nedat. Tak to dovedně dělá populista, kterému došly peníze na uplácení.

Ten Babišův výrok už se řadí k nekonečné řadě těch nezapomenutelných, které už si ani nestačíme pamatovat: „Když chcete, já vám to doplatím z vlastního. Určitě jsem vás nechtěl diskriminovat, ale v rámci rozpočtu se nedá vyhovět všem. Klidně přijďte, budu rád, když budete mít hezké Vánoce,” řekl premiér matce, která s dalšími rodiči přišla do Sněmovny, protože se jim nelíbí, že narozdíl od jiných nepatří k těm, kterým poslanci od příštího roku navýší rodičovský příspěvek o 80 tisíc korun. Ten dostanou rodiče s malými dětmi do čtyř let a půjde o celkem o 300 tisíc korun. Jenže to se týká jen těch, kteří ho už pobírají.

Pro Echo 24 shrnula problém poslankyně za KDU-ČSL Šárka Jelínková: „Trestají se tak rodiče, kteří sladili svůj život s prací a také ti, kteří byli v horší ekonomické situaci a tím pádem pobírali nižší rodičovský příspěvek a museli tak do práce odejít dřív.“

V tom je samozřejmě problém všech dávek a příspěvků. Někdo je dostane a někdo ne. Zdroje jsou omezené, takže není pro každého. Lidi lze na různé kategorie snadno rozdělit podle nějakých tabulek, ale jejich životní situace může být různá. O tom se bude diskutovat vždycky a sotva se někdy dospěje k tomu, že by byli všichni spokojeni.

V konkrétním případě jde ale o mentalitu politika, který už zdroje moc nemá, ale svou strategii založil na uplácení určitých skupin občanů. Pak musí zvažovat, čí přízeň se ještě vyplatí získat nějakou almužnou a na koho se vykašlat. Je to ale slepá ulička, protože až se ekonomika zadrhne, což se zatím stalo vždycky, těch nespokojených přibude. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby bohatla celá země jako taková, jenže to by vyžadovalo mít vládu, kterou nevedou nemehla. Přidusit celou střední vrstvu a podnikavé lidi cesta k bohatství není.

Car a císař pán, bývalý obchodník s hnojivy a přítel lidu, ukazuje svou dobrotivost tu vůči jednomu žebrákovi, jindy k jedné rodině. A „chudoba“ může leda tak sedět u PC a stěžovat si, zatímco mentalita mejdanu jede dál. Je to taková zkouška trpělivosti. Trpělivost ale taky není bezedná, stejně jako státní pokladna.