Skutečným majitelem firmy je z definice i ten, kdo se k ní sice přímo nehlásí, ale plyne mu z ní benefit a je osobou s faktickým koncovým vlivem. Od 1. června vstoupí v Česku v účinnost novelizovaná podoba rejstříku skutečných majitelů. Ten nově požaduje zápis koncového majitele i u svěřenských fondů. Zda se v tomto novém rejstříku oficiálně objeví i v Česku jako majitel Agrofertu Andrej Babiš, není jisté. Holding prý téma analyzuje.

Už tři roky mají firmy v Česku i jinde v Evropské unii povinnost v neveřejném rejstříku uvádět, kdo je jejich koncovým majitelem. Údaje v české evidenci skutečných vlastníků budou od 1. června nově částečně veřejné a zahrnovat budou muset i uživatele konečných výhod svěřenských fondů. To je také důvodem, proč v Německu, na Slovensku a v Británii je v tamní evidenci jako majitel holdingu Agrofert uveden Andrej Babiš. V Česku však nikoli.

K tomu, že Německo nově eviduje českého premiéra jako konečného vlastníka Agrofertu, přispěla i aktivita české protikorupční organizace Transparency International (TI). Jako první na to upozornil server iRozhlas – právě na podnět TI německý úřad, Registr transparentnosti, prověřil informace, které do registru uvedla dceřiná firma Agrofertu, německý podnik SKW Piesteritz; a poté údaje změnil. Jako majitel přibyl Babiš.

„Je cenné, že německý rejstřík jako první zahájil přezkum. Výsledkem je potvrzení, že Andrej Babiš je skutečným majitelem. Respektive německý registr došel k závěru, že Agrofert nemá ani jednoho skutečného majitele (jak tvrdí v ČR), ani čtyři (jak byli uvedeni v německé evidenci), ale pět, a to včetně Andreje Babiše. To jen potvrzuje, že Agrofert lže v evidenci při určení všech skutečných majitelů, jak tvrdíme od začátku,“ říká vedoucí analytik Transparency International Milan Eibl.

Původně byli jako majitelé Agrofertu i v Německu uváděni čtyři lidé: Monika Babišová coby protektorka svěřenských fondů, předseda představenstva Agrofertu Zbyněk Průša a právníci holdingu Alexej Bílek a Václav Knotek. Nově je však oficiálně zaneseným pátým majitelem Andrej Babiš.

Faktický koncový vliv

Podobně již dříve ve svých evidencích skutečných vlastníků Andreje Babiše ve vztahu k Agrofertu jako konečného uživatele výhod uvádějí i na Slovensku (viz Pavučina byznysu pod článkem) a ve Velké Británii. V dosud platném českém – neveřejném – registru ale Andrej Babiš ve vztahu k Agrofertu nijak nefiguruje.

Sám Agrofert to vysvětluje tím, že „v různých zemích je odlišná právní situace“. „Nelze srovnávat české a zahraniční zákony. Každá země má jiné požadavky. V některých zemích se do registru zapisují všechny osoby určené zákonem, i když na daný subjekt nemají faktický vliv. Například z pozice zakladatele, nikoli z pozice ovládající osoby,“ říká mluvčí holdingu Karel Hanzelka.

„Pokud jde o zmiňovanou českou novelu zákona, cílem je potírání legalizace výnosů z trestné činnosti, nikoli regulace údajného střetu zájmů. Novela právního předpisu bude účinná od 1. června 2021 a v současné době ji analyzujeme,“ dodává.

Všechny podobné registry však vycházejí ze stejného základu – z evropské směrnice proti praní špinavých peněz, která řeší i problematiku určení skutečného majitele. „Ačkoliv mohou existovat mírné odlišnosti v jednotlivých národních úpravách, není možné určit zcela jinou skupinu majitelů na základě stejných podkladů v jednotlivých rejstřících,“ je přesvědčen Milan Eibl.

Neřídí, neovládá, nemá vliv

Protikorupční organizace namítá i to, že se střet zájmů nijak nevylučuje s tím, že může jít i o legalizaci výnosů z trestné činnosti. Třeba v případě dotačního podvodu a využití peněz tak, aby skryly svůj nezákonný původ. „Ale především je zcela jedno, za jakým účelem je evidence vedená, zásadní je pravdivá a přesná identifikace všech skutečných majitelů jakéhokoliv subjektu. Mají povinnost danou zákonem uvést pravdivé a přesné informace o skutečném majiteli,“ říká Eibl.

O tom, zda je Babiš s Agrofertem aktuálně jakkoli spojen, má ale holding jasno: „Pan Andrej Babiš Agrofert neřídí, neovládá a nemá na něj vliv. Jednoznačně to vylučujeme. Neexistuje nic, co by svědčilo o opaku. Učinil vše, co po něm zákon o střetu zájmů požaduje, tedy vložil akcie svých firem do svěřenských fondů.“

Proto také Agrofert odmítá, že by byl, jak říká, „někdejší akcionář“ Andrej Babiš ve střetu zájmů politika a majitele.

Téma je to zásadní: potvrzený střet zájmů Andreje Babiše, jak to také popisuje audit Evropské komise, může v důsledku znamenat odříznutí jak od evropských dotací, tak od domácích veřejných zakázek. Právě to by se také podle Transparency International mělo stát.

Česko podle ministerstva pro místní rozvoj (vedeného ministryní Klárou Dostálovou za ANO) s hodnocením auditorů Evropské komise o střetu zájmů premiéra Andreje Babiše v souvislosti s dotacemi pro Agrofert nesouhlasí. Navzdory tomu, že má jít o verdikt konečný, se ministerstvo dožaduje pravomocného soudního rozhodnutí.

O opaku, tedy že Babiš Agrofert řídí, ovládá a má na něj vliv, svědčí podle Milana Eibla „všechny veřejně dostupné dokumenty“.

Stejné firmy, různí majitelé

„Statuty svěřenských fondů nade vši pochybnost popisují, že Andrej Babiš je tím centrem, kolem kterého se všichni točí, a on je nejsilnější figura v celém uskupení. Všichni aktéři jsou velice blízké osoby Andreje Babiše, takže jednoduše neexistuje scénář, kde by si nedokázal udržet vliv jak formální, tak neformální,“ říká Eibl.

Připomíná i to, že premiér měl roky možnost ovlivňovat směřování veřejných peněz tak, že i po jeho odchodu z politiky bude z nastavených pravidel (jako je například poskytování dotací velkým firmám, vyjednávání o stropu přímých dotací nebo o prioritních oblastech, kam prostředky směřovat) profitovat jeho firma.

Jak dodává, pokud by české úřady postupovaly podobně jako ty v Německu, měl by se Andrej Babiš po letošním červnu objevit jako majitel Agrofertu i v nové české evidenci skutečných vlastníků.

„Je zjevné, že by měl být Andrej Babiš uveden i v české evidenci. Nelze sice jen tak překlopit evidenci jiného státu, ale je to varovný znak. Funkční státní správu by mělo zarazit, že stejná firma má v různých rejstřících na základě stejných podkladů různé majitele,“ je přesvědčen Eibl.

Reálně však podobný zápis přinejmenším do parlamentních voleb očekávat nelze. Firmy budou mít od 1. června zhruba půlroční překlenovací lhůtu na to, aby do nového rejstříku údaje zanesly.

Měkká verze evidence

Akciové společnosti a další firmy mají v Česku povinnost vkládat do evidence informace o svých skutečných majitelích již od roku 2017. Novela ale evidenci více zpřístupňuje, zahrnuje i svěřenské fondy a jasně definuje konečného majitele.

„Musí se jít v řetězení zpětně k někomu, koho označíme za skutečného majitele. V řadě firem je to zcela jasné, u jiných se musí jít trochu dál, aby tam byli uvedeni i ti, kdo mají benefit, který nemusí spočívat jen v tom, že mají vlastnický podíl. Směrnice AML (mezinárodní zkratka pro opatření proti praní špinavých peněz, pozn. red.) říká, že se to nemá omezovat jen na formální vlastnictví a na akciovou strukturu, ale na skutečné majitelství, na skutečné benefity,“ vysvětloval už dříve na setkání se senátory z Komise pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů finanční správy náměstek Ministerstva spravedlnosti pro legislativní sekci Michal Franěk.

Letos v lednu novela definitivně prošla, poslanci však odmítli verzi navrženou senátem, která požadovala možnost důsledně vymáhat pravdivost uvedených informací.

Schválená verze je měkčí – úřady mají v podstatě jen možnost podívat se na záznam v evidenci a doufat, že vše je uvedeno správně a v souladu s realitou. Navzdory tomu, že zákon počítá i se sankcemi (pokuta až do výše 500 000 Kč či nemožnost vyplácet podíl na zisku osobám, které nejsou uvedeny v evidenci skutečných majitelů), pravdivost evidence skutečných majitelů bude v Česku v praxi obtížně vymahatelná.